Rubrika: Politika

 

Rád bych se zeptal, proč si myslíte, že různí pánové a činitelé, dříve třeba svazáčci, píší, mluví v projevech, uvádí v knihách, že jste s Lorencem usilovali o moc? 

Odpověď: Za prvé si myslím, že dnes už to mnoho lidí nezajímá. Zajímá to ty, kteří i s odstupem let by byli rádi na výsluní a dodatečně se přihlásili o zásluhy na převratu u nás a ty druhé odsoudili pro naivitu. Nejen nyní, ale i v nedávné minulosti různí pisatelé psali „absolutní pravdy“ jak Hegenbart s Lorencem zcela naivně se pokusili provést salónní převrat a získat moc, jak dobře víte, obdobně psal či píše i bývalý generální tajemník KSČ. Dokonce věděli a vědí, že jsme si rozdělili snad nejvyšší funkce. Opakuji, co jsem dříve psal, že se mně zdají nemocní.

Myslíte si, že se tomu věří? 

Odpověď: Pisatelé takových nesmyslů chtějí, aby se tomu věřilo. Rozumný a zdravý člověk i bez vysokoškolského vzdělání nemůže věřit kam až mohou zasahovat neuvěřitelné bláboly těchto tvůrců. Oni odvádějí pozornost od vlastních zájmů a aktivit oné předlistopadové, listopadové a polistopadové doby. Mně někdy připadají, jako by ztratili vědomí a ocitli se ve sféře snů, nadpřirozenosti, v oblasti trvalého balamucení veřejnosti.

Vy jste ale spolupracoval s A. Lorencem, ne? 

Odpověď: A proč bych nespolupracoval? Byl to vzdělaný, pracovitý, umný člověk s velkou perspektivou. To nebyl dogmatik. To byl perspektivní člověk, kterému bylo vlastní pomáhat rozvíjet a vést k demokracii naši společnost. Takové poznání bylo pro mě rozhodující.
Pokračovat ve čtení „Dodatek k rozhovoru Rudolfa Hegenbarta k roku 1989 a k 17. listopadu“

NEKORIGOVANÉ, JAZYKOVĚ NEUPRAVENÉ POZNÁMKY K BESEDĚ SE  SLOVENSKÝMI PŘÁTELI K POLITICE PRAŽSKÉHO JARA 1968

Studijní poklad pro potřeby adresáta

Rudolf Hegenbart

Červen 2016

Poznámka 1 – Moje zkušenosti před rokem 1968 z průmyslového podniku

Jako mladý technický pracovník, po absolvování práce ve strojírně podniku, byl jsem v 27 letech zvolen do čela celozávodního výboru KSČ podniku, který měl v té době  5.300 zaměstnanců.

Z pracovišť podniku jsem zaznamenával řadu momentů, které se vymykaly tezím, které hlásala komunistická strana. Například měnová reforma 1. června 1953. Dělníci mnoha pracovišť stávkovali, veřejně protestovali proti politice KSČ.

Pokračovat ve čtení „Vzpomínka na Pražské jaro 68“

Nekorigované studijní poznámky

Doplněk k brožuře ZTRACENÝ ŽIVOT

Psáno v roce 1997 a doplněno v roce 2016

RUDOLF HEGENBART

Ze Žďárských strojíren na vysokou školu politickou

Když jsem v roce 1964 odešel ze Žďárských strojíren a sléváren a nastoupil na vysokou školu politickou do Prahy netušil jsem, co všechno mě v dalším životě čeká. Ve Žďárských strojírnách bylo všechno dané, plnily se příkazy nadřízených, každodenní praxe nevyžadovala velkého přemýšlení. Válcovací tratě i tvářecí technika byla na vzestupu, podnik dosahoval dobrých výsledků. Zdálo se, že vše je v dobrých rukou, že jsou všichni spokojeni, čemuž nasvědčovalo heslo na průčelí továrny: “Kupředu československá úderná brigádo!“ Tuto větu prý pronesl J. V. Stalin na 19. sjezdu sovětských bolševiků. Zdálo se, že tradiční soustavy lidského myšlení jsou pořádku. A přece, ať skrytěji či veřejně, panovaly mezi pracujícími různé rozpory. Výrazným způsobem se projevily například při peněžní měně v roce 1953.

Pokračovat ve čtení „Moje osudy před listopadem roku 1989 a po něm“

Rád vzpomínám na absolutní znalce člověka. Tehdy v listopadu 1989 jeden z nich prohlásil na moji adresu, že jsem se na rychlo snažil osedlat otázky životního prostředí, abych zakryl svoje krvelačné choutky. Další mně poslal korespondenční lístek s varováním, že dostanu 20 let tak jak jsem to navrhoval jiným. Dodnes netuším, za co mě chtěl či stále chce pisatel ukrýt ve věznici. Snad za moje negativní postoje k životnímu prostředí a k vědeckotechnickému rozvoji, za mé dlouholeté aktivity. A tak i po 25 letech od slavného „sametu“ jsem si mnohé připomenul sobě samému.

Počátkem roku 1970 jsem byl zvolen do funkce okresního činitele, který se zabýval ideologickou oblastí. Vstoupil jsem do politiky po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy naladěn teoriemi právě dokončené vysoké školy poltické. Úspěšně jsem obhájil diplomovou práci pod názvem „Role světového názoru v životě jednotlivce“. V této práci jsem neřešil ubíjení lidí, ale jejich aktivitu pro dobro své i ostatních s přesvědčením, že všechny načerpané teorie budu využívat ve své práci v jakýchkoliv podmínkách. Proto mě komunistická strana vyslala do této školy, abych tak činil. Při přebírání diplomu o ukončení školy z rukou rektora jsem také slíbil, že teoriím demokratického socialismu zůstanu věren po celý život.

Pokračovat ve čtení „25. zamyšlení – kusé poznámky R. Hegenbarta k výročí 17. listopadu“

Když v roce 1989 kardinál Fr. Tomášek pronášel bouřivá slova na adresu tehdejší moci a když po „sametové revoluci“ v listopadu téhož roku, nastoupil počátkem roku 1990, vedle nového presidenta, do funkce jeho kancléře jeden z rodu Habsburků, začalo svítat. Do společenských postů se vrací Habsburkové s církví! Nikdo tomu nechtěl věřit.

S vervou se pustila opozice do aktivit za zbavení moci komunistů, vyvíjela tlak na jejich odstavení ze všech rozhodujících činností státu. I všech reformátorů, které zpočátku využívala ke svým zájmům. V aktivitách komunistů se vyhledávala trestná činnost. Nejednou byli označováni za skryté stalinisty, zatím co z některých stalinistů se stávali novodobí demokraté. Ohlupovali národ. Rozkládala se komunistická strana, i reformní proces roku 1968. Strana byla oddělována od společnosti, nazývána horšími pojmy jak fašismus. Posloužily zejména neblahé a odsouzeníhodné praktiky padesátých let. Někteří rychle „překabátění“ komunisté takovým tendencím vycházeli vstříc… V tužbě po moci se stali ze dne na den velkými obdivovateli nového presidenta z řad opozice. On však věděl co chce, jak vést společnost do minulosti do období vlády šlechty.

Pokračovat ve čtení „Zamyšlení před volbami“

Studijní podklad

Připomenutí některých prožitků z minulosti včetně roku 1989

RUDOLF HEGENBART

2008

Něco málo na úvod

Čas letí. Den po dni se vzdaluje dramatickým událostem roku 1989. Lid na mnohé zapomíná. Ač jsem byl v centru dění, zapomínám i já. Je to přirozené. Člověk stárne. Období mého aktivního života je pryč. Vývoj společnosti se vzdaluje mým představám. Proklamace někdejších činitelů opozice se nenaplňují, hesla „Nejsme jako oni“ jsou zatracena. Život je jiný, jiné jsou problémy. Dobro se míchá s marasmem, v popředí je moc a peníze, tunelování, čachry.

Současnost předkládá dramatičtější témata lidského bytí než před 19 lety. Za nejvážnější problémy považuji snahy některých subjektů navrátit českou společnost před rok 1918. Vrací se zámky, usedlosti, rozprodávají se podniky, zemědělská půda, parceluje se republika. Náš první prezident Československé republiky, T. G. Masaryk, se musí obracet v hrobě, stejně jako všichni národní buditelé známí z pobělohorské doby a z období Rakouska-Uherska, tím více ti, kteří bojovali za naši svobodu ve 2. světové válce. Snahy, aby bylo zapomenuto na velikány kultury, politiky, historie, ekonomiky, techniky jsou nebezpečné.

V polistopadovém vývoji jsou pozoruhodné aktivity církví. Nic proti tomu. Z historie je známo, že církev přinášela výchově člověka i společnosti mnoho pozitivního. Řada věřících prokázala svůj veliký vztah k budování i k obraně vlasti. Přehnané úsilí církve o dominantní postavení a o rozhodující společenský vliv se mně však nelíbí. Lid je vyzýván k lásce k Bohu. Má věřit v posmrtný život v ráji. Člověk nemá myslet na zítřek, ale věřit, že vše za něj vyřeší studium Bible, Bůh, nadpřirozené bytosti, každodenní motlitba. Činnost katolické církve z dob pobělohorských je opomíjena, zamlžována. Nedostatečně je zvýrazňována osobnost a úloha M. J. Husa, jeho období vůbec. Prostý člověk je tlačen na jedné straně církvemi k modlitbám a na druhé straně jsou mu předhazovány výjevy k uvolněné morálce. Každodenní uspokojování potřeb a zájmů jednotlivých sociálních skupin je v pozadí. Starosti lidí jsou přebíjeny podivuhodnými filmy a zábavou, sexem. Jako vzory mladé generaci nejsou představovány osobnosti vědy, techniky, poctivé práce, ale celebrity různých žánrů. K tomu je využíván boj proti komunismu, přehmaty mnohých komunistických činitelů minulosti. Komunisté jsou přirovnávání k největším společenským vyvrhelům, jejich ideje považovány za zločinné.

Pokračovat ve čtení „Žil jsem pro demokratický socialismus“