Rubrika: Politika

Nekorigovaný text

Malý úvod

Už bych vůbec nic nepsal. Co odnesl čas se už nikdy nevrátí. Není třeba se utápět v minulosti. Minulost je třeba zobecnit, využít zkušeností pro další orientaci a práci. Bohužel, při rovnání knih v mé knihovničce jsem vytáhl i knihu Miloše Jakeše „Příběh komunisty“.  A tak jsem sedl a chvíli listoval. Bohatý byl jeho život. Plný aktivit, zvratů, problémů i vítězství. Celý život zůstal věrný principům a zásadám, které reprezentoval Klement Gottwald. Nalistoval jsem i stránky kde si spolu se svým tazatelem, všímá mé osoby. Cílevědomě vedené, sugestivní otázky jsou zajímavé. Bohužel, mnohé odpovědi lživé. To nebylo u M. Jakeše nic nového. Mnohé mohlo být zkresleno formulacemi tazatele. Tazatel byl mým odpůrcem. Jen v jednom měl M. Jakeš pravdu, když citoval moje slova, že po třetím přemístění z místa na místo v Praze jsem se rozhodl přestat podporovat nejvyšší činitele komunistické strany a státu ať se stane cokoliv. A také měl pravdu, že jsem byl zastáncem politiky, kterou jsem prožíval a studoval v roce 1968. Jen bych dodal, že já jsem nikdy do Prahy nechtěl jít. Donutil mě on různými sliby včetně přednostního přidělení bytu v Praze. Já jsem mu ale odpověděl, že já se nikdy do Prahy stěhovat nebudu, že chci žít na Vysočině. Můj přesun považoval za prostředek k zabránění mé podpory slušovickému řídícímu systému a prosazování principů politiky Jara 1968 v Gottwaldově. Byl by férový, kdyby to řekl otevřeně a nehledal jiná falešná slova. Knihu jsem zavřel, zařadil mezi ostatní a začal psát, abych si mnohé znovu připomenul.

Pokračovat ve čtení „Vzpomínka na doby dávno minulé“

Zavzpomínal jsem, jak to tehdy vlastně bylo, když se v příloze Mladé Fronty Víkend dne 17. listopadu 1989 psalo, že: „První den prázdnin uvedl Jakeš do klíčové funkce vedoucího 13. oddělení ÚV KSČ Rudolfa Hegenbarta. Tento stranický aparátník, který před tím řídil v české vládě komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj a ekologickou komisi, se stal nejvyšším šéfem armády, bezpečnosti a soudnictví. Lidé, kteří ho znali z dřívějších funkcích, o něm prohlašovali, že je to schopný a kritický manažer. Ještě v únoru upozornil v týdeníku Tvorba, že 32 procent obyvatel Československa žije v silně narušeném životním prostředí…“.

Pokračovat ve čtení „„Senzační“ Analýza 17. listopadu pana Dolejšího“

Úvodem

Jsem absolventem Vysoké školy politické v šedesátých letech kde jsem prožíval období Pražského jara 1968, posléze absolventem Vysoké školy ekonomické, výrobně ekonomické fakulty a dvou studií na Akademii společenských věd v Moskvě. Při přebírání Diplomu od rektora vysoké školy politické jsem slíbil, že zásadám politiky Pražského jara 1968 zůstanu věrný.

Pokračovat ve čtení „Ještě několik poznámek k pobavení o době dávno minulé“

Kdosi mně poslal v období 17. listopadu 2020 článek z Faktů a Argumentů, Analýzu pana Dolejšího. Nestačil jsem se divit. K Analýze pana Dolejšího jsem se vyjádřil už dříve, a dokonce vedl s ním soudní spor. Vše je zveřejněno na mých webových stránkách. Byl a stále jsem přesvědčený, že ten text nebyl dílem samotného pana Dolejšího, ale skupiny konzervativců kolem městského stranického orgánu Prahy. Jak mohl vězeň minulého režimu znát tolik faktů, které s oblibou zveřejnil časopis Fakta a Argumenty? 

Pokračovat ve čtení „Fakta a argumenty“

Opravdu je to už dávno. Tehdy ke konci osmdesátých let v minulém století jsem se spolu s mnoha odborníky i činiteli KSČ zabýval nespokojeností mnoha vrstev naší společnosti. Poměrně hluboce jsme se zabývali ekonomickými procesy, které měly přispívat k rentabilitě a k úspěchům národního hospodářství. S desítkami odborníků akademie věd, výzkumných ústavů, výroby, vysokých škol, jsme sepsali pro ÚV KSČ dokument, který říkal mj., že:

• Nedošlo k výraznějším změnám v praktickém využívání vědy a techniky.
• Nedostatky přetrvávají v celé šíři společenského spektra.
• Dílčí úspěchy nemají výraznější vliv na kvalitu ekonomického a sociálního růstu.
• Prohlubuje se míra našeho zaostávání za předními průmyslově vyspělými zeměmi.
• Pokračuje vysoká materiálová a fondová náročnost tvorby národního důchodu.
• Zvyšují se nároky na potřebu živé práce.
• Spolupráce s průmyslově vyspělými ekonomikami je nízká.

Pokračovat ve čtení „Po 31 letech děkuji panu Pavlu Rychetskému za článek ze září roku 1989“

(stručné poznámky)

Ona doba je stále živá, nevyjasněná. Slouží ale mnoha pisatelům k psaní fantastických příběhů, úvah, návodů, ke stylizaci svých pravd o svém podílu na změnách systému. A při tom mnozí u ničeho nebyli. Snad vnímali tehdejší realitu, nálady lidí z různých sociálních skupin u nás, organizovaný nedostatek banánů, pomerančů či toaletního papíru. Snad vnímali snahy velmocí v zájmu velkých zisků a světovlády, získat území, přírodní zdroje, levné pracovní síly.

Snad byli překvapení, jak rychle se zbořil socialistický systém, jak rychle odešli od moci jeho vedoucí lidé. Byli určitě udiveni! Vždyť každý z nich, aktivních pisatelů, nepočítal s převratem, nebojoval proti totalitnímu režimu, ale věrně sloužil socialistickému systému na všech stupních struktury společnosti. Ať už v KSČ, ve svazu mládeže, v organizacích Národní fronty či ve sdělovacích prostředcích. 

Pokračovat ve čtení „30 let od sametu“

(poznámky ke statím a článkům mnohých pisatelů)

Mnozí pisatelé, kteří ke Slušovicím vyjadřují lásku a pochopení mě nutí také se přihlásit. Já sice neumím vyjadřovat nekonečnou lásku planými slovy, ale vždy jsem je uznával a uznávám. Nevím, jestli to je, či byla láska, ale řekl bych, že to byl vždy pragmatický pohled člověka, který si uvědomoval potřeby československého národního hospodářství. Člověka, který znal koncepce a cíle hlásané komunistickou stranou v podmínkách rozvíjejícího se socialismu.

Pokračovat ve čtení „Ještě slovo ke Slušovicím“