Archiv rubriky: Politika

Některé diskuse a spory, které sleduji v našich sdělovacích prostředcích, jsou mně nesrozumitelné.     Hovory o tom, že chceme být v Evropě či se máme přiblížit Německu jsou mnohdy pozoruhodné. Kladu si sám pro sebe otázku: Cožpak jsme byli někdy jinde než v Evropě?

Už ze školních let víme, že naše republika vždy patřila a patří k oněm více jak 45 státům, které tvoří základ pevniny Evropy. Víme dobře, že chloubou Evropy jsou například překrásná území Francie, Italie, Španělska či severu Finska, Švédska, Dánska. Jsou to i velké rozlohy severoněmeckých nížin, ale i ruských rovin. Víme dobře, že za geografický střed Evropy je označován vrch Melechov na Havlíčkobrodsku! Stejně dobře víme, že český národ žil a žije ve středoevropském prostoru. Velkomoravská říše a od přelomu 9. a 10. století České knížectví, od roku 1198 České království, byly toho důkazem. Víme také, že po staletí český národ vedl zápas o svou existenci.

Pokračovat ve čtení „Jsme či nejsme v Evropě?“

Rudolf Hegenbart

KDO MNĚ HODIL VIDLE V ROCE 1989?

ANEB

Některá poslední nedorozumění činitelů soudů a státu, která denně sledujeme, mnohé obviňování či pomlouvání, různá nekonečná šetření, mě vedla k zamyšlení. Přemýšlel jsem o době před 30 lety. Nacházel jsem jevy, které jako by se opakovaly.

Pokračovat ve čtení „Podivná praxe, stále se opakující?“

Nekorigované osobní vzpomínky na léta minulá 

Rudolf  Hegenbart

2018

NĚCO MÁLO NA ÚVOD

Jako desetiletý kluk jsem příčiny vzniku protektorátu Čechy a Morava nechápal, nechápal jsem ani následné utrpení lidu. Postupně jsem ale vnímal, jak různé skupiny a osobnosti míní z tohoto utrpení vyvodit důsledky. Vůbec jsem ale netušil, kolik úskalí taková zaměření skrývají. Panoval strach. Do obce přijížděla německá vojska, gestapo. Zatýkali místní občany. Odváželi je do koncentračních táborů. Vypálili a prostříleli domky. V ranních hodinách 1. května 1945 obsadili němečtí vojáci obec. V každém stavení hledali partyzány. Dne 5. května časně ráno stavěli občané barikády. Chtěli zabránit příjezdu dalších německých vojsk. Pak se mnohé změnilo. Odpoledne téhož dne prohlásili partyzáni obec za svobodnou. Na budovách obecního úřadu a školy zavlála československá vlajka. Dne 10. května přijel do obce první voják Rudé armády. Občané ho vítali slavnostně. Dva dny nato přijelo 1200 rumunských vojáků. Pomáhali zatýkat zběhlé německé vojáky, starali se o svoji očistu, o pořádek v obci. Vojska odjela z obce 27. května 1945. Ten den skončila u nás 2. světová válka, nastal mír.

Pokračovat ve čtení „Neúprosný osud politika“

Abych pravdu řekl tak se domnívám, že ne. Při čtení mnohého se mně zdá, že pisatelé píší účelově, jak se říká na zakázku, pro potřeby toho či onoho. Přesvědčovali mě o tom mnohé články, různé analýzy kolem roku 1989 a 17. listopadu 1989. Dnes už jde ono dění k zapomnění. Jsou jiné, aktuálnější a složitější problémy a starosti.  Najdou se však lidé, historici, studenti či zájemci o události oné doby, kteří se událostmi zabývají.

Nedávno jsem četl úryvek, mně neznámého autora, který se věnoval oddělení ústředního výboru KSČ s názvem Oddělení státní administrativy (někdo ho nazýval 13. oddělení). Toto oddělení jsem necelý rok v letech 1988 a 1989 vedl. Dočítal jsem se, že jsem byl dokonce generálem ministerstva vnitra, navrhoval tresty disidentům, organizoval zásahy příslušníků ministerstva vnitra proti demonstrujícím, kteří měli výhrady proti politickému systému a proti vedení společnosti, dosazoval kádry do funkcí, vlastnil hotely a podniky v Čechách a na Moravě, žil si nad poměry a dokonce i „řídil“ předního disidenta Václava Havla. Lež za lží.

Pokračovat ve čtení „Zkoumáme, píšeme se znalostí věcí a událostí?“

 

Rád bych se zeptal, proč si myslíte, že různí pánové a činitelé, dříve třeba svazáčci, píší, mluví v projevech, uvádí v knihách, že jste s Lorencem usilovali o moc? 

Odpověď: Za prvé si myslím, že dnes už to mnoho lidí nezajímá. Zajímá to ty, kteří i s odstupem let by byli rádi na výsluní a dodatečně se přihlásili o zásluhy na převratu u nás a ty druhé odsoudili pro naivitu. Nejen nyní, ale i v nedávné minulosti různí pisatelé psali „absolutní pravdy“ jak Hegenbart s Lorencem zcela naivně se pokusili provést salónní převrat a získat moc, jak dobře víte, obdobně psal či píše i bývalý generální tajemník KSČ. Dokonce věděli a vědí, že jsme si rozdělili snad nejvyšší funkce. Opakuji, co jsem dříve psal, že se mně zdají nemocní.

Myslíte si, že se tomu věří? 

Odpověď: Pisatelé takových nesmyslů chtějí, aby se tomu věřilo. Rozumný a zdravý člověk i bez vysokoškolského vzdělání nemůže věřit kam až mohou zasahovat neuvěřitelné bláboly těchto tvůrců. Oni odvádějí pozornost od vlastních zájmů a aktivit oné předlistopadové, listopadové a polistopadové doby. Mně někdy připadají, jako by ztratili vědomí a ocitli se ve sféře snů, nadpřirozenosti, v oblasti trvalého balamucení veřejnosti.

Vy jste ale spolupracoval s A. Lorencem, ne? 

Odpověď: A proč bych nespolupracoval? Byl to vzdělaný, pracovitý, umný člověk s velkou perspektivou. To nebyl dogmatik. To byl perspektivní člověk, kterému bylo vlastní pomáhat rozvíjet a vést k demokracii naši společnost. Takové poznání bylo pro mě rozhodující.
Pokračovat ve čtení „Dodatek k rozhovoru Rudolfa Hegenbarta k roku 1989 a k 17. listopadu“