Kdo je kdo

Po rozeslání mého textu přátelům pod názvem „Tak už mně haraší“ se mě dva příjemci článku zeptali kdo je paní Olga Vlasáková, jejíž výborný verš jsem použil. Paní Vlasáková před několika lety zemřela. Byla vynikající kreslířkou, publicistkou a národopisnou sběratelkou, zajímala se o folklor Jižní Moravy. Věnovala se tvorbě poezie. Protože ji inspirovalo lidové umění, zajížděla i k nám do okresu Žďár nad Sázavou. Pomáhala nám v oblasti životního prostředí při setkávání Otevírání a čistění studánek, shromáždění při vyhodnocování aktivit ve vysazování stromků, keřů, udržování území. Náš kraj kolem Žákovy hory a Tisůvky si zamilovala. Znal jsem ji jako osobnost s citlivou a vnímavou duší pevně spjatou s přírodou a jejími zákonitostmi.

Při setkáních s mnoha osobnostmi u pramenu řeky Svratky, u Stříbrné studánky, jsme besedovávali nejen o přírodě, ale i o historii, o dění kolem nás. Jednou mně věnovala malou publikaci, ve které se psalo o dění při vzniku Československé republiky v roce 1918. Nyní jsem ji hledal, ale zatím nenašel. Před několika lety jsem si z ní opsal prohlášení Pražského československého národního výboru z října toho roku. Připojuji ho s vědomím, že by mělo platit stále: 

„Svobodo – velký vznešený pojme! Tři sta let na tě čekal náš ujařmený, nebohý český národ… Pozdravíme tě nejen jako dar bohů a nejšťastnějšího svého osudu národního, ale jako zástavu, jako příslib, že tebou podníceni a tebou posilněni půjdeme k výši, ve které nás neustále srážela bezcitná ruka nepřítelova… Dáváš-li nám práva, vymáháš za ně i povinnosti, které plniti slavně a důstojně přísaháme! Pryč s cizími řády a právy… ni jediný z nás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa!“

Ani se nechce věřit, že toto prohlášení by mělo platit i dnes! Opomíjení událostí a osobností z minulosti, z doby národního obrození, zapomínání na naše hrdiny z 1. světové války, na veterány a padlé 2. světové války, zveličování úlohy EU a opomíjení jejího skutečného smyslu, zasáhly náš duchovní život. Cílevědomá depolitizace úlohy národa přispívá k odtržení od minulosti a vede k zapomenutí našich bojů a práce za naši samostatnost, suverenitu.

Nejednou jsme se v besedách v lese u Stříbrné studánky zamýšleli, proč ve společnosti panuje lstivost, chamtivost, licoměrnost, nevraživost. Proč se stále projevuje touha mnohých obohatit se bez skrupulí i bez svědomí.

Když se osobně zamýšlím, samozřejmě bez mnoha potřebných informací, tak dnes sleduji, jak jsme zmítáni bouřemi okolního světa, mnohdy vědomě vyvolanými v zájmů někoho v pozadí. Zdá se mně, že náš boj o vlastní svébytnost je složitý. Podléháme cizím vlivům, stáváme se vykonavateli vůle někoho z velmocí. Jako bychom ztráceli sebevědomí.

Často si vzpomenu na zmíněnou výtvarnici, spisovatelku, kdy jsme se ubezpečovali, že budeme pracovat tak, aby náš životní prostor nesloužil jen cizí moci a síle, ale především občanům Čech, Moravy a Slezska, tehdy jsme říkali i Slovenska. Že našim krédem zůstane úcta k člověku, k jeho důstojnosti. Proto rád používám myšlenek z jejích veršů, proto jsem použil i sloku ve zmíněném článku.

V osmdesátých letech jsme se setkali znovu. Přijela za mnou do tehdejšího Gottwaldova, kde jsem pracoval, přát k mým narozeninám. Protože znala můj kladný vztah k přírodě i k poezii věnovala mně báseň:

V roce 2001 vydalo Moravské zemské muzeum její sborník básní pod názvem „Postřehy mezi nadechnutím“.  Ve sborníku zveřejnila i báseň, kterou mně před lety věnovala. Zveřejňuji dopis, který jsem od ní obdržel:

Není třeba nic dodávat. Představení Olgy Vlasákové skončím jejími slovy zveřejněnými ve zmíněné sbírce.

„Jako každá opravdová práce chce celého člověka beze zbytku. Není vždy lehké umět odletět s ptáky, a přitom být zakotven ve své zemi a tím se nedostat do vzduchoprázdna pouze vlastní subjektivity. Chce to také chtít čerpat moudrost života, ale také ji přetvořenou vracet. Nešlo by to jistě bez lásky k lidem a člověku, bez pokory k rozkvétajícímu kvítku, světla slunce a kontrastu noci. V přírodě i v nás.“

Rudolf Hegenbart   

duben 2020

ilustrace Olgy Vlasákové

                                        

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*