Nekorigovaný rozhovor na téma bývalého generálního tajemníka KSČ M. Jakeše

Jakeš  – rozhovor R. Hegenbarta s přítelem Odvárkou

V posledních obdobích se M. Jakeš často vyjadřuje bojovně k období roku 1989 a jeho následky.

Odpověď: Ano, vím. Je ale podivné, že tak nečinil hned po roce 89 a v následných letech po událostech na Národní třídě 17. listopadu 89. Tehdy neměl zřejmě informace ani dostatek spojenců, kteří by ho podpořili v jeho názorech. Hýří nyní dokonce i tak složitými formulacemi jako byla možnost zasáhnout v roce 1989 mocensky byť sám byl proti tomu.

Občanům předkládá tvrzení, že převrat u nás „udělala“ státní bezpečnost v čele s prvním náměstkem ministra vnitra a dokonce i vy jako vedoucí oddělení. V rozhovorech tvrdí, jak velké programy rozvoje naší ekonomiky měl připraveny, nevšední plánovací metody, že měl připraven zbavit společnost vedoucí úlohy komunistické strany a její ideologie.

Odpověď:  Tak to je revizionismus nejvyšší míry. To nechtěl ani A. Dubček v roce 1968. V roce 1968 právě komunistická strana stála v čele demokratizačního procesu, sjednocovala všechny společenské směry a vedla společnost k demokracii. Odstranit roli komunistické strany nebylo smyslem ani ve významném slušovickém komplexu, naopak strana sehrála rozhodující roli v systému řízení a vědeckotechnického rozvoje. M. Jakeš přece dobře ví, že garantem cesty k socialismu byla právě vedoucí role komunistické strany a náš vztah k Sovětskému svazu, který on trpělivě a houževnatě rozvíjel, upevňoval. Bez těchto zásadních faktorů by socialismus u nás nemohl se rozvíjet, existovat.  Jeho tvrzení o mém podílu na převratu je směšné. Musí dobře vědět, že to nemůže být pravda.

Měl jste možnost s ním určitý čas spolupracovat a poznávat způsoby jeho myšlení a to nejen jako zástupce vedoucího ekonomického oddělení či posléze jako vedoucí oddělení Státní administrativy.

Odpověď: Ano, to je pravda. Jeho práci jsem vnímal i dříve ať jsem pracoval v okrese Žďár nad Sázavou, v Brně či ve Zlíně. Když byl předsedou ústřední kontrolní komise komunistické strany neměl jsem na něj dobrý názor. Lidé, kteří pracují v těchto oblastech, se většinou drží předpisů a dogmat, aniž by vnímali společenský pohyb a vývoj. Takové praktiky jsem osobně odsuzoval, byť vím, že kontrola práce a výsledků je veledůležitou oblastí.

V době když jsem pracoval ve Źďáru nad Sázavou a měl řadu rozporů s dogmatiky v okresní organizaci i s těmi, kteří si přivlastňovali odboj ve 2. světové válce proti německému fašismu, odjela skupina těchto lidí stěžovat si na mě právě na ústřední kontrolní komisi komunistické strany, kterou vedl tehdy M. Jakeš. Když se vrátili stěžující komunisté z Prahy tak v okrese rozšiřovali zprávy, že „s Hegenbartem je vše vyřízeno. Dostane to i s úroky a půjde k lopatě…“ Prý záměr podpořil M. Jakeš a Hegenbarta bude sledovat. Od přátel z krajského  výboru KSČ v Brně jsem se dozvídal, že se o mě zajímá ústřední kontrolní komise v Praze.

Jak se projevovaly tyto fámy kolem vás?

Odpověď: Rychle se šířily, kompromitovaly mě, snižovaly moji autoritu. Falešně a v mnoha případech sprostě informovaly o mých „kšeftech“ se stavebním materiálem, aniž bych cokoliv stavěl, o mých pravičáckých tendencích a o neuznávání úlohy konzervativců, dokonce, že se rozvádím s manželkou apod.

Řešil někdo tyto fámy?

Odpověď: Byl jsem pozván k nejvyššímu představiteli krajského výboru KSČ v Brně. Výsledkem komediálních tvrzení byl odchod ze Žďáru. Byl splněn plán konzervativců. Stal jsem se v krajském orgánu vedoucím národohospodářského oddělení.

Měl jste klid?

Odpověď: Ještě jsem se nestačil podívat pořádně z okna budovy krajského výboru v Brně a nejvyšší představitel kraje obdržel anonymní udání na moji osobu. Ze Žďáru nad Sázavou! Představitel kraje žádal vyjádření k anonymnímu  obvinění a písemné stanovisko. Dlouho jsem váhal.  Obvinění v mnoha směrech  bylo lživé, k nesmyslům jsem odmítal cokoliv psát. Nakonec po naléhání jsem něco málo napsal, ale především jsem napsal dopis se žádostí o rozvázání pracovního poměru a o uvolnění ze služeb komunistické strany. Činil jsem tak podruhé. Poprvé jsem psal žádost o propuštění ze služeb strany v roce 1971.

Byla přijata vaše žádost?

Odpověď: Když vedoucí představitel kraje obdržel můj dopis se žádostí o uvolnění ze služeb komunistické strany tak byl několik dnů klid. Asi za 4 dny jsem byl pozván k pohovoru. Bylo mně řečeno, že s moji žádostí o uvolnění nesouhlasí, že se mnou počítají, že znají dobře moji aktivitu v okrese, kterou hodnotí kladně, nevytkli mně žádnou sebemenší chybu v práci. Prý v mnoha směrech předbíhám dobu, ale byl jsem pro ně perspektivním mužem!!

Podivil jste se?

Odpověď: Ano. Zdálo se mně, že jejich slova jsou neupřímná, nečestná. Nakonec jsem ale požádal o možnost dálkového studia na Vysoké škole ekonomické v Praze. Cítil jsem, že potřebuji zvýšit svoje vědomosti v oblasti ekonomiky, kde jsem momentálně pracoval, že využiji období, než se dále rozhodnu, ke zvýšení znalostí.  Na svém úseku jsem totiž pracoval s nejvyššími odborníky jihomoravského kraje v oblasti vědy, výzkumných ústavů, výroby, ekonomiky i zdravotnictví a mnohdy se styděl za své omezené znalosti.

Podpořili vás?

Odpověď: Ano. Moje žádost byla schválena, začal jsem studovat Výrobně-ekonomickou fakultu VŚE. Domníval jsem se, že po skončení studia se vrátím do procesu továrny, kde jsem dříve pracoval a budu se věnovat procesům vědeckotechnického rozvoje.

Jak vše dopadlo po ukončení studia na VŠE?

Odpověď: Bylo vše jinak než jsem si představoval. Nejvyšší představitel kraje mě pozval a předložil návrh pracovat jako vedoucí tajemník okresu Zlín. Informoval mě o problémech tohoto okresu, o tom, že se okres moc zviditelňuje, že je nutné omezit jeho aktivity a také o zemědělském družstvu Slušovice. Nikdy jsem tam nebyl, stejně jako ve Zlíně, ale Zlín byl vždy pojmem i pro mě, protože otec doma ševcoval a nejednou vyprávěl o velikosti Baťovy výroby obuvi, o krásném městě. To rozhodlo, že jsem kývnul nastoupit do tohoto prostředí.

Obdržel jste pokyny jak se ve Zlíně chovat?

Odpověď: Obdržel jsem informaci, že ve Slušovicích je kontrarevoluční hnízdo, pracuje tam mnoho bývalých členů KSĆ, kteří vnáší do okresu a širokého okolí chaos, narušuji socialistický vývoj, podkopávají vedoucí úlohu komunistické strany. S tím vším je třeba skončit stejně jako omezit vliv a úlohu předsedy družstva Slušovice a já mám k tomu ty nejlepší předpoklady a zkušenosti protože jsem „energický…“ . Nevídané hodnocení.

Co se dělo po vašem nástupu do Zlína?

Odpověď: Po seznámení s okresními problémy, úspěchy, perspektivami okresu bylo doporučeno, abych i já naplnil tradici, zvyk, který spočíval v návštěvě předsedy Federálního shromáždění A. Indry a tajemníka ÚV KSČ M. Jakeše. Oba pracovali dříve ve Zlíně a Zlínsko je považovalo za svoje ochránce. Spolu s předsedou ONV jsem odjel do Prahy a jmenované činitele navštívil. Hovořilo se o problémech okresu a o obecných problémech československé ekonomiky a lidosprávy. Návštěva A. Indry byla studená, cítil jsem, že Indra není moc spokojen, že jsem ve Zlíně, mluvil většinou ve frázích, co by se „mělo či nemělo“. I když mně popřál úspěchy odcházel jsem od něj rozladěný.

Návštěva u M. Jakeše byla velmí příjemná, srdečná. Poprve v životě jsem se setkal s člověkem, kterého jsem jako předsedu ÚKRK považoval za administrátora, který se drží dogmaticky napsaných pouček, bez znalosti života a jeho neustálého pohybu, vývoje. Překvapil mě. Dozvěděl jsem se, že pracoval kdysi v koncernu Baťa, znal jeho řídící systém a podstatu úspěchů, široce a horlivě mluvil o významu vědeckotechnického rozvoje, o ekonomice, o problémech našich neúspěchů, nabádal k aktivitám. Byl jsem nadmíru spokojen a názor na něj změnil, začal jsem věřit, že bude důsledným propagátorem metod práce, které povedou k úspěchům československé ekonomiky.

Navštíil jste Slušovice?

Odpověď: Za krátký čas jsem odjel do Slušovic, abych pochopil v čem spočívá jejich revizionismus, jejich kontrarevoluční činnost. Výklad o družstvu byl podrobný, doplněn filmem a prohlídkou všech provozů i diskusí s družstevníky.  Na závěr byla beseda s vedením tohoto družstva. Byl jsem překvapen, téměř omráčen vším, co jsem viděl a slyšel. Nic jiného jsem nebyl schopen říci, než to, že jsem viděl poprve v životě vše to, o čem jsme se učili na Vysoké škole politické a ekonomické v Praze a ve studijních kursech Akademie společenských věd v Moskvě. Věda se v tomto družstvu stala skutečně základní výrobní silou. Vědeckotechnický pokrok na každém kroku, na každém pracovišti, významné středisko vědeckotechnických informací z celého světa, středisko výpočetní techniky, knihovna, zapálení lidé, kteří věděli, co chtějí, úspěchy družstva i velké jeho krátkodobé i dlouhodobé perspektivní cíle, to byl pro mě nevídaný prožitek. Otevřeně jsem jim řekl, že mají u mě zelenou, že je budu všestranně podporovat.

Slib jste splnil?

Odpověď: Myslím si, že ano. Jejich zkušeností jsem využil, předsedu slušovického komplexu zařadil mezi členy předsednictva OV KSČ. Aktivita a směřování slušovického zemědělského družstva, jakož i poslední studium v Moskvě mě vedly k rozhodnutí orientovat stranickou práci v okrese Zlín na oblast mikroelektroniky, biotechnologií a životního prostředí. Tedy obdobným problémům, kterými se zabývali ve Slušovicích. Samozřejmě, že jejich podpora byla provázeno mnoha kritickými poznámkami ke mně a k vedení Slušovic.

Jak jste reagoval?

Odpověď:  Mínil jsem jednoznačně využít zkušeností Slušovic k rozvoji práce v celém okrese. K tomu účelu byla ustavena politická komise v čele se mnou a odborná komise v čele se zástupcem děkana vysokého učení technického ve Zlíně. Byl přijat program, který schválil okresní orgán strany, jako základní směr další práce. Stranickým organizacím bylo doporučeno, aby na svých pracovištích za pomoci odborníků přijaly a schválily program krátkodobých a dlouhodobých úkolů ve stanovených oblastech i s předpokládanými výsledky.  K pomoci byl požádán výzkumný ústav efektivnosti v Praze, aby vypracoval analýzu vývoje efektivnosti rozhodujících strojírenských podniků, který byl projednán na příslušných aktivech. Analýza nebyla příjemná, ale vytvářela předpoklady pro zpracování konkretních programů rozvoje vědeckotechnického rozvoje v podnicích. Pro potřeby funkcionářů komunistické strany byly promítány filmy o využití mikroelektroniky a počítačových systémů v mnoha oblastech národního hospodářství, byla zpracována a vydána brožura „Mikroelektronika“, která podrobně osvětlovala, co je mikroelektronika, počítač, k čemu může sloužit apod. Byla to taková základní abeceda, aby podstatu mikroelektroniky pochopil každý funkcionář a pomohl napomáhat tvorbě programů svého podniku, závodu, družstva.  Okres se začal ubírat tímto směrem. Byl jsem překvapen když jedno ráno mně zavolal šéfredaktor Rudého práva Zdeněk Hoření a informoval mě, že naši aktivitu zveřejnil. Považoval jsem to za podporu.

Co se dělo ve stranických organizacích?

Odpověď: Současně s touto aktivitou a úsilím se šířila kritika mé práce a orientace na pokrok. Prý oslabuji revolučnost komunistů, tím že nabádám ke spolupráci s inteligencí odvádím komunisty od třídnosti. Marně jsem vysvětloval, že revolučnost v dané době znamená orientovat naši pozornost vědeckotechnickému rozvoji, který vytváří předpoklady pro konečné dobré výsledky ekonomiky, nás všech. Kritika byla rozvíjena i směrem k předsedovi družstva Slušovice a Slušovic vůbec dokonce jako likvidátora pokroku. Ve svízelných situacích a nervového vypětí jsem doporučil, aby byla ustavena komise ze zástupců ústředního a krajského výboru strany, vysoké školy zemědělské, ústavu marxismu-leninismu s cílem posoudit zda slušovický řídící systém je brzdou pokroku, brzdou či hybatelem rozvoje socialismu.

Měla komise úspěch?

Odpověď:  Komise se sešla a vypracovala program zkoumání. Po počáteční velké aktivitě se postupně zájem členů menšil a analýza byla oddalována. Kdosi ovlivňoval členy, aby od tohoto úkolů upustili. Nakonec se přece jen analýza dokončila a byla vypracována závěrečná zpráva. Bylo řečeno, že Slušovice se vydaly správným směrem, že jejich systém naopak zrychluje rozvoj socialistické společnosti. Bylo prokázáno, že organizace KSČ jsou v tomto zemědělském komplexu motorem aktivit a také důslednými kontrolory naplňování cílů družstva. Tak jaký revizionismus? Revizionismus přece nespočívá v orientaci stranických organizací na vědeckotechnický pokrok ani ve využíváni odborníků v koncipování programů pracovišť a družstva bez ohledu na politické přesvědčení a náboženské vyznání, ale opak je pravdou.

Nikdo neprotestoval proti závěrům komise?

Odpověď: Ale ano. V průběhu těchto prací přijel do okresu Zlín pracovník ideologického oddělení od tajemníka V. Biĺaka. Bohužel, nepamatuji si již jeho jméno. Mimo mnoha zájmů, které měl, požádal o osobní rozhovor se mnou. Téma bylo jasné: Slušovice! Vyložil jsem mu proč podporuji slušovický systém a prokazoval mu velkou aktivitu stranických organizací při tvorbě programů a při kontrole jejich naplňování. Uvedl jsem, že i tajemník ústředního výboru KSČ M. Jakeš slušovický model podporuje, stejně jako široká veřejnost. Můj výklad se mu nelíbil. Řekl mně, abych dal ruce pryč od Slušovic nebo špatně dopadnu, prý je třeba omezit jejich aktivity. Vedení strany prý nemá zájem, aby slušovický model byl rozvíjen a propagován. Odpověděl jsem jasně: v okrese Zlín pracuji ve vedoucí funkci já a Slušovice podporuji a budu podporovat. Jde o perspektivní cestu, která by měla být následována i ostatními. Pokud vedení strany se slušovickou cestou nesouhlasí tak nechť to představitelům a družstevníkům řeknou sami, já nic takového dělat nebudu, nebudu naplňovat ani jeho názory. Otevřel jsem dveře a dal mu pokyn, aby odešel. Ani jsme se nerozloučili…

Tak to nemohlo zůstat bez povšimnutí?

Odpověď: Nezůstalo. V následném období byla svolána celopodniková konference obuvníků Zlína. Zúčastnil jsem se. K mému překvapení přijel i tajemník ÚV KSČ M. Jakeš. Za předsednickým stolem jsme seděli vedle sebe. Bylo to druhé setkání s ním. Při poslechu projevů si dělal poznámky. Po chvíli se otočil ke mně a zeptal se zda bych nešel do Prahy pracovat v ústředním výboru na úseku vědeckotechnického rozvoje s další perspektivou. Dokonce prý dostanu okamžitě byt. Dotaz mě překvapil a já si vzpomněl na žďárské komunisty. Před několika léty si, dle nich, stěžovali M. Jakešovi jako předsedovi ÚKRK na moji práci ve Žďáře nad Sázavou. A nyní mě láká do Prahy na ÚV KSČ? V tomto okamžiku jsem M. Jakešovi neodpověděl na jeho nabídku.

Dozvěděl jste se více?

Odpověď:  Až po skončení konference jsme mluvili konkrétněji. Měl jsem nastoupit jako zástupce vedoucího ekonomického oddělení pro oblast vědeckotechnického rozvoje a zahraničního obchodu. Do dvou měsíců jsem měl počítat s přidělením bytu. Tuto nabídku jsem odmítl hned. Nikam z Vysočiny se stěhovat nebudu. Přesně jsme nic nedohodli, ale měl jsem přemýšlet a orientovat se na Prahu. Ve Zlíně a v krajském výboru KSČ v Brně však už byli všichni informováni, že půjdu do Prahy. Pro Zlín měli už připravenou náhradu. Odjel jsem ze Zlína domů, abych o všem informoval manželku. Té se návrh na můj odchod do centra strany nelíbil a řekla, že bych měl raději zůstat doma. Nedošli jsme k žádnému konkrétnímu závěru. Vrátil jsem se do Zlína. Tam už většina funkcionářů se mnou moc nehovořila, rozšiřovala se kritika mé osoby za podporu Slušovic a za stanovení tří rozvojových programů jako základu politické práce v okrese, kombinovaly se různé nesmysly jako, že prý jsem se dostal do rozporů s předsedou družstva Slušovic atd. Fámy a kritika se mě dost dotkly. Řekl jsem si, že když mě nechtějí ve Zlíně tak nikam nepůjdu. Moje rozhodnutí jsem zavolal i vedoucímu tajemníkovi krajské organizace komunistické strany L. Hermanovi. Ten mě hned informoval, že zavolá generálnímu tajemníkovi G. Husákovi mé rozhodnutí, že má pro mě připravenou nabídku pracovat jako instruktor stranické práce pro okres Jihlava. Ani jsem se neusmál. Zašel jsem na hospodářské oddělení okresního výboru KSČ, nechal si potvrdit do občanského průkazu výstup z pracovního poměru a odjel domů na Vysočinu. Přemýšlel jsem kde a jak vyhledat práci. Za čtyři dny mého pobytu doma na Vysočině mě hledal vedoucí tajemník Jihomoravské stranické organizace Ladislav Herman.

Jak dopadlo jednání?

Odpověď: Řekl mně, že prý mě nemůže po celém kraji najít. Další den prý pro mě přijede a pojedeme spolu na ústřední výbor k tajemníkovi M. Jakešovi. Přijetí u tajemníka M. Jakeše bylo příjemné. Hovořil o problémech národního hospodářství, o nedostatečném využívání vědeckotechnického rozvoje, o váhavosti a neschopnosti mnoha činitelů strany a vlády. Prý život si vyžaduje energické lidí, kteří chtějí a umějí, kteří se nebojí překážek. Já prý splňuji naději, že se práce v centru zhostím dobře, zkušenosti z podniků, ze dvou okresů, z kraje, prý to prokazují. Dlouho jsem odolával a do Prahy nechtěl jít. Po mnoha ubezpečení obou přítomných činitelů jsem nakonec podáním ruky slíbil, že to zkusím.

Nastoupil jste do Prahy?

Odpověď: Ano. Na ekonomické oddělení jsem nastoupil. Vedoucím ekonomického oddělení Z. S.  jsem byl, k mému velkému překvapení, informován, že můj nástup ještě neschválil sekretariát ústředního výboru strany. Zeptal jsem se zda tedy mohu odjet domů. Řekl, že ne protože další dny můj nástup projedná sekretariát včetně přidělení garsonky. Při jednání sekretariátu se ozval jako první generální tajemník G. Husák. Ptal se proč návrh na moje přijetí do aparátu strany je předkládán když on ví, že nechci jít do Prahy. M. Jakeš zdůvodnil, že vše bylo projednáno se mnou, ale že nemohl návrh dříve předložit protože byl mimo Prahu. Po té jsem absolvoval pohovor u vedoucího ekonomického oddělení. Mluvil, ale nedíval se mně ani jednou do očí. Měl jsem zapomenout na zlínské a slušovické manýry a starat se o stranickou práci v centru.  Obdržel jsem úkol provést komplexní hodnocení vedoucích činitelů zahraničního obchodu a v komisích vědeckotechnického a investičního rozvoje. Zamrazilo mně v zádech. Argument, že o nich nic nevím ani o zájmech společnosti v teritoriích zahraničního obchodu, nebyl přijat. Byl termín a hodnocení muselo být dokončeno. Neuvěřitelné!!!

V té době byl aktuální proces společenské přestavby, ne?

Odpověď: Ano, v té době probíhal proces společenské přestavby. V okresech byla tato problematika vítána a pracovalo se, aby byl dán větší prostor vědeckotechnické inteligenci a vědeckotechnický rozvoj se stal jedním ze základů ekonomického vzrůstu, úspěchů národního hospodářství. Na ekonomickém oddělení se nic takového neprojednávalo. Až po informaci, že na federální vládě, díky předsedovi vlády L. Štrougalovi, se intenzivně pracuje na programu společenské přestavby, dal vedoucí oddělení pokyn, aby pracovníci ověřili, co se na vládě děje a chopili se sami iniciativy, práce převzali do kompetence oddělení. Nepochopil jsem proč ekonomické oddělení nebylo iniciativní od samého počátku když i tajemník M. Jakeš nejednou hovořil a prospěšnosti přestavby. Nabýval jsem dojmu, že oddělení nepochopilo podstatu společenské přestavby a nemělo velký zájem o její uskutečnění. Orientovalo se dříve na přestavbu organizační struktury rezortů a já se domníval, že hlavním smyslem je odstranit lidi s reformním myšlením.

Jak reagoval M. Jakeš?

Odpověď: Na poradách u tajemníka M. Jakeše bylo nejednou zdůrazňováno, že práce na přestavbě zaostávají, že je třeba zvýšit tempo. Při jednom osobním pohovoru mě informoval, že na další poradě odvolá vedoucího oddělení Z. Sojáka. Jenže když tato porada začala, vedoucí oddělení si vzal slovo a začal nevšedním způsobem lichotit tajemníkovi za jeho iniciativy a výsledky práce. Odvolání se nekonalo.

Co následovalo?

Odpověď: M. Jakeš souhlasil a přijal můj návrh, aby v této napjaté době jsem spolu s organizačním oddělením připravil zprávu o zkušenostech zemědělského komplexu Slušovice, kterou by projednal sekretariát ústředního výboru, jeho výsledky, formy a metody práce, orientaci na vědeckotechnický pokrok, úlohu stranických organizací v tomto procesu. Výsledky měly být zobecněny pro další organizace u nás. Generální tajemník G.Husák si ale vymínil konzultaci zprávy. Z předložené zprávy vyškrtával odstavce a věty až zůstalo torzo. Čtenář se mohl dovědět, že ve Slušovicích stranicky pracují, organizují dobře stranickou výchovu a také se starají o vědeckotechnický pokrok. K žádnému většímu zobecnění skutečných faktorů, které přivedly družstvo k vynikajícím výsledkům, nedošlo. Na některých pracovištích ústředního výboru i mimo, zejména v Praze, docházelo k fámám, že podporuji slušovický revizionismus, že je třeba činit kroky, aby tomu bylo zabráněno. Z okruhu městského výboru KSČ Prahy jsem se dovídal, že každá návštěva slušovických představitelů v Praze je monitorována, sledována.

Co následovalo?

Odpověď: V dalším období bylo vedením komunistické strany rozhodnuto, aby ústřední výbor strany projednal stav ve využívání vědeckotechnického rozvoje v praxi, posoudil výsledky a přijal závěry ke kvalitativním změnám v této oblasti. Přípravou jsem byl pověřen já, ekonomické oddělení. K tomu účelu byla ustavena komise z řad pracovníků akademie věd, vysokých škol, výzkumných ústavů, státní a české komise vědeckotechnického rozvoje, výroby. Tajemníkem ústředního výboru M. Jakešem bylo řečeno, aby zpráva byla kritická a reagovala na skutečný stav a navrhla rázná opatření. Tak se také vyvíjela příprava. Závěry byly kritické nejen ke stavu československé ekonomiky, ale i k praxi mnoha činitelů na státní i stranické úrovni. Byly vytvořeny podmínky pro mnohé personální změny v této oblasti.

To byl dobrý základ pro další politickou práci?

Odpověď: Byl. Došlo však k náhlé změně. M. Jakeš došel s návrhem, že zpráva o vědeckotechnickém rozvoji a její závěry nemohou být tak kritické. Společnost prý díky vědeckotechnickému rozvoji, díky mládežnickým aktivitám jako byl Zenit apod. dosahuje dobrých výsledků. Kritizovat by znamenalo znevážit všechny tyto výsledky, aktivity a došlo by k očernění práce strany. Zpráva pro zasedání se musela přepracovávat. Mně se to nelíbilo.

Jak jste se dále choval?

Odpověď: Především jsem byl znenadání pozván k pohovoru k tajemníkovi M. Jakešovi. Spolupracovníkům jsem řekl, že si vezmu sebou pro jistotu občanský průkaz. Pohovor může znamenat vyhazov. Moc jsem se nemýlil. U M. Jakeše seděl i předseda české vlády L. Adamec. K mému překvapení mně nabídli funkci místopředsedy české vlády a předsednictví české komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. Taková příležitost prý se naskýtá jednou za 25 let! Pro mě to byl podivný návrh. Po necelém roce práce na ekonomickém oddělení jsem měl přejít na nové působiště. Navíc jsem seděl u pohovoru s mým předchůdcem ve vládní funkci u M. Jakeše, kterému slibovali, že vládní funkci bude vykonávat ještě dva roky, nejméně do 16. sjezdu KSČ. Jeho práce byla hodnocena kladně. Najednou ve chvíli kdy přesvědčovali mě do této funkce jsem se dovídal pravý opak. Prý nesplňuje očekávání, je třeba ho vyměnit.

Tak jste nastoupil do vládní funkce?

Odpověď: Ano, stal jsem se českým vládním činitelem aniž bych znal všechny problémy tohoto úseku. Na ekonomickém úseku jsem se v necelém ročním působení věnoval více státní komisi VTR, na úrovni federace. Nicméně po uvedení do funkce M. Jakešem a L. Adamcem jsem se začal seznamovat s novým kolektivem a s úkoly, které řeší. Všem jsem konstatoval, že našim stěžejním úkolem bude proces společenské přestavby, orientace na modernizaci výrobní základny českého průmyslu a na oblast  životního prostředí, na spolupráci s akademií věd, výzkumnými ústavy, výrobou. O pomoc jsem požádal vysokou školu ekonomickou. Děkan výrobně-ekonomické fakulty prof. Líbal uvolnil pro mé potřeby svého zástupce na půl úvazku. Stal se mimořádně významným pomocníkem.

Kam jste orientoval svoji práci?

Odpověď:  Vedle orientace na problematiku životního prostředí, na založení projektu vědecko-výrobního sdružení s mezinárodní účastí. Jeho prostřednictvím měl procházet proces úspěšné integrace vědy do výroby, potřebnými finančními dotacemi podporovat rozvoj nových perspektivních odvětví, z vědeckých pracovišť získávat vědecké, technické novinky, všestranně podporovat aktivity a potřeby vědeckotechnické inteligence.

Rozsah činností byl široký ne?

Odpověď: Dá se to tak říci. Do kompetence patřila i komise federace, která se zabývala  problémy znečistění ovzduší v Severočeském kraji. Ukazatele znečistění byly varující. Z toho důvodu náš kolektiv provedl analýzu podniků, které se na znečistění podílejí nejvyšší měrou. Byl podán návrh, aby v těchto podnicích byla postupně likvidována dosavadní výroba a nahrazena výrobou přístrojů a zařízení, které měla k dispozici akademie věd. Byly známy i potřeby těchto přístrojů u nás i v zahraničí.

To byl významný krok?

Odpověď: Tak jsem se domníval i já. Jenže předseda vlády a příslušný ministr průmyslu návrhy shodili ze stolu a vysmáli se jim, pomluvili naši aktivitu, znehodnotili práci kolektivu. Prý navrhujeme ohrozit a narušit strukturu českého průmyslu.  Náš návrh byl postoupen i gen. taj. M. Jakešovi a ekonomickému oddělení ÚV KSČ. Neodpověděli, neprotestovali a tak jsem se domníval, že souhlasí.

Pokud si vzpomínám, vedení české vlády se problematikou životního prostředí několikráte zabývalo, ne?

Odpověď: Máte pravdu, zabývalo. Na jedné poradě vedení vlády a předsedů krajských národních výborů byl projednány problémy životního prostředí. Zprávu jsem předkládal já. Ve shodě s předsedou vlády jsem připravil kritické vystoupení, napadl benevolenci představitelů národních výborů, jejich nedostatečnou osobní odpovědnost za ochranu životního prostředí. Na konkrétních příkladech dokladoval ztráty na lidském zdraví a škody pro národní hospodářství. Předsedové krajských národních výborů se mnou nesouhlasili. Moji zprávu považovali za falešnou, nepravdivou, tendenční. Zapomněli však, že konkrétnosti, fakta, získával kolektiv mého rezortu z jejich útvarů, pracovišť krajů, z jejich prostředí, což oni nepředpokládali.

Výsledek jednání musel být pozitivní?

Odpověď: Nikoliv. Předseda vlády se postavil na stranu předsedů krajských národních výborů. Moje vystoupení mírnil a označil ho za jeden z možných subjektivních pohledů. Žádný závěr přijat nebyl, vše vzato na vědomí.

Co bylo dál?

Odpověď: I když průběh porady vyústil v dohodu mezi vedením vlády a předsedy KNV k této problematice jsem se vracel. Například v československém rozhlase v pořadu Živá slova jsem si mj. kladl otázku: Co dělat, abychom se opět dostali mezi nejvyspělejší státy světa? Lid po tom volá… takový požadavek je výrazem vlastenectví, národní hrdosti na své tradice a na své schopnosti… lid má také právo podílet se na řízení společnosti… Člověk má už dost směrnic, byrokracie, poklonkování, závisti, nepochopení a šech možných schválností… Na pořad nevyvstává otázka úlohy osobností. Žel zatím máme mnoho lidí, kteří řídí a organizují PCI, kterým sami nerozumějí. Kdyby to bylo  jinak, nemuselo by být tolik problémů. Bez znalostí nelze vést a razit cestu pokroku…

To byla v té době silná slova, reagoval někdo?

Odpověď: Ze strany české vlády a ÚV KSČ nikdo. Byl jsem informován, že moje vystoupení hodnotil kladně předseda federální vlády L. Štrougal

Mluvil jste o mezinárodním vědecko-výrobním sdružení. Došlo k zahraničním kontaktům ?

Odpověď: Dověděl jsem se, že v Německé spolkové republice v Severním-Porýní-Vesfálsku mají vyřešenou otázku odsíření elektráren. Zpráva dala impuls k navázání  kontaktů s touto republikou. Při prvních konzultacích jsme se dozvěděli, že jejich výrobní kapacity jsou schopny pomoci i nám. A tak došlo k návrhům na ustavení společných strojírenských podniků k výrobě ekologických zařízení, k možnostem získat know-how. Představitelé Deutche bank nabízeli výhodnou půjčku k odsíření elektráren. Jejich delegaci jsem pozval k návštěvě naší republiky. Přijel velký kolektiv odborníků v čele s ministrem pro otázky zemědělství a životního prostředí. Týden u nás přednášeli našemu odbornému a výrobnímu kolektivu, konzultovaly se problémy, propočítávaly ekonomické výhody či nevýhody, projednávala se možnost konkrétní výrobní spolupráce.

To byl významný pokrok, ne?

Odpověď: Ano. Na závěr těchto konzultací jsem podepsal s německým ministrem Úmluvu mezi Českou republikou a Republikou Severní-Porýní-Vesfálsko o vzájemné spolupráci a podpoře našich zájmů. Byla to první historická Úmluva. Dle této Úmluvy měly pracovat první odsiřovací jednotky již v roce 1991.

Německý ministr vezl také poselství předsedy vlády Severní-Porýní-Vesfálsko pana Johanese Raula pro předsedu české vlády L. Adamce. Bohužel, předseda české vlády neměl čas a příslušného ministra nepřijal a poselství nepřevzal. Ministra přijal gen. tajemník M. Jakeš a v hodinovém rozhovoru ocenili podepsání Úmluvy a projednávali možnosti širší československo-německé spolupráce.

Jednání pokračovalo?

Odpověď: Ano. Bylo to potřebné. Chtěl jsem vidět odsiřovací jednotky, proces výroby, programy péče o životní prostředí, pohledy jednotlivých činitelů zmíněné republiky na společnou spolupráci. Tuto republiku jsem navštívil a také se setkal s předsedou tamní vlády Johanesem Raulem. Konkretizovali jsme formy spolupráce a i problémy, které mohou vzniknout.

Byly nějaké problémy?

Odpověď: Byly. Nejvíce připomínek šlo ze strany Státní komise vědeckotechnického a investičního rozvoje. Bylo mně vytýkáno, že jsem nezodpovědně podepsal Úmluvu dříve než obdobná Úmluva byla podepsána na úrovni federace. Objevily se pochybnosti o čestnosti německých představitelů. Nenastal prý čas jednat s německými seskupeními. Byly rozšiřovány fámy o výhodnějších nabídkách ze strany Rakouska, Kanady, ale i těch, o kterých bylo známo, že se touto problematikou zabývají sporadicky. Mnou podepsaná Úmluva prý je politicky nevýhodná. To jsem vůbec nepochopil, nepochopil jsem proč existuje zájem u nás odkládat na neurčito řešení vážných problémů životního prostředí a při tom se tak široce mluví ze všech stran o nutnosti věnovat této oblasti pozornost..

Spolupráce se zahraničím pokračovala?

Odpověď: Pokračovala. Pro projekt vědecko výrobního sdružení byla potřebná. Jel jsem na služební cestu do Francie, USA a Kanady. V Paříži jsme jednali s představiteli firmy Anipex a Dixi o výpočetních systémech v oděvním a obuvnickém průmyslu. V USA  jsem jednal s firmou Gerber, která se zabývala moderními technologiemi. Ukázali nám novinky v oblasti mezioperační dopravy při šití oděvů a obuvi, počítačový systém, který zpracovával návrhy obuvi a oděvů, automatizované systémy stříhání látek a kůží, výpočetní systém k projektování strojírenských výrobků. Hovořili jsme o možnosti společné výroby a společném prodeji řezacích strojů na látky a kůže.

Vyústilo jednání do konkrétní podoby?

Odpověď: Shodli jsme se, že najdeme naprosto konkrétní formy vzájemné spolupráce. President firmy pan Josepf Gerber řekl, že udržují kontakty s firmou v Šanghaji v ČLR tak proč bychom nemohli spolupracovat i my. Navrhl společnou výrobu řezacích strojů s tím, že oni dodají výpočetní techniku a my strojírenskou část včetně kvalitních řezacích nožů. S panem presidentem jsem podepsal  Memorandum, které vytvářelo základ k rozvoji vzájemných konkretních vztahů a k získávání dalších informací z oblasti nejmodernějších technologií.

Mluvilo se, že jste jednal i v Kanadě s firmou Baťa?

Odpověď: Ano. Z USA jsem odletěl do Kanady. Z hlediska znalosti zlínské průmyslové aglomerace jsem se již dříve zúčastnil jednání s představiteli této firmy. Při mé působnosti ve Zlíně jsem studoval filosofii jeho podnikání. Byla to například teorie využití příležitostí a vytváření příležitostí, teorie neustálých analýz svých činností a jejich srovnávání s nejvyspělejšími průmyslovými centry, teorie orientace na vědeckotechnický pokrok s cílem být v této oblasti první a nejlepší, teorie vysokého stupně řídící práce, teorie optimálních technologických cyklů vyráběné produkce, teorie být první ve výkonnosti, teorie optimální sociální politiky, teorie o stanovení monopolní ceny výrobků, teorie maximálních zisků atd. Byl to inspirativní počin.

S takoým základem jste vedl jednání s panem Baťou?

Odpověď: Neprojednávali jsme filosofii jeho řídící činnosti, ale závěry a usnesení federální vlády, které stanovilo pravidla pro navázání kontaktů s touto firmou ve všech oblastech. Předal jsem mu konkrétní návrhy ke spolupráci s mnoha firmami u nás, které zpracovaly rezorty a obchodní sítě. Předal jsem mu dárek, botu, která byla vyrobena ve Zlíně rok po zahájení výroby a také videozáznam, ve kterém byl zachycen jako jinoch s maminkou. Byl dojat. Za významný akt jsem považoval moment kdy jsem mu předával Poselství od generálního tajemníka M. Jakeše, ve kterém ho vyzýval ke spolupráci a k navázání oboustranně výhodných  přímých kontaktů a pozval pana Ba´tu do Československa.

Poselství M. Jakeše musel pan Baťa uvítat?

Odpověď: Poselství si na místě jednání pozorně pročetl. Řekl, že vůči komunistům bude neústupný, že k M. Jakešovi nemá důvěru, nevěřil, že by jeho úmysly byly poctivé.

Jednání ale neskončilo?

Odpověď:  Neskončilo. Diskutovaly se otevřené problémy s firmou Baťa. Ke spolupráci byl nakloněn za podmínek, že budou vyřešeny některé staré problémy. Navrhl, že nám pomůže vymáhat dluhy z některých zemí, které nám dluží a část si ponechá na vyrovnání pohledávek, souhlasil se spoluprací v oblasti vědeckotechnického rozvoje, obchodu, kooperace. Na závěr jsem podepsal s panem Baťou Memorandum. V něm bylo zakotveno, že obě strany vzaly na vědomí navrhované oblasti kooperace, ale jeji konkretizace bude odvislá od nalezení společných vzájemně přijatelných formulací k vyřešení starých otevřených záležitostí. Pozvání gen. taj. M. Jakeše přijal.

V Kanadě jsem jednal ještě s ministrem Kanady pro vědu o možnostech vzájemné spolupráce, navštívil výzkumná pracoviště a centra vědeckotechnických informací. Ve firmě Local Energy Systems jsem byl informován o principu, výrobě a využití malého jaderného reaktoru o výkonu 10 MW, který měl být využit k vytápění obytných sidlišť. Výsledky návštěvy v Kanadě jsem považoval za užitečné a slibné.

Po takové návštěvě musí následovat praktické využití?

Odpověď: Zpracoval jsem zprávu pro gen. tajemníka M. Jakeše a předsedu vlády L. Adamce i pro další instituce. Na pracovišti jsme došli k závěru dokončit urychleně návrh na reorganizaci rezortu.Vytvořit tak společenské a právní podmínky k plnění všech doporučení z těchto významných cest. Jedním z nich byl návrh, aby Česká komise pro vědeckotechnický rozvoj změnila obsah práce a nesla název ministerstvo vědeckotechnického rozvoje a životního prostředí. Název i náplň práce měly lépe odpovídat našim záměrům a českým potřebám v těchto oblastech. Návrh byl předložen předsedovi vlády i ÚV KSČ. Nikdo neměl námitek.

Co jste sledoval tímto návrhem?

Odpověď: Vycházel jsem z faktu, že stav české ekonomiky nebyl dobrý, negativní tendence se prohloubily a hospodářské výsledky byly horší. Za rozhodující jsem považoval spolupráci s akademií věd a s výzkumnými ústavy, výrobou. Spolu s nimi vytipovat rozhodující úkoly vědeckotechnického rozvoje a na ně soustředit všechny dostupné prostředky a formy práce. Jako jeden z naléhavých úkolu jsem spatřoval zvýšení technickoekonomické úrovně výrobní základny, v přeorientaci investiční politiky, v podpoře změn struktury českého hospodářství. Navržená struktura rezortu a organizační řád měly vytvářet těmto potřebám potřebný rámec. Vytvořit prostředí, aby řešení nebyla polovičatá, aby se neustupovalo před překážkami. Převzít osobní odpovědnost za řešení strategických záměrů české ekonomiky.

Závěry mohly být kladně přijaty, ne?

Odpověď: Týden po předání návrhu na reorganizaci rezortu, změnu názvu a náplně práce mě pozval předseda vlády na poradu. Bohužel naše návrhy nebyly konzultovány. Bylo mně řečeno, že v rámci společenské přestavby a po dohodě s gen. tajemníkem ÚV KSČ M. Jakešem, dojde ke sloučení Komise, kterou jsem vedl s Českou plánovací komisí. Činitelem těchto sloučených komisí se stane předseda České plánovací komise B. Urban. Mě prý využije ÚV KSČ pro jiné významné účely. Návrh předsedy české vlády měl určitě logiku, protože již dříve jsem se na takovém návrhu osobně podílel, ale v dané době to bylo pro mě překvapení. Závěry v oblasti vědeckotechnického rozvoje a životního prostředí, které jsem doporučoval k realizaci, byly tak shozeny ze stolu. Do roka a do dne jsem byl opět přemístěn na jiné pracoviště. Pochopil jsem, co je ta šance, která se naskýtá jednou za 25 let, jak mně řekl předseda české vlády při získávání do této vládní funkce. Za dva roky v Praze jsem přecházel na třetí pracoviště. To byl unikát.

Jak toto rozhodnutí přijalo vaše pracoviště, spolupracovníci?

Odpověď: Špatně. Pracovníci se zlobili, byli rozčarovaní. Jejich úsilí přišlo vniveč. Mnozí tvrdili, že jsem byl poslán na toto pracoviště s úkolem je zlikvidovat. Spolupracovníci mě přestávali zdravit, považovali mě za nepřítele. Vládní úředníci přišli za mnou s formulářem, abych podepsal, že sám žádám o uvolnění z funkce. Sdělovací prostředky oznámily, že odcházím na vlastní žádost.

Zabýval jste se důvody vašeho odolání?

Odpověď: Zabýval. Domníval jsem se, že férovější by bylo kdyby mně otevřeně řekli, že na funkci nestačím, že nejsou se mnou spokojeni a já bych se nezlobil. V klidu a bez problémů bych odešel. Stejně jsem uvažoval o návratu domů, za manželkou.  Zamýšlel jsem se ale nad pravými důvody. Jednak jsem byl zřejmě až příliš odhodlaný ke spolupráci s vyspělými firmami Západu, podepsal Úmluvy a Memoranda o možné spolupráci, vyvíjel velký tlak na řešení životního prostředí, což se mnohým vedoucím činitelům nemuselo líbit. Možná jsem nedostatečně mnohé s nimi konzultoval, byť jim podával pravidelné informace. Nikdy ale neměli námitek, neprotestovali. Domníval jsem se, že s mými aktivitami souhlasí.

Došel jsem ale k dalšímu závěru, jednomu soukromému rozhovoru s předsedou české vlády. Při sklence vína mně přehrával svůj program ke zlepšení práce komunistické strany a k vedení společnosti. Nebyl špatný, souhlasil jsem s ním. Nabádal mě, abych s obsahem seznámil M. Jakeše. Měl jsem současně zaútočit proti praktikám M. Jakeše a naznačit mu, aby se vzdal funkce gen. tajemníka. V duchu jsem se usmál a zeptal se proč to neudělá sám. Sedí spolu v předsednictvu strany, mnohé věci konzultují mezi čtyřma očima. Proč bych měl být já prostředníkem. Navíc jsem neměl žádné kompetence, abych tak učinil. Jeho návrh jsem považoval za obyčejný trik. Odmítl jsem se propůjčit takovým praktikám. Nevylučoval jsem, že toto mohl být důvod vypořádání se se mnou.

Tak jste nastoupil na nové místo?

Odpověď: Ano, třetí místo za tři roky mého působení v Praze. Bylo to k smíchu i k pláči. Podle mě to bylo nečestné byť M. Jakeš mně řekl, že Adamec mě nechtěl, tak prý musel urychleně pro mě najít místo. Rozhodl jsem se, že nastoupím, ale do občanského průkazu si už nenechám dát razítko ÚV KSČ. Budu se snažit vrátit domů na Vysočinu a také budu činit vše, aby i oni odešli ze svých postů.

Jak se vám líbil nový okruh práce?

Odpověď: Práce na úseku mocenských orgánu státu se mně nezamlouvala. Nikoho jsem z této oblasti neznal, neznal jsem ani orientaci stranické práce. Armáda, bezpečnost, soudy, prokuratury, advokacie, to byly úseky pro mě složité. Měl jsem se zabývat protispolečenskými silami a odstrańovat jejich vliv. Jenže definici, co to jsou protispolečenské síly jsem nikdy od vedoucích činitelů neslyšel. Kladl jsem si otázku: kdo to vlastně je? Ti, kteří usilovali o výrazný společenský pohyb ve jménu pokroku nebo ti, kteří tento pohyb brzdí? Znal jsem široký okruh technické inteligence, s nimi spolupracoval, studoval jejich teoretické vývody a nedošel jsem k názoru, že by byli protispolečenskými silami. Byli to lidé z akademie věd, vysokých škol, výzkumných ústavů, výroby či lidosprávy. Pracovali aktivně, volali stejně jako nejvyšší činitelé komunistické strany a státu po zrychlení tempa společenské přestavby ku prospěchu naší společnosti, ve prospěch demokratického socialismu. Nemohl jsem je zařazovat mezi protispolečenské síly jen proto, že opovrhovali překonanými dogmaty a neschopnostmi mnohých vedoucích činitelů. Ani já jsem nebyl nikdy proti socialismu byť jsem s mnohými praktikami funkcionářů strany nesouhlasil. Byl přece rozdíl mezi člověkem, který chápal podstatu společenského pokroku, nutnost uspokojování všech společenských potřeb a člověkem, který sice také o společenském pokroku kolem dokola mluvil, ale současně pokrok brzdil. Tací lidé se báli vzruchu, tvůrčího pohybu technické inteligence, vzestupu osobností. Společenský pokrok přece nespočíval  v konzervování daného stavu, musel vycházet z plánovaného a docíleného.

A tak jste nastoupil a začal pracovat na tomto významném úseku?

Odpověď: Ano, po mé dovolené v druhé polovině roku 1988 mě uvedl do nové funkce generální tajemník M. Jakeš. Po tomto aktu jsem byl pozván k soukromému rozhovoru. Bylo mně řečeno, abych vypracoval koncepci práce oddělení v souladu se společenskou přestavbou, nezasahovat do práce vedoucích činitelů mocenských orgánů, ale kontrolovat jejich práci a plnění stranických usnesení, zbavil oddělení všech důstojníků ministerstva obrany a vnitra, kteří nastoupili do aparátu strany jako zakalení a třídně uvědomělí po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na naše území. Pracovali v aparátu ústředního výboru, ale byli placeni a odměńováni svými rezorty. Nyní prý dělají vlastní politiku a „nabalují“ se na různé funkcionáře, vymykají se kontrole. Úkoly jistě nemalé.

Využil jsem této příležitosti rozhovoru a zpochybnil plnění dohod, které jsem uzavřel s institucemi Německa, USA a Kanady. Byly to úkoly, které gen. tajemník sám ocenil, doporučil k realizaci. Souhlasil, abych prováděl kontrolu dojednaných programů a také, že on sám některou kontrolu provede.

Úkoly generálního tajemníka jste plnil?

Odpověď: Plnil. Důstojníci odcházeli na svá bývalá pracoviště a do oddělení přicházeli mladí právníci a lidé, kteří se zabývali strojírenstvím a životním prostředí. Navrhli jsme změnit název oddělení. Název oddělení státní administrativy v sobě skrýval praktiky minulosti. Chtěli jsme, aby oddělení neslo jiný název jako například oddělení právní politiky apod. Název se stále diskutoval a získávali jsme zkušenosti z jiných bratrských zemí. Doporučili jsme, aby byly zrušeny tři odbory oddělení tj. oddělení právní politiky, oddělení branné politiky a oddělení bezpečnostní politiky. Navrhli jsme nahradit je dvěma úseky. Úsek, který by se zabýval využíváním a zneužíváním práva v činnosti činitelů mocenských orgánů státu a úsek, který by se zabýval životním prostředím a lidskými právy. Nový vedoucí oddělení bezpečnostní politiky, mladý právník, tento návrh diskutoval s některými činiteli ministerstva vnitra a vrátil se znechucen. Bylo mu totiž řečeno, že je blbec a já zločinec. Návrh se jim nelíbil.

Jak probíhaly kontroly plnění dohod se západními seskupeními?

Odpověď: Pravidelně jsem se z rezortů vlády dovídal jaký je stav. Významná kontrola za účasti některých ministrů nebo náměstků ministrů byla provedena u generálního tajemníka M. Jakeše. Já jsem pořizoval z jednání zápis. Generální tajemník doporučoval úkoly a termíny ke zrychlení plnění dohod. Za nějaký čas přišel za mnou jeden náměstek ministra energetiky a ptal se, co má dělat. Přišel prý za ním pracovník oddělení průmyslu ústředního výboru strany s jedním příslušníkem vnitra a varovali ho, aby úkoly neplnil. Mně předával vzkaz pracovník odboru bezpečnostní politiky ústředního výboru od vedoucího odboru státní bezpečnosti, abych dal ruce pryč od spolupráce s Němci nebo špatně dopadnu. Rozčílil mě. Ŕekl jsem, aby přišel za mnou a vše vysvětlil anebo ať informuje o problémech, které vidí přímo generálního tajemníka i bez mé účasti. Nepřišel. Napsal jsem dopis ministrovi vnitra s požadavkem, aby vysvětlil proč pracovníci ministerstva vnitra zasahují či ovlivňují plnění dohod, které byly schváleny. Nestačil odpovědět, přišel 17. listopad 1989.

Pokud vím byl jsi účasten i dalších akcí, které jste připravovali na oddělení

Odpověď: Významnou a podle mého názoru rozhodující událostí pro další vývoj u nás bylo shromáždění občanů na Václavském náměstí v Palachově týdnu. Došlo k vážným střetům. Předsednictvo strany přijalo závěry ke zpřísnění opatření proti protestujícím i proti sdělovacím prostředkům. Oddělení, které jsem vedl, se zásahem příslušníků vnitra proti demonstrujícím nesouhlasilo. Domnívalo se, že přišel čas politicky reagovat, řešit některé nashromážděné problémy, provést potřebné personální změny a přijmout program, který by přijala veřejnost s pochopením. Zvýšit tak autoritu strany. Navrhlo, aby nejvyšší představitelé absolvovali besedy na fakultách vysokých škol, v průmyslových centrech, v okresech, aby objasnili politiku komunistické strany a získali veřejnost. Celý elaborát návrhů byl předložen generálnímu tajemníkovi M. Jakešovi, který z počátku s návrhy souhlasil. Po diskusi s dalšími činiteli mně soubor opatření vrátil jako bezpředmětný. V kuolárech se objevily fámy, že si osobuji právo nutit vedoucí činitele do aktivit, s kterými oni nesouhlasí. Ne všechny další aktivity byly z našeho podnětu. Například hostem ministerstva vnitra a časopisu Signál byl spisovatel ze Sovětského svazu pan Smjonov. Zúčastnil se sjezdu spisovatelů detektivek. Byl jsem pozván na večeři, kterou pro něj připravil ministr vnitra. Setkání s aktivisty zabývajících se problematikou životního prostředí bylo z naší iniciativy. Výsledkem byl dopis generálnímu tajemníkovi M. Jakešovi.

Nejvýznamnější událostí první poloviny roku 89 byl aktiv představitelů mocenských orgánů státu. Smyslem bylo projednání tezí pro připravovaný 16. sjezd KSČ. Na něm měl pronést projev gen. taj. M. Jakeš. Požádal mě však, abych v jeho zastoupení hovořil já. Projev jsem si přizpůsobil svým představám a naznačil změny v práci komunistické strany. Účastníci byli překvapeni. Od té doby se začala rozšiřovat fáma, že budu generálním tajemníkem.

Nejvýznamnějším počinem byl pokyn generálního tajemníka M. Jakeše ministrovi vnitra, aby nedocházelo v dalším období k zatýkání Václava Havla a další předních činitelů opozice. Byl to odvážný zlom. Začalo se mluvit, že Václav Havel bude využit pro vládní funkce.  Takové představy se objevily už po lednových událostech roku 1989. Karta Havel byla otevřená dokořán.

V letních měsících předmětem diskusí se stala vaše stať v sovětské Izvěstiji:

Odpověď: O článek mě požádali redaktoři tohoto sdělovacího prostředku. Byl psán ve spolupráci se šéfredaktorem časopisu Signál. Vyjadřovali se k němu pracovníci mého oddělení a také pracovníci sekretariátu generálního tajemníka M. Jakeše. Do ruského jazyka ho překládal šéfredaktor Signálu. Otištěn byl v čase dovolených. V té době byl i generální tajemník a předseda vlády na dovolené v Sovětském svazu. Oba článek četli.

Jaký byl tehdy ohlas?

Odpověď: Myslím si, že veřejnost ho přijala dobře, o čemž svědčil fakt, že byl urychleně překládán a rozmnožován. V našich sdělovacích prostředcích o něm nebyla zmínka. Volal mně i předseda vlády L. Adamec, který s obsahem článku souhlasil a řekl, že píše také článek. Volal i náměstek ministra vnitra generál Lorenc, který rovněž souhlasil. M. Jakeš projednával článek na předsednictvu strany za mé účasti. Kritizoval některé pasáže. Nikdo z členů předsednictva se ale za mé účasti k němu nevyjádřil.  Na mnoha pracovištích ústředního výboru KSČ jsem byl kritizován, pomlouván, co jsem si to dovolil. Článek prý nebyl schválen předsednictvem ani sekretariátem strany. Prý byl nepravdivý, tendenční, nahrával prý opozici. Mnozí pracovníci se mnou přestali mluvit, ignorovali mě. Pro mě se vytvářela silná nepřátelská atmosféra, jak se říká dusno. Vše skončilo v srpnu 1989 infarktem. Z ničeho nic jsem se objevil na jednotce intenzivní péče Nemocnice na Homolce a od té doby byl v pracovní neschopnosti a žádných aktivit se nemohl zúčastnit.

To vše dávalo podnět k aktivní politické práci, ne?

Odpověď: To jsem se domníval. Věřil jsem, že aktivit se ujme sám generální tajemník M. Jakeš.  V průběhu roku jsem se ho totiž jednou soukromně zeptal, kam si myslí, že by se měla rozvíjet společnost. Odpověděl, že maximálně do obdobných podmínek jako v roce 1968. Pro mě to byl významný moment, impulz.  Koneckonců byl baťovák, souhlasil a podporoval  řídící systém, který praktikovali úspěšně ve Slušovicích v čele s docentem F. Čubou. To vše jsem považoval za záruku, že povede tímto směrem stranu a společnost. Také jsem všude prohlašoval, že právě on může vést komunistickou stranu až do 16. sjezdu KSČ byť provede kolem sebe řadu personálních změn a to i na připravovaném zasedání pléna ústředního výboru, které se mělo konat v prosinci 1989.

Vaše prognózy ale nevyšly?

Odpověď: Nevyšly. Do popředí se tlačila skupina mládežníků kolem V. Mohority a představitele pražské stranické organizace M. Štěpána. Měla svůj program a své mocenské zájmy. Domníval jsem se, že této skupině je nakloněn i M. Jakeš. Jim zase se nelíbilo, že já se svými spolupracovníky předkládám návrhy na řešení společenských problémů. Tato skupina neváhala a cílevědomě organizovala kampaň proti mé osobě, očerňovala. Vzhledem k tomu, že z padesátých let bylo známo, že obdobné oddělení, které jsem vedl nyní já, dávalo pokyn k mnoha represím, tak neváhala rozšiřovat fámy, že právě já s oddělením dáváme pokyn k útokům proti studentům, umělcům, demonstrujícím občanům, že jsme zorganizovali bitku na Národní třídě v Praze v listopadu 1989. Neznalá veřejnost to brala. Byla vytvořena nepřátelská atmosféra s cílem pošpinit, očernit, degradovat, odstranit mě od jakýchkoliv aktivit, zlikvidovat, aby oni dosáhli svých ambicí.

Zastal se vás generální tajemník M. Jakeš?

Odpověď: Po událostech a v průběhu mé domovní prohlídky a mého nesmyslného vyšetřování třeba i za paní Miladu Horákovou, za 17. listopad, jsem četl některé jeho výroky, které zpochybňovaly moji účast na různých střetech či událostech. Byl jsem mu vděčný. V posledních letech píše ale jinak. Tvrdí, že jsem byl příčinou převratu, že udělal chybu když mě jmenoval vedoucím oddělení státní administrativy ÚV KSČ apod. Kdybych já psal, tak bych mohl napsat, že příčinou společenského převratu byl právě on. Neřešil aktuální, lety nahromaděné, společenské problémy, nevypořádal se zavčas s dogmatiky ze svého okolí, otevřel cestu V. Havlovi v červnu 1989, plnil i jeho požadavky po událostech na Národní třídě. Přešlapoval, mnohá řešení odkládal. Mohl přece i mě zavčas odstranit ze scény. Já bych se nezlobil.

Jeho postup rozhodování mohu uvést na jednom příkladě. V jarních měsících roku 1989 se mělo jet znovu do Kanady za panem Baťou a upřesnit mnohé otázky. Byl odmítnut návrh, abych spolu s příslušným ministrem tam odjel jako vládní zmocněnec, protože jsem znal průběh dřívějších jednání. Místo mě tam odjel člen vlády B. Urban. Když se vrátil, zprávu ze své cesty podával na setkání zainteresovaných činitelů u generálního tajemníka M. Jakeše. Zřejmě mu slíbil i nějaké odškodnění. Generální tajemník chvíli poslouchal načež vstal od stolu a řakl: „kdo Baťovi slíbil peníze tak ať je dá ze svého. Já žádný takový pokyn neudělám a nedám…“ K překvapení všech odešel z jednání. Za chvíli mně volal a řekl, aby se v jednání s Baťou pokračovalo, ale on nesmí figurovat na předním místě. Prý by neobstál ve Zlíně. Po dalším chvíli mě zavolal Jozef Lenárt, abych urychleně sehnal kurýra, který pojede za Baťou a vše mu vysvětlí a potvrdí náš zájem s ním jednat. Nemusím nic dodávat.

Jakeš poměrně dost vážně bral v úvahu názory dogmatiků protože to byla jeho generace, ale domnívám se, že vnitřně věřil v systém, který byl uplatňován ve Slušovicích. Slušovice navázaly na politiku Pražského jara z roku 1968, v moha směrech jí překonávaly k dobrému, prokázaly, že vědeckotechnický rozvoj a demokracie jsou pilířem skutečného socialismu, který se ve Slušovicích rozvíjel. Tuto cestu M. Jakeš, dle mých znalostí, podporoval.

Nezlobím se na něj když píše, že jsem byl iniciátorem společenského zvratu. Mám radost, že mě v tom podporoval. Společným cílem byl demokratický socialismus.

Odpovídal  Rudolf  Hegenbart, 2016

 

 

2 odpovědi na “Nekorigovaný rozhovor na téma bývalého generálního tajemníka KSČ M. Jakeše”

  1. Mě by zase zajímali prosincove dny kdy pan gen.Lorenc a spol pěchovali letadla směřující do Moskvy STB a KGB spisy díky kterým jsou dodnes vydíratelní tehdejší zamestnanci Prognostickeho úřadu …jako dukazovy material o zřízení Prognosťaku v roce 1983 agenty KGB kolem Andropova ..jakož dukazovy material,že trhove změny se planovali v Ljubljance už hned po Brežnevově smrti…

  2. Jednalo se o vyvážený pohled na věc, bez ideologie a emocí. Vědecky se zabývám historií let 1948 až 1989 z hlediska právních dějin a činnosti Bezpečnosti, armády a justice. Proto mě velmi zajímá činnosti státně-administrativního oddělení (13.) ÚV KSČ. Rád bych se s panem dr. Hegenbartem osobně setkal a získal od něj objektivní a pravdivé informace o činnosti oddělení, které od 15. 7. 1988 osobně řídil.
    Zdraví dr. Stanislav Polnar

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*