Po 31 letech děkuji panu Pavlu Rychetskému za článek ze září roku 1989

Opravdu je to už dávno. Tehdy ke konci osmdesátých let v minulém století jsem se spolu s mnoha odborníky i činiteli KSČ zabýval nespokojeností mnoha vrstev naší společnosti. Poměrně hluboce jsme se zabývali ekonomickými procesy, které měly přispívat k rentabilitě a k úspěchům národního hospodářství. S desítkami odborníků akademie věd, výzkumných ústavů, výroby, vysokých škol, jsme sepsali pro ÚV KSČ dokument, který říkal mj., že:

  • Nedošlo k výraznějším změnám v praktickém využívání vědy a techniky.
  • Nedostatky přetrvávají v celé šíři společenského spektra.
  • Dílčí úspěchy nemají výraznější vliv na kvalitu ekonomického a sociálního růstu.
  • Prohlubuje se míra našeho zaostávání za předními průmyslově vyspělými zeměmi.
  • Pokračuje vysoká materiálová a fondová náročnost tvorby národního důchodu.
  • Zvyšují se nároky na potřebu živé práce.
  • Spolupráce s průmyslově vyspělými ekonomikami je nízká.

Další závěry nebudu již opakovat. Byly alarmující! Kdo tehdy sledoval vývoj vědy a techniky ve světě musel potvrdit, že průmyslově vyspělé země se za společenským pokrokem řítily kosmickou rychlostí, zatímco my zaostávali.

Z čeho jsem vycházel já? Samozřejmě z řady podkladů našich vynikajících odborníků. Jako politik jsem nemohl nereagovat na složitou situaci, ale vytvářet podmínky k nápravě, k pokroku, burcovat k aktivitám. Proto jsme zkoumali produkční účinnost základních prostředků na korunu vložených prostředků či materiálovou náročnost na korunu vyráběné produkce. Bylo dostatek faktů. Při srovnávání naší ekonomiky s průmyslově vyspělými státy jako bylo Rakousko, Belgie, Francie jsme dosahovali zhruba dolního pásma. Náš rozdíl oproti těmto zemím představoval 30 %. Ve srovnání s ekonomikou SRN, Norska, Dánska, Kanady a USA rozdíl představoval 40–50 %.

To byl jeden z důvodů, proč jsem tehdy nechal zveřejnit, připomínám, že se souhlasem sekretariátu generálního tajemníka M. Jakeše, rozhovor na téma společenské přestavby. To nebyla cesta k likvidaci socialismu, ale cesta k návratu poměrů blízkých Jaru 1968, prosperitě naší vlasti. V květnu 1989 jsem se soukromě ptal generálního tajemníka M. Jakeše kam si myslí, že by měla naše společnost dojít. Odpověděl jasně: „maximálně do podmínek blízkých Jaru 1968!“ Nebylo co dodávat! Proto spolu s tehdejším předsedou vlády L. Štrougalem podporoval M. Jakeš, někdy sice dost sporadicky, řídící systém Slušovic, který naznačoval cesty k prosperitě. Dnes různí analytici nezkoumají příčiny a prostředky jejich úspěchů, ale raději vyhledávají kde vzaly valuty, kdo je držel, proč vyráběly počítače apod. Odpověď byla vždy jednoduchá: protože počítače nebyly, existovalo embargo západních zemí a moderní výroba, kde věda se stávala základní výrobní silou, se neobešla bez výpočetních systémů.

Pro připomenutí vkládám překlad mého článku v Izvěstiji v srpnu 1989 – překlad zveřejnil Erik Best na svém webu Final Word v říjnu 2019. Odkaz ZDE:

Erik Best – Friday Edition: Rudolf Hegenbart v Izvestiích po 30 letech

K tomuto rozhovoru se vracím i ve svém dřívějším článku Po 30 letech čtu svůj rozhovor v Izvěstii ze dne 2. 8. 1989

No a nyní proč děkuji panu P. Rychetskému? Jednak proto, že mně jeden adresát článek připomenul až nyní. Já jsem na něj dávno zapomněl. Jednak důvod vyvěrá z obsahu statě, kterou pan Rychetský pod pseudonymem „Jurist“ zveřejnil v září 1989 v Lidových novinách. Přečtěte si každý sám.

Rád jsem si početl a znovu panu Rychetskému děkuji.

Může mne jen mrzet jeho neznalost mého jména (byť je v původním rozhovoru uvedeno správně), mé práce a celkového životního zaměření. Obsah jeho článku jsem pojal jako návod k tomu, aby vedoucí činitelé státu dali podnět k mému trestnímu stíhání. 

Koneckonců nemusel ani navádět, co by vedoucí činitelé KSČ a státu měli dělat a jak mě řešit. V roce 1990, v době mé nemoci po infarktu, probíhalo jedno vyšetřování za druhým – na ministerstvu vnitra i na prokuraturách všech stupňů. 

Česká prokuratura mně přeházela byt protože (na základě informací pana M. Štěpána) měl jsem mít „listinnou dokumentaci 17. listopadu ve svém držení“. Vyslovená lež, podlost. Samozřejmě, že vyšetřovatelé nemohli nic takového najít. Pro mě to byla urážka nejhrubšího zrna. Nejhorší byla zpráva prokuratury, že odvolání je nepřípustné!  

Helikoptéra Policie přelétla nad mým domkem, přistála za ním, osádka pokouřila cigarety a zase odletěla. Zastrašování?  Plzeňská prokuratura, v jejím zastoupení prokuratura v Jihlavě, mě vyšetřovaly za proces a trest smrti paní M. Horákové. V době jejího soudu mně bylo 17 let a o politice jsem absolutně nic nevěděl…

Za svého působení na postu generálního prokurátora mě nechal JUDr. Rychetský předvést na Pankrác a sdělovací prostředky psaly, že jsem byl zadržen kvůli vstupu vojsk v srpnu 1968. Výslech se týkal letky ministerstva vnitra, o které jsem nic nevěděl. Vyšetřovatelům jsem pověděl, že chybí ještě můj výslech za únor 1948 a za Velkou říjnovou revoluci… Ale to je pryč.

Ještě jednou děkuje právníkovi P. Rychetskému 

Rudolf Hegenbart

listopad 2020

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*