Rubrika: Politika

Vzpomínám jako by to bylo včera. Pohovořili jsme, sepsali, konzultovali, přeložili do ruského jazyka a odeslali do Moskvy.

V. Fjodorov byl vynikající muž, vnímavý, přátelský. Počátkem listopadu časopis Signál zveřejnil jeho stať „Říjen a přestavba“. Vyvozoval poučení z historie a naváděl k nové politické orientaci. Například psal:

„…zkušenosti lidu patří veškerému lidstvu a nikdo nemá právo jimi pohrdat, uměle přetrhávat nitě spojující minulost a současnost. Nové myšlení má vycházet z pochopení jednoty lidstva, kontinuity vývoje. I socialistická společnost vstřebává kladné prvky kapitalismu jako řadu úspěchů v tržní ekonomice, ve zbožně peněžních vztazích… Bez demokracie se společnost ubírá k politické stagnaci a degradaci. Přestavba musí reagovat na všechny stránky života na ideologii, na politické struktury, ekonomiku, kulturu. Svobodný rozvoj každého umožní svobodný rozvoj společnosti…“ 

Já bych to doplnil citátem už nevím zda K. Marxe či V. I. Lenina: „Komunistou se můžeš stát jen tehdy obohatíš-li svou mysl vším, co lidstvo vytvořilo…“

Pokračovat ve čtení „Po 30 letech čtu svůj rozhovor v Izvěstii ze dne 2. 8. 1989“

kusé, nekorigované, několikrát připomenuté vzpomínky a prožitky Rudolfa Hegenbarta

VZPOMÍNKA 1

Pracoval jsem ve Žďárských strojírnách, které vyráběly lisy a válcovací zařízení. Komunistická strana mě vyslala na vysokou školu politickou. Studoval jsem v Praze v letech 1965–69. Prožíval zde období Pražského jara 68. Studoval jeho základní principy, pojetí demokratického socialismu! Obhájil diplomovou práci pod názvem „Role světového názoru v životě jednotlivce“. Na této škole jsem posléze obhájil postgraduální práci „Práce okresního výboru a jeho úloha při zvyšování akceschopnosti základních organizací“ a práci „Socialistické zemědělství a úloha strany“.

V roce 1982 jsem ukončil studium na Vysoké škole ekonomické, na Výrobně-ekonomické fakultě v Praze a obhájil závěrečnou práci s názvem „Problematika rozvoje výrobního oboru 513 tvářecí stroje na kovy“. V roce 1975 a v roce 1984 jsem absolvoval studium na Akademii společenských věd v Moskvě.

Pokračovat ve čtení „17 zastavení před 17. listopadem 2019“

Některé diskuse a spory, které sleduji v našich sdělovacích prostředcích, jsou mně nesrozumitelné.     Hovory o tom, že chceme být v Evropě či se máme přiblížit Německu jsou mnohdy pozoruhodné. Kladu si sám pro sebe otázku: Cožpak jsme byli někdy jinde než v Evropě?

Už ze školních let víme, že naše republika vždy patřila a patří k oněm více jak 45 státům, které tvoří základ pevniny Evropy. Víme dobře, že chloubou Evropy jsou například překrásná území Francie, Italie, Španělska či severu Finska, Švédska, Dánska. Jsou to i velké rozlohy severoněmeckých nížin, ale i ruských rovin. Víme dobře, že za geografický střed Evropy je označován vrch Melechov na Havlíčkobrodsku! Stejně dobře víme, že český národ žil a žije ve středoevropském prostoru. Velkomoravská říše a od přelomu 9. a 10. století České knížectví, od roku 1198 České království, byly toho důkazem. Víme také, že po staletí český národ vedl zápas o svou existenci.

Pokračovat ve čtení „Jsme či nejsme v Evropě?“

Rudolf Hegenbart

KDO MNĚ HODIL VIDLE V ROCE 1989?

ANEB

Některá poslední nedorozumění činitelů soudů a státu, která denně sledujeme, mnohé obviňování či pomlouvání, různá nekonečná šetření, mě vedla k zamyšlení. Přemýšlel jsem o době před 30 lety. Nacházel jsem jevy, které jako by se opakovaly.

Pokračovat ve čtení „Podivná praxe, stále se opakující?“

Nekorigované osobní vzpomínky na léta minulá 

Rudolf  Hegenbart

2018

NĚCO MÁLO NA ÚVOD

Jako desetiletý kluk jsem příčiny vzniku protektorátu Čechy a Morava nechápal, nechápal jsem ani následné utrpení lidu. Postupně jsem ale vnímal, jak různé skupiny a osobnosti míní z tohoto utrpení vyvodit důsledky. Vůbec jsem ale netušil, kolik úskalí taková zaměření skrývají. Panoval strach. Do obce přijížděla německá vojska, gestapo. Zatýkali místní občany. Odváželi je do koncentračních táborů. Vypálili a prostříleli domky. V ranních hodinách 1. května 1945 obsadili němečtí vojáci obec. V každém stavení hledali partyzány. Dne 5. května časně ráno stavěli občané barikády. Chtěli zabránit příjezdu dalších německých vojsk. Pak se mnohé změnilo. Odpoledne téhož dne prohlásili partyzáni obec za svobodnou. Na budovách obecního úřadu a školy zavlála československá vlajka. Dne 10. května přijel do obce první voják Rudé armády. Občané ho vítali slavnostně. Dva dny nato přijelo 1200 rumunských vojáků. Pomáhali zatýkat zběhlé německé vojáky, starali se o svoji očistu, o pořádek v obci. Vojska odjela z obce 27. května 1945. Ten den skončila u nás 2. světová válka, nastal mír.

Pokračovat ve čtení „Neúprosný osud politika“

Abych pravdu řekl tak se domnívám, že ne. Při čtení mnohého se mně zdá, že pisatelé píší účelově, jak se říká na zakázku, pro potřeby toho či onoho. Přesvědčovali mě o tom mnohé články, různé analýzy kolem roku 1989 a 17. listopadu 1989. Dnes už jde ono dění k zapomnění. Jsou jiné, aktuálnější a složitější problémy a starosti.  Najdou se však lidé, historici, studenti či zájemci o události oné doby, kteří se událostmi zabývají.

Nedávno jsem četl úryvek, mně neznámého autora, který se věnoval oddělení ústředního výboru KSČ s názvem Oddělení státní administrativy (někdo ho nazýval 13. oddělení). Toto oddělení jsem necelý rok v letech 1988 a 1989 vedl. Dočítal jsem se, že jsem byl dokonce generálem ministerstva vnitra, navrhoval tresty disidentům, organizoval zásahy příslušníků ministerstva vnitra proti demonstrujícím, kteří měli výhrady proti politickému systému a proti vedení společnosti, dosazoval kádry do funkcí, vlastnil hotely a podniky v Čechách a na Moravě, žil si nad poměry a dokonce i „řídil“ předního disidenta Václava Havla. Lež za lží.

Pokračovat ve čtení „Zkoumáme, píšeme se znalostí věcí a událostí?“