Teze k letošnímu výročí Cikháje – 1. část

Měsíc máj je velikým svátkem. My, cikhájští občané, si připomínáme letos 15. květen 1368 – 650 let od vstupu civilizace do zdejšího území, stejně jako 240 let od sloučení, tehdy zde působících dvou osad Waldorf a Czikhaki, v jednu ves s názvem Ziegenhain, následně Cikháj.

V pradávné minulosti existovaly mezi novoměstským panstvím a žďárským klášterem pře o území zdejšího hlubokého pralesa. V lese převažovala jedle, buk, posléze smrky a javor. V hlubokých místních lesích bylo skryto veliké bohatství. K vyřešení vleklého sporu dal podnět maršálek českého království Jindřich z Lipé. Jím určení pánové posoudili místní katastr, označili ho a vypracovali příslušný právní dokument. Ten v roce 1366 ukončil dlouholeté spory. Stanovil hranice území novoměstského panství a žďárského kláštera.

Ka

Vznikl tak katastr v rozsahu dnešního katastrálního území Cikháje. Příslušná pečeť a podpisy na dokumentu byly podmínkou k vydání příkazu Bočka Žďárského „zužitkovat přirůstající dřevo.“ Do místního katastru vstoupila civilizace.
Ke zpracování dřeva a k jeho organizaci přicházeli občané české i německé národnosti ze severu Čech i jižní Moravy. Začala výstavba prvních chatrčí. Mýtiny po skácených stromech byly přeměňovány v ornou půdu. Ke správě území byla postavena budova Dvora, dnešní stavení č. 1 a 39, středisko klášterní správy a moci. V čele Dvora byl šafář se šafářkou. V rámci Dvora bylo postaveno cca 20 domků. Komplex domků nesl název Waldorf – Lesní ves. V nich sídlili konvršové, vrchní myslivci, pastevci skotu, pacholci, služebné a další personál Dvora. Na jílovité, nekvalitní půdě, která sloužila pro pastvu skotu, v místech kde jsou domky Litochlebových, Pospíšilových, Sedláčkových apod., byla vystavěna osada řemeslníků s názvem Cikhaki.

Minulé generace si postupně části lesů z pracovních a jiných důvodů pojmenovávaly: Na mokré, U panáka, U obůrky, Na Žákově hoře, Na Fryšavském kopci, Na Žlabině, V bodlákově, Na staré pasece, U Stříbrné studánky, V Kašůvce, Na zubačce, V šindelně, V jeřábí, Ve spálené, Ve Zlatnicích, U hromových jedlí, U číhadla, V cukrovně, Na Kamenném vrchu, U soudných, U hraběnčiných milířů apod. Na vzniklé půdě se pěstoval oves, len, žito, řepa, postupně další plodiny. Z nadojeného mléka od krav, koz, se vyrábělo máslo a sýr.

Mniši žďárského kláštera přinášeli z Německa novinky zemědělské techniky, zkušenosti z lesní a zemědělské výroby, z evidence produkce a účetnictví. Hospodářství Dvora se těšilo rozkvětu. Horská půda v podmínkách drsného horského podnebí dávala obživu, přispívala ke směnné činnosti.

V dalších údobích vytvořily geologické a společenské podmínky předpoklady k založení dvou sklářských hutí. Bohužel, zmínky o tomto oboru, stejně jako o obci, existují v archivech až z let po roce 1600. Jedna sklářská huť byla v blízkosti Dvora, v místech dnešního prázdného stavení Popelových, druhá v blízkosti osady Kocanda. Sklářskou huť měla spravovat Mahdalena Uhlířová, mistrem hutě měl být Hans Schier. Sklo se stalo, po dlouhá léta, významným obchodním artiklem.

Ve 12 lesních milířích se rozvíjela výroba dřevěného uhlí. Dřevěné uhlí potřebovaly sklářské hutě, posléze hamr v Polničce, který zpracovával železnou rudu. Železářský podnik v Polničce vyráběl surové železo. Do provozu byl uveden v roce 1810. Kované železo se vyváželo do celé Evropy. K výrobě dřevěného uhlí byly vymezeny části lesa pod Tisůvkou v rozsahu 170 měřic a pod Žákovou horou v rozsahu 7.555 měřic. Pro majitele železáren byly pronajaty místní lesy na 10 let. I výroba dřevěného uhlí byla významným obchodním produktem.

V určitém údobí čítala obec až 555 obyvatel. V té době byla součástí obce Cikháj i osada Kocanda. Vedle lesnictví a zemědělství se rozvíjela řemeslná výroba jako výroba košů, opálek, nástrojů. Nejsilnější sociální skupinou byli pomocníci v hospodářství, 58 nádeníků, 45 služebníků. Postupně, v souladu s historickým vývojem a postupující civilizací, pracovalo v obci 67 řemeslníků – 11 tkalců, 6 běličů příze a plátna, 6 stolařů, 6 krejčích, 6 ševců, 5 bednářů, 4 truhláři, 3 zámečníci, 3 mlynáři, 2 pilníkáři, 2 pekaři, 2 kováři, 2 brusiči skla, 2 skláři, 2 myslivci, 1 pilař 1 kolář. Typickým produktem byla výroba dřevěných hodin se skleněným cimbálem. Tak to šlo po staletí.

Po zániku žďárského kláštera a odchodu mnichů mimo území byla se zdejšími osadami zpřetrhána všechna společenská, hospodářská a kulturní pouta, církevní správa byla zrušena. Následně v roce 1789, před 240 lety, byly pozemky a objekty Dvora rozprodány. Osady Waldorf a Cikhaki se spojily v jeden celek pod názvem Ziegenhain a obec se rozvíjela postupně až do dnešní podoby Cikháj.
V údobí Rakousko-Uherska docházelo k dalším změnám. V obci zanikly skelné hutě a snížila se výroba dřevěného uhlí. Započalo období předení lnu, tkalcovství, plátenictví, bílení příze. Kvalitou a úrovní práce byli cikhájští běliči známí na Moravě i v Čechách. Velkému obchodnímu styku přestala vyhovovat silnice. Tehdy vedla od Světnova, za Popelovými po světnovském katastru, přes Petrův kout k Žákově hoře a okolo ní do Herálce a také do Vříště. V roce 1845 byla vystavěna nová silnice probíhající středem obce. Oddělovala na jedné straně bývalou osadu Waldorf a na druhé straně bývalou osadu Cikhaki. Ještě dlouho, což si pamatuje ještě moje generace, se žáci školy vzájemně pojmenovávali a šprýmovali. Děti ze Dvora byly nazývány „Dvoráci čmeláci“ a děti z dolní části obce „Cikhajáci černí ptáci“.

Významným počinem obecního zastupitelstva bylo připojení obce k návrhu projektu města Svratky na postavení vlakové dráhy z Ústí nad Orlicí do Jihlavy. Měla vést přes Svratku, Herálec, Cikháj, Žďár, Nové Veselí až do Jihlavy. Potřebné finanční prostředky byly odsouhlaseny. Záměr se však neuskutečnil.

Novinkou té doby byla výroba javorového cukru. Byly navrtávány javory a sbírána vytékající šťáva. První pokusy o výrobu cukru v cikhájském katastru jsou zaznamenány na jaře roku 1811. Počátkem března, kdy začíná ve stromech proudit míza, bylo v Cikháji navrtáno 600 javorů. Z tohoto počtu stromů bylo získáno 500 věder javorové šťávy, což představovalo 28 tisíc litrů. Z této šťávy získali pracovníci po jejím odpaření cca 10 věder sladkého sirupu a kromě toho 67 liber surového javorového cukru. Žďárský vrchní úřad zajásal a v katastru nechal označit dalších 1 700 javorů způsobilých k navrtání. Naděje na javorový cukr však ukončila vrchnost ve vzdálených městech. Dne 13. srpna 1814 tuto výrobu definitivně zakázala. Místo získávání javorové šťávy se nazývalo V cukrovně. Stejně tak V šindelné byly vyráběny šindele na pokrytí střech.

V těchto údobích začalo sílit národní sebeuvědomění, touha po znalostech, po vzdělanosti. Děti chodily tehdy do školy ve Světnově. Z iniciativy obecního zastupitelstva a občanů bylo, za složitých podmínek, zahájeno v roce 1863 vyučování v obci. Učitelem se stal bývalý voják Filipi, který však nedostával plat. Na jeho obživu a chod školy přispívali rodiče dětí. Děti také v čele se svým učitelem chodily koledovat po staveních a prosily o přispění na jídlo i výuku. Učilo se v pronajatých místnostech jako například u Bukáčků č. 5. Oficiálně byla povolena škola až o deset let později a k tomu účelu zakoupena místní kovárna, nyní neobydlená budova pod budovou obecního úřadu. Byla přestavěna na školu.

Do obce přicházeli vzdělanci z vysokých škol z Brna a Prahy. Pomáhali prostřednictvím besed a přednášek ke zvyšování kultury, k národnímu uvědomění, k vlastenectví. Díky jim a iniciativě členů obecního zastupitelstva byla věnována pozornost kulturním aktivitám občanů a mládeže. V září 1889 zorganizovali s doprovodem místní hudby pochod dětí, mládeže a dospělých na kdysi nepřístupnou, bájemi obklopenou Žákovu horu. V čele pochodu šel řídící učitel a předseda školské komise obce. Zde se konaly sportovní soutěže, soutěže ve zpěvu, recitaci, dospělí tancovali. Pro děti i dospělé bylo připraveno občerstvení. Jak se píše v kronice „po 17. hodině se všichni vraceli v růžové náladě domů“.

V roce 1905 byl založen Sbor dobrovolných hasičů a v roce 1912 místní knihovna, občané začali hrát divadelní hry. V roce 1899 byl ve Žďáře založen Místní odbor Národní jednoty. Jeho cílem bylo rozvíjet kulturní život nejen ve městě, ale i v širokém okolí. Pro Cikháj měl veliký význam rozvoj divadelnictví ve Žďáře. Započaté tradice přecházely z generace na generaci. Velkého rozmachu dosáhly po vzniku Československé republiky.

Rudolf Hegenbart

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*