Teze k letošnímu výročí Cikháje – 2. část

28. října si letos připomínáme 100. výročí od vzniku Československé republiky. Tato významná událost našich dějin, vrcholu národního osvobození, byla oslavena v obci na shromáždění občanů dne 9. prosince 1918. Byly vzpomenuty zásluhy T. G. Masaryka a Národního výboru utvořeného v roce 1916. Ten spolupracoval se skupinou buditelů v čele s T. G. Masarykem. Vzdělanci připomínali buditelské cesty generací. Josefa Dobrovského, který položil základy pro studium českého jazyka, Josefa Jungmanna, který pomáhal k jeho rozšiřování, Františka Palackého, historika českého a světového formátu. V neposlední řadě bylo připomínáno vše, co předcházelo vrcholu Národního obrození. V podmínkách Rakousko-Uherska to byla školská reforma z roku 1774, toleranční patent a zrušení nevolnictví v roce 1781.

Po 28. říjnu nastalo v obci veliké nadšení. Národní uvědomění a vlastenectví nabývalo vrcholu. Na Úpis pomoci vzniklé republice přispívali občané, dle možností, finančními obnosy a dary. Paní Blažena Hamanová vedle finančního obnosu darovala zlatý čepec. Malými částkami přispívali i žáci školy s řídícím učitelem Amosem Harnachem.

zlatý čepec Blaženy Hamanové

V březnu roku 1919 se ve škole konala první oslava narozenin presidenta republiky T. G. Masaryka. 1. května toho roku byly vyzdobeny všechny domy československými prapory. V obci se slavil Svátek práce. Při této příležitosti byly na počest vzniku naší republiky vysázeny v blízkosti obecního domu dvě lípy. Další lípy byly vysázeny na zahradě u školy a u některých budov. Lípy byly a jsou považovány za náš národní symbol. Mají posilovat národní uvědomění a slovanskou vzájemnost, vyjadřovat dík za svobodu i odhodlání bránit naši vlast. U lip se scházela mladá generace, zpívala, bavila se.

Kresba řídícího učitele O. Bartoše z roku 1942 zobrazující obecní dům s lipami

Velikou radost vzbudila u občanů zpráva, že dne 28. června 1919 byl všemi mocnostmi a Německem podepsán Versaillský mír. Potvrzeny byly hranice našeho státu.

Dne 6. února 1920 proběhlo sčítání lidu. V Cikháji žilo 342 obyvatel, na Kocandě 162 obyvatel. Z celkového počtu bylo v obci 161 mužů a 181 žen. V zemědělství pracovalo 71 mužů a 67 žen, v lesnictví 34 mužů, v domácnosti 51 žen, 4 obuvníci, jeden krejčí, jeden muž a 9 žen síťovalo, 47 mužů a 50 žen bylo bez zaměstnání. Do školy chodilo 29 chlapců a 32 děvčat. Školní děti sehrály divadelní hru „Ubrousku – prostři se!“ Hra byla několikráte opakována.

Občané se rozhodli zřídit pro děti loutkové divadlo. Za tím účelem byla uskutečněna úspěšná sbírka peněz. Pomohla i mladá generace, která obnovila tradici výletů k milířům na Žákově hoře za účasti hojného počtu občanů. Výtěžek ze zábavy byl věnován na zřízení loutkového divadla. Dne 13. února 1927, za velké účasti dětí a dospělých, byla sehrána první loutková hra. Následně byla zřízena scéna pro dospělé, zakoupeny kulisy a opona. Začalo období pravidelného nacvičování divadelních her a kulturních programů.

V tomto roce bylo obnoveno zemské zřízení našeho státu. Vytvořeny byly čtyři země – Česká, Moravskoslezská, Slovenská a Podkarpatská. Cikháj se stal součástí země moravskoslezské. Na Řádkově kopci, směrem ke Světnovu, byly zasazeny hraniční kameny s označením území Moravy a Čech. Světnov byl součástí Čech.

Na sklonku téhož roku, za účelem zvyšování znalostí občanů, byly organizovány přednášky s tématy: O principu rádia, dějiny českého státu od roku 1306, První člověk v historii lidstva, Podkarpatská Rus, Moravský kras, Děti ve Švýcařích, Význam zakladatelů Červeného kříže.

V roce 1928 zřídila obec „chudinský fond“ na pomoc chudým rodinám. Do spořitelny vložila základní částku 100 korun. Na vánoce byly sehrávány divadelní hry a výtěžek ze vstupného byl využit pro vánoční nadílky chudým dětem.

Rok 1929 začal mimořádně tuhou zimou. V kronikách se píše, že: „Mrazy tak doléhaly do stavení, že mnozí hospodáři museli topiti ve chlévech, aby dobytek neonemocněl… V lesích zmrzlo mnoho srnčí.“ V říjnových dnech roku 1929 – 1930 zachvátila obec obrovská sněhová vichřice. Lesy byly totálně zničeny. Pozornost se soustředila na zpracování poškozených stromů. U Snítku byla postavena parní pila s rychlořeznými stroji. Na pomoc přišli i občané Podkarpatské Rusi. Ke svozu poškozených stromů byla vystavěna kolejová trať v délce 9 kilometrů.

pracovníci cikhájské pily

V březnu 1930 se stala velikou událostí obce oslava 80. narozenin presidenta T. G. Masaryka. Obecní zastupitelstvo ho jmenovalo čestným občanem Cikháje. Na velkém shromáždění občanů ve škole, vedle projevů a vlasteneckých písní, byla předvedena loutková hra „Zlaté srdce“. Vyjadřovala život a povahu presidenta. Všechny děti obdrželi brožurku T. G. Masaryk. Největší událostí k připomenutí narození presidenta T. G. Masaryka byl březen 1936. Děti, mládež, občané, členové hasičského sboru v uniformách, se sešli v podvečer před školou. Odtud se lampionový průvod odebral na kopec k „Pavlíkovým smrkům“ směrem ke Kocandě. Byla zapálena vatra, zpívány písně a proneseny projevy. Na závěr všichni zazpívali naši státní hymnu. Rok na to, v září 1937, T. G. Masaryk zemřel. V kronice je psáno: „Dotlouklo jedno z nejušlechtilejších srdcí, srdce presidenta Osvoboditele, jenž byl čestným občanem naší obce. Jako bychom všichni cítili, že ztrátou jeho, ztrácíme jistotu a svoji bezpečnost, bezpečnost našeho národa a státu.“

Zima roku 1938 byla kritická. Sněhové vánice ochromily život občanů. Polní práce byly zdrženy. V kronice se píše: „Do klidného života občanů přinášelo opožděné jaro předzvěst čehosi strašného, co se velmi těžce domýšlelo“. Organizovala se cvičení civilní obrany obyvatel. V obci se sjednocovaly politické směry. Jejich představitelé rozhodli uvolnit finanční prostředky na zájezd školních dětí do Prahy, aby uctili velikost Pražského hradu, symbol české státnosti. Pro všechny rodiny zakoupily zarámovaný obraz presidenta T. G. Masaryka a československou vlajku. Byl zakoupen promítací přístroj a do obecní knihovny vlastenecké knihy. Dne 24. července 1938, před 80 ti lety, byl nalezen pod Tisůvkou kámen a za účasti všech občanů odhalen Památník obětem 1. světové války. U něj se začala scházet mladá generace.

Snímek z roku 1941 – školní mládež před Památníkem obětem 1. světové války

V Československu byla vyhlášena mobilizace. S pocitem odhodlanosti bránit svou vlast a vysoké odpovědnosti vůči své zemi, odešlo do armády 14 místních mladých mužů. Ze svých domovů odcházeli 25. září. Se svými rodiči, známými, občany, se loučili u nově postaveného Památníku padlých v 1. světové válce. Po rozloučení je občané doprovodili až na Řádkův kopeček, na hranice Moravy a Čech.

Obavy občanů se naplnily 29. září 1938. V Mnichově byla podepsána zrada. Podepsaly ji všechny západní velmoci. Uvolnily cestu německému kancléři Adolfu Hitlerovi. Na tomto základě bylo zabráno naše pohraničí a připojeno k Německé říši. Po podpisu této dohody se mobilizovaní muži vrátili zklamaní domů. Smutek zavládl i mezi občany. Oslava 28. října se už nekonala. Mládež sehrála divadelní hru „Váša nespokojenec“ a „V té naší aleji“. Dne 15. března 1939 vstoupila německá vojska na naše území. Zřízen byl Protektorát Čechy a Morava. Slovensko se osamostatnilo. Dle protektorátní vyhlášky byl nařízen soupis všech osob. Obec byla označena německo-českým nápisem. Ve večerních hodinách bylo nařízeno úplné zatmění oken. Veřejné budovy byly opatřeny říšskou vlajkou a vlajkou protektorátu. Příkaz nařídil soupis veškerého dobytka a drůbeže. Pro občany byly zavedeny potravinové a oděvní lístky. Ve škole se začala vyučovat němčina. Veškeré kulturní aktivity v obci byly zastaveny. Vyřazeny a zapečetěny byly české vlastenecké knihy, československé vlajky, kroniky, obrazy presidentů. Z Památníku obětem 1. světové války musel být odstraněn státní znak a jména padlých místních občanů. Sedm občanů muselo odejít na práce do Německé říše. Tak končila éra naší svobodné demokratické republiky. Občané prožívali kruté chvíle…

Rudolf Hegenbart

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*