Připomenutí: Zastavme se a obnovme smysl líp

Vždy když posedávám před verandou svého domku a hledím na pětasedmdesátileté lípy, které vysázel otec v polovině května 1945, si vzpomenu na báseň Jana Nerudy „Láska“V její poslední sloce se praví:

„Koho bych miloval širém tom na světě?               

Srdce je vždycky, ach, srdcem jen dítěte, –

do stáří, do skonu volá si po matce.

Přežil jsem matku svou, žiju jen památce,

přežil jsem lásku svou, měl ji tak na krátce, –

všechno jsem oplakal, zase se osvěžil, –

tebe bych, národe, tebe bych nepřežil! 

Byl jsem u toho, jako desetiletý kluk, když otec lípy sázel. Z radosti ze svobody, kterou nám přinesla Rudá armáda. Z hrdosti nad českým národem, který pojal lípu jako svůj národní strom. Při výsadbě byl otec hrdý jako by přísahal věrnost. Už dávno nežije otec, matka, vlivem odporných virů a jedů přicházejících v údobí krizí, zemřela i moje manželka. 

Pokračovat ve čtení „Připomenutí: Zastavme se a obnovme smysl líp“

Poznání vede k řešení

1. Základ života je v pochopení přírody

Nejsilnějším místem emotivních prožitků je Českomoravská vysočina, Žďárské vrchy. Nacházíme zde vše. Údiv, radost, naději, bolest i zklamání. Překrásná příroda vnáší do našich srdcí svěží a prostou naději. Při pohledu na potůčky, které vytékají z našich studánek, sledujeme pramenitou vodu. Bublající voda vytváří na hladinách rybníčků barevné obrazy. Ze stromů nás pozorují ptáci. Při vycházkách lesem jeleni a srnčí. Naše srdce oblažuje vzácná květena. Všemi póry svého těla vdechujeme svěží vzduch. Rozumem vnímáme krásu a šíři našeho tichého kraje. Je tu všechno, co člověk potřebuje k zamilování.

Pokračovat ve čtení „Poznání vede k řešení“

Trocha nostalgie před májovými dny

Život každého z nás plyne nezadržitelně do moře času. Vzpomínám na všechny chvíle, kdy tichá hladina zdánlivě klidného života rozvířila moji mysl a dané údobí zůstalo vryto v mé duši a ovlivňovalo můj život. Čím více přicházím do let, tím častější jsou touhy vrátit se na známá místa a prodlévat v lesních alejích, kde včelky se opíjely sladkou podmanivou vůní. Chtěl bych vzdávat úctu místům kde i „hlína voní po zetlelých vlasech dávno pohřebených dědů a báb“

Rozštěbetané mládí zůstalo v nostalgických vzpomínkách a životní pouť mně připsala nenapravitelně vrásky. Nic s tím nenadělám. Připomínám si blízkost, vzájemnost, sounáležitost k místům mého kraje – Českomoravské vysočiny. 

Pokračovat ve čtení „Trocha nostalgie před májovými dny“

Květen, máj před 75 léty

Od osvobození od fašismu uplyne letos v květnu 75 let. Už nás není mnoho, kteří si pamatujeme tu velkou radost obyvatel, pocity štěstí a vděčnosti za osvobození naší vlasti Rudou armádou. U nás v obci Cikháj na Českomoravské vrchovině občané prožívali radost v předstihu. Osvobodily ji partyzánské oddíly. Partyzáni přišli, aby zorganizovali stavění barikád a zamezili tak příjezdu německých vojsk. 

Dne 5. května 1945, díky partyzánům, po šesti letech zavlála na budově obecního úřadu a školy československá vlajka. Cestář Josef Haman vyhrával na harmoniku. Do 5. května 1945 partyzáni brigády M. J. Hus ztratili v bojích 11 příslušníků, v květnových dnech 108 příslušníků, ve vězení zemřelo 46 spolupracovníků.

 Na obrázku bývalí partyzáni a jejich spolupracovníci. Zleva Růžena Doležalová ze Škrdlovic, nadlesní Karel Němec z Nové Huti, Josef Roučka, Adolf Haman a Marie Ptáčková z Cikháje.
Pokračovat ve čtení „Květen, máj před 75 léty“

Domov můj – Vysočina

Naše krajina, obec Cikháj

„Ach, Čechy krásné, Čechy mé! 
Opánku tvrdě uchozený, úvozu nebes pohozený, tys´nebyl zrazen poprvé! Kolikrát vlast, když tma ji štvala, řemínky řek jsi rozvázala a bosa šlápla do krve! 
Ach, Čechy krásné, Čechy mé!
Ach, ty krásná Moravo! 
Moravo neopakovatelná, dramatická, historicky závažná, poetická, vońavá i tragická, ty země moravská. 
Žijeme, pracujeme i milujeme zde na rozhraní Moravy a Čech.”

Pokračovat ve čtení „Domov můj – Vysočina“

Vznik a rozvoj obce Cikháj je spjat se Žďárským klášterem

Počátek civilizace

Civilizace na území dnešní obce přišla v roce 1366 když Jindřich z Lipé po dlouhém sporu o pozemky mezi Klášterem a novoměstským panstvím vyslal své poddané k vyměření katastru. Dva roky na to, 15. května 1368, mohl dát Boček Žďárský příkaz k využívání přerostlého dřeva v této oblasti. Začala těžba a s ní i stavba prvních chatrčí. V lese pracovali občané české i německé národnosti. Tento den vzala obec jako základ vzniku obce.

Pokračovat ve čtení „Vznik a rozvoj obce Cikháj je spjat se Žďárským klášterem“

Několik vzpomínek na dobu v Cikháji v letech válečných

Úvod

Při vzpomínkovém setkání občanů u Památníku odboje v Cikháji dne 6. května 2018 se někteří dotazovali na mnohé podrobnosti, které si nikde nepřečetli. Rozhodl jsem se, že napíši sedm poznámek. I přesto, že paní doktorka píše daleko podrobněji knihu o historii obce. Půjde o kusé doplnění. Při psaní jsem vycházel z mých prožitků v Protektorátu Čechy a Morava, ze znalostí rodičů, tchána, partyzána hajného Adolfa Hamana, z jeho písemných poznámek, které mně daroval i z mnoha setkání s partyzány. S mnohými jsem byl v přátelském vztahu, dlouho jsme si dopisovateli, s některými se setkal při mém studiu v Moskvě a pobytu na Krymu.

Na úvod použiji citace některých občanů, pamětníků války, se kterými jsem besedoval  roce 1999 o historii obce:

Pokračovat ve čtení „Několik vzpomínek na dobu v Cikháji v letech válečných“

Budeme ctít i po 100 letech naše národní zvyklosti, naši vlast?

1. Několik slov úvodem

Rád vzpomínám na školu, na své učitele. Z dob národního obrození učili nás vážit si mnoha spisovatelů, básníků, novinářů. Vývody, doporučení, zůstávají v trvalé paměti.

V roce 1999 jsem navštívil všechny nejstarší občany v naší obci, pamětníky. Besedoval s nimi o jejich mládí, o jejich rodičích, o událostech, které prožili oni a jejich rodiče, o obci. Zajímaly mě jejich prožitky, zkušenosti. Mínil jsem získat podklady k historií naší obce. Besedu vítali. Rozpovídali se o svém mládí, o škole, o své práci, o svých láskách.

Byli to tak říkajíc „obyčejní“ lidé. Pracovali v lese, na políčku či zahrádce, provozovali řemeslo. Večer se scházeli při síťování, zpívali národní písně, povídali si i v podvečer na zápraží. Posuzovali místní pověsti, zkušenosti ze školních let, probírali zprávy, které přiváželi povozníci z měst, četli si knihy či různé zpravodaje. Vzdělávali se.
Pokračovat ve čtení „Budeme ctít i po 100 letech naše národní zvyklosti, naši vlast?“

Teze k letošnímu výročí Cikháje – 3. část

Občané Cikháje v roce 1919 s nadšením přivítali zprávu o Verasillském míru. Za několik málo let po vzniku naší republiky, přicházeli němečtí politikové s myšlenkami, že pojetí národního státu převyšuje a překonává idea nového společenství. Tato idea prý bude transformovat životní prostor v novou duchovní říši. Představitel německé říše Joseph Goebbels to později komentoval na adresu okupovaných zemí slovy: „Znamená to pro vás, že jste příslušníky velké říše, která se připravuje na reorganizaci Evropy…“ Idea postupně byla vnášena do vědomí politiků až přišel Mnichov. Uplynulo 80 let od podpisu Mnichovské zrady. Dohoda umožnila obsadit pohraniční území naší republiky a připojit ho k německé říši. Ze svých domovů muselo odejít 1. 200 000 Čechoslováků.
Pokračovat ve čtení „Teze k letošnímu výročí Cikháje – 3. část“

Teze k letošnímu výročí Cikháje – 2. část

28. října si letos připomínáme 100. výročí od vzniku Československé republiky. Tato významná událost našich dějin, vrcholu národního osvobození, byla oslavena v obci na shromáždění občanů dne 9. prosince 1918. Byly vzpomenuty zásluhy T. G. Masaryka a Národního výboru utvořeného v roce 1916. Ten spolupracoval se skupinou buditelů v čele s T. G. Masarykem. Vzdělanci připomínali buditelské cesty generací. Josefa Dobrovského, který položil základy pro studium českého jazyka, Josefa Jungmanna, který pomáhal k jeho rozšiřování, Františka Palackého, historika českého a světového formátu. V neposlední řadě bylo připomínáno vše, co předcházelo vrcholu Národního obrození. V podmínkách Rakousko-Uherska to byla školská reforma z roku 1774, toleranční patent a zrušení nevolnictví v roce 1781.
Pokračovat ve čtení „Teze k letošnímu výročí Cikháje – 2. část“