Ani po dlouhých létech nezapomínám na období mé práce v tehdejším okrese Gottwaldov – Zlín. Byla to vzrušující doba. Okres vždy vynikal usilovnou prací, technickými novinkami, schopnostmi dovádět mnohé ke spokojenosti občanů. Mohl bych jmenovat všechny průmyslové podniky, zemědělské podniky, oblasti služeb, ale i kultury, sportu. Byl to okres s vysokou koncentrací obuvnické, chemicko-gumárenské, strojírenské výroby, rozvinutým stavebnictvím a vynikajícími projektovými organizacemi. S okresem byla spojena úspěšná činnost mnoha výzkumných ústavů, studium a aktivity pedagogického sboru technologické fakulty vysokého učení technického a umělecko-průmyslové vysoké školy. Slávu okresu přinášela činnost zasloužilého mělce profesora Zdeňka Kováře, národních umělců Heleny Týrlové a Karla Zemana, kolektiv herců divadla, symfonického orchestru, v neposlední řadě úspěchy zdravotnictví.
Do podvědomí veřejnosti tehdy vnikaly úspěchy Agrokombinátu Slušovice. Agrokombinát dosahoval nevídaných ekonomických a sociálních úspěchů. Dobré výsledky vycházely z cílevědomé práce vedoucích činitelů, z jejich orientace na vědeckotechnický rozvoj, z vynikající organizátorské práce, ze schopnosti a cílevědomosti odborníků, z aktivní a poctivé práce řadových pracovníků komplexu.
Když jsem odcházel do tohoto prostředí, obdržel jsem úkol od nadřízených orgánů Jihomoravského kraje omezit práci tohoto zemědělského komplexu, omezit i činnost jeho vedoucích činitelů. Ve Slušovicích prý se rozvijí revizionismus, protisocialistické tendence, obnovují a zavádějí do svých činností kapitalistické prvky.
Nic z toho jsem si nedovedl představit, nikdy předtím jsem toto prostředí nenavštívil, neznal jsem ho. Agrokombinát jsem záhy po nástupu navštívil. Dlouhodobé a krátkodobé cíle Agrokombinátu byly zformulovány do tzv. cílových programů. Prostředkem k jejich naplnění byla věda, výpočetní technika, kvalifikovaní lidé, víra a odpovědnost, kultura práce. Ve Slušovicích uplatňovali vedoucí činitelé požadavky moderní politiky, které vedly k uspokojování všech potřeb a zájmů družstevníků.
Společenské požadavky mnohokráte formulované nejvyššími státními a politickými orgány ve Slušovicích nekončily na papíře zakryté prachem, ale staly se věcí cílevědomé materializace. Vysoká roveň výrobních sil vytvářela předpoklady k novým výrobním vztahům. Tato cesta otevírala potřeby k vyspělé kultuře, k vysoké úrovni vědeckého poznání, odpovídajícím technologickým procesům, ke kázni, které byly vlastní všem průmyslově vyspělým civilizacím. Prostředkem byly kvalifikovaní pracovníci bez ohledu politického a náboženského vyznání. Věda se ve Slušovicích stala věcí organizátorů zemědělské a přidružené výroby, hrdostí pracovního kolektivu, prostředkem k vynikajícím hospodářským a sociálním úspěchům.
To nebyla žádná kontrarevoluce, to nebyl revizionismus! To byla cesta, která nabývala světlo již v roce 1968, v období Pražského jara, násilně zlikvidovaného. Práci tohoto Agrokombinátu jsem jednoznačně podpořil.
Bohužel, slušovičtí to neměli jednoduché, Jednoduché to neměli ani ti, kteří je podporovali. Ze strany konzervativních sil přicházela kritika za kritikou. Bylo voláno po odvolání nejvyššího představitele Agrokombinátu, bylo voláno po odvolání i těch, kteří Slušovice podporují. V etapě vrcholení nepříjemného tlaku a tužeb omezit činnost Agrokombinátu a jeho představitelů, bylo třeba jednat.
Předložili jsme návrh k provedení analýzy slušovického systému. Analýza měla odhalit, co je v řídícím systému Slušovic protispolečenského. Posoudit, zda slušovický systém brzdí či zrychluje společenský pokrok, zda zamezuje uspokojování lidských potřeb a zájmů.
Byla ustavena komise z odborníků, která stanovila téma analýzy: „Vliv slušovického řídícího systému na intenzitu zemědělské výroby“. Byla to přínosná práce, ale neustále narušována a brzděna konzervativci, kteří neměli o takovou analýzu zájem. Práce se, za složitých podmínek, dokončila. Cesta slušovických byla podpořena!
Následoval celookresní aktiv vedoucích činitelů průmyslových a zemědělských podniků a všech politických organizací v okrese Gottwaldov. Neočekávaně se zúčastnil předseda Federálního shromáždění a člen předsednictva ÚV KSČ A. Indra. Konzervativci očekávali, že všechny, kteří podporují Slušovice umlčí a odsoudí.
Vystoupil jsem s hlavním projevem a Agrokombinát Slušovice jednoznačně podpořil. A. Indra nekritizoval Slušovice otevřeně. Kritizoval okresní výbor KSČ, který jsem vedl. Prý neřeší zaměstnávání bývalých vyloučených členů KSČ ve Slušovicích a pak kritizoval všechny podniky v okrese, což představitelé podniků odmítali. Posléze se za zkreslená tvrzení musel omluvit. Konzervativci byli zklamaní, že nedal pokyn k likvidaci Slušovic a k odstranění nositelů a podporovatelů jejich řídícího systému. Slušovice se mohly rozvíjet dál.
V té době nabádal k odvážným činům představitel komunistické strany Sovětského svazu M. Gorbačov. Tehdy představitelům socialistických zemí mj. řekl: „…Nyní budeme dělat skutečně to, co už dávno prohlašujeme – důsledně dodržovat zásadu rovnoprávnosti a nezávislosti, což zahrnuje odpovědnost každé strany za vývoj ve vlastní zemi…“
To byl návod ke konkrétním aktivitám na úrovni států, ale i regionů, cesta ke zvýšení autority komunistických stran. Po poradě s řediteli gottwaldovských gigantů a některých zemědělských družstev, výzkumných ústavů, vysoké školy technologické, byl doporučen k aplikaci a rozvoji, k politické pozornosti politických organizací, program tří perspektivních oborů – mikroelektroniky, biotechnologií a životního prostředí. K tomu účelu byla ustavena politická komise v čele se mnou a odborná komise v čele s proděkanem vysoké školy technologické. Byl stanoven požadavek ke zpracování krátkodobých a dlouhodobých úkolů ve stanovených podnicích a nástin konkrétních předpokládaných výsledků.
Přijetí tří základních programů bylo zásadní změnou v politické orientaci stranických organizací a hospodářských vedení. Pro funkcionáře komunistické strany byla vydána brožura pod názvem Elektronika a Mikroelektronika. Byly v ní základní informace o těchto oblastech, o počítači a jeho využití apod. Byly organizovány besedy, promítány filmy o smyslu mikroelektroniky pro praktický život.
Nastolené programy měly velikou perspektivu, veliký politický dosah. Vedle znalosti technických, ekonomických faktorů otevíraly cestu ke spoluúčasti technické a humánní inteligence, zakládaly podmínky ke skutečné demokratizaci. Úkoly vyžadovaly usilovnou politicko-organizátorskou práci, netradiční politické aktivity. Stranické organizace se nemohly obejít bez spolupráce s výzkumnými ústavy, s předvýrobními technickými, technologickými a ekonomickými útvary, s útvary výchovy. Politická aktivita napomáhala k odstraňování technického konzervatismu, vytvářela prostor k rozvoji duchovního života, k odmítání neživotných teorií o třídním boji, vytvářela vědomí, že věda není úzce odbornou, technickou, ale vysoce společenskou záležitostí. Vytvářely se nové vztahy mezi nadstavbou a základnou.
Byl jsem přesvědčen, že se stáváme průkopníky spojování politických vědeckotechnických a kulturních složek v jeden celek. Byl jsem přesvědčený, že vzroste vědomí, že nikoliv pomazaní tlučhubové, ale tvůrci a hledači nových cest ve společnosti mohou vést lidstvo, že lid nesoudí záměry politiků podle řečí, podle stále dokola opakujících frází, ale podle skutků.
Bohužel, práce jsem nemohl dokončit. Byl jsem přeřazen do „vyšších funkcí!“ Nastalo období pomlouvání a znehodnocování mé práce. A konec? Smetiště dějin.
Pro potřeby zájemců jsem napsal své zkušenosti z minula v roce 2019 s vědomím, že strana by měla být vždy motorem společenského pokroku, na špici dění, nabádat k novým formám práce, využít ke své práci všechny, kteří znají, umějí, kteří oplývají uměním politicko-organizátorské a výchovné práce, mají společenskou autoritu a přisvojené heslo klasiků: „komunistou se můžeš stát jen tehdy, osvojíš-li svou mysl vším, co lidstvo vytvořilo“
Rudolf Hegenbart