Bez znalosti vlastní historie nejsme národem

Pokrokový svět se vrací každoročně ke 2. světové válce, k jejímu politickému a sociálnímu významu. Právem. Byl to nejen boj armád, ale především to bylo střetnutí dvou společenských soustav, sovětského socialismu a nejagresivnější síly západního světa reprezentované fašistickým Německem. Cílem fašistů bylo ovládnout Evropu a zničit Sovětský svaz. Adolf Hitler prohlásil, že je třeba „…jakýmikoliv prostředky usilovat o to, aby svět ovládli Němci. Chceme-li vytvořit naši velkoněmeckou říši musíme především vytlačit a vyhladit slovanské národy.“ Vztah Němců k člověku vyjádřil Adolf Hitler slovy: Člověk je od narození pln nepravosti, vládnout mu lze jedině pomocí síly. Při zacházení s ním jsou přípustné jakékoliv metody. Když toho vyžaduje politika, je třeba lhát, zrazovat a dokonce zabíjet.“ Němci se zmocnili téměř celého západního pobřeží, zemí střední a východní Evropy a 22. 6. 1941 napadli Sovětský svaz. Hitlerův ministr války Herman Göring vydal pokyn: „Zabíjejte každého, kdo je proti nám, zabíjejte, vy nejste za to odpovědni, ale já, proto zabíjejte!“ Jeden z dalších vlivných pohlavárů nacistické říše prohlásil, že v Rusku musí vyhladit 30 milionů lidí a bude to jen dílčí příspěvek  ke snížení biologického potenciálu slovanských národů. 

Pokračovat ve čtení „Bez znalosti vlastní historie nejsme národem“

Témata k zamyšlení

V roce 2004 jsem vydal knihu „Cikháj ve 2. světové válce a problémy po jejím skončení“. Popisuje události v obci ve 2. světové válce. Podkladem k napsání byly rozhovory s 22 občany, pamětníky. Dnes již žijí jen 2 z nich. To ale není ten hlavní důvod připomenutí.

Skenem části knihy míním znovu připomenout 3 důvody.

Pokračovat ve čtení „Témata k zamyšlení“

Připomenutí: Zastavme se a obnovme smysl líp

Vždy když posedávám před verandou svého domku a hledím na pětasedmdesátileté lípy, které vysázel otec v polovině května 1945, si vzpomenu na báseň Jana Nerudy „Láska“V její poslední sloce se praví:

„Koho bych miloval širém tom na světě?               

Srdce je vždycky, ach, srdcem jen dítěte, –

do stáří, do skonu volá si po matce.

Přežil jsem matku svou, žiju jen památce,

přežil jsem lásku svou, měl ji tak na krátce, –

všechno jsem oplakal, zase se osvěžil, –

tebe bych, národe, tebe bych nepřežil! 

Byl jsem u toho, jako desetiletý kluk, když otec lípy sázel. Z radosti ze svobody, kterou nám přinesla Rudá armáda. Z hrdosti nad českým národem, který pojal lípu jako svůj národní strom. Při výsadbě byl otec hrdý jako by přísahal věrnost. Už dávno nežije otec, matka, vlivem odporných virů a jedů přicházejících v údobí krizí, zemřela i moje manželka. 

Pokračovat ve čtení „Připomenutí: Zastavme se a obnovme smysl líp“

Poznání vede k řešení

1. Základ života je v pochopení přírody

Nejsilnějším místem emotivních prožitků je Českomoravská vysočina, Žďárské vrchy. Nacházíme zde vše. Údiv, radost, naději, bolest i zklamání. Překrásná příroda vnáší do našich srdcí svěží a prostou naději. Při pohledu na potůčky, které vytékají z našich studánek, sledujeme pramenitou vodu. Bublající voda vytváří na hladinách rybníčků barevné obrazy. Ze stromů nás pozorují ptáci. Při vycházkách lesem jeleni a srnčí. Naše srdce oblažuje vzácná květena. Všemi póry svého těla vdechujeme svěží vzduch. Rozumem vnímáme krásu a šíři našeho tichého kraje. Je tu všechno, co člověk potřebuje k zamilování.

Pokračovat ve čtení „Poznání vede k řešení“

Trocha nostalgie před májovými dny

Život každého z nás plyne nezadržitelně do moře času. Vzpomínám na všechny chvíle, kdy tichá hladina zdánlivě klidného života rozvířila moji mysl a dané údobí zůstalo vryto v mé duši a ovlivňovalo můj život. Čím více přicházím do let, tím častější jsou touhy vrátit se na známá místa a prodlévat v lesních alejích, kde včelky se opíjely sladkou podmanivou vůní. Chtěl bych vzdávat úctu místům kde i „hlína voní po zetlelých vlasech dávno pohřebených dědů a báb“

Rozštěbetané mládí zůstalo v nostalgických vzpomínkách a životní pouť mně připsala nenapravitelně vrásky. Nic s tím nenadělám. Připomínám si blízkost, vzájemnost, sounáležitost k místům mého kraje – Českomoravské vysočiny. 

Pokračovat ve čtení „Trocha nostalgie před májovými dny“

Květen, máj před 75 léty

Od osvobození od fašismu uplyne letos v květnu 75 let. Už nás není mnoho, kteří si pamatujeme tu velkou radost obyvatel, pocity štěstí a vděčnosti za osvobození naší vlasti Rudou armádou. U nás v obci Cikháj na Českomoravské vrchovině občané prožívali radost v předstihu. Osvobodily ji partyzánské oddíly. Partyzáni přišli, aby zorganizovali stavění barikád a zamezili tak příjezdu německých vojsk. 

Dne 5. května 1945, díky partyzánům, po šesti letech zavlála na budově obecního úřadu a školy československá vlajka. Cestář Josef Haman vyhrával na harmoniku. Do 5. května 1945 partyzáni brigády M. J. Hus ztratili v bojích 11 příslušníků, v květnových dnech 108 příslušníků, ve vězení zemřelo 46 spolupracovníků.

 Na obrázku bývalí partyzáni a jejich spolupracovníci. Zleva Růžena Doležalová ze Škrdlovic, nadlesní Karel Němec z Nové Huti, Josef Roučka, Adolf Haman a Marie Ptáčková z Cikháje.
Pokračovat ve čtení „Květen, máj před 75 léty“

Domov můj – Vysočina

Naše krajina, obec Cikháj

„Ach, Čechy krásné, Čechy mé! 
Opánku tvrdě uchozený, úvozu nebes pohozený, tys´nebyl zrazen poprvé! Kolikrát vlast, když tma ji štvala, řemínky řek jsi rozvázala a bosa šlápla do krve! 
Ach, Čechy krásné, Čechy mé!
Ach, ty krásná Moravo! 
Moravo neopakovatelná, dramatická, historicky závažná, poetická, vońavá i tragická, ty země moravská. 
Žijeme, pracujeme i milujeme zde na rozhraní Moravy a Čech.”

Pokračovat ve čtení „Domov můj – Vysočina“

Vznik a rozvoj obce Cikháj je spjat se Žďárským klášterem

Počátek civilizace

Civilizace na území dnešní obce přišla v roce 1366 když Jindřich z Lipé po dlouhém sporu o pozemky mezi Klášterem a novoměstským panstvím vyslal své poddané k vyměření katastru. Dva roky na to, 15. května 1368, mohl dát Boček Žďárský příkaz k využívání přerostlého dřeva v této oblasti. Začala těžba a s ní i stavba prvních chatrčí. V lese pracovali občané české i německé národnosti. Tento den vzala obec jako základ vzniku obce.

Pokračovat ve čtení „Vznik a rozvoj obce Cikháj je spjat se Žďárským klášterem“

Několik vzpomínek na dobu v Cikháji v letech válečných

Úvod

Při vzpomínkovém setkání občanů u Památníku odboje v Cikháji dne 6. května 2018 se někteří dotazovali na mnohé podrobnosti, které si nikde nepřečetli. Rozhodl jsem se, že napíši sedm poznámek. I přesto, že paní doktorka píše daleko podrobněji knihu o historii obce. Půjde o kusé doplnění. Při psaní jsem vycházel z mých prožitků v Protektorátu Čechy a Morava, ze znalostí rodičů, tchána, partyzána hajného Adolfa Hamana, z jeho písemných poznámek, které mně daroval i z mnoha setkání s partyzány. S mnohými jsem byl v přátelském vztahu, dlouho jsme si dopisovateli, s některými se setkal při mém studiu v Moskvě a pobytu na Krymu.

Na úvod použiji citace některých občanů, pamětníků války, se kterými jsem besedoval  roce 1999 o historii obce:

Pokračovat ve čtení „Několik vzpomínek na dobu v Cikháji v letech válečných“

Budeme ctít i po 100 letech naše národní zvyklosti, naši vlast?

1. Několik slov úvodem

Rád vzpomínám na školu, na své učitele. Z dob národního obrození učili nás vážit si mnoha spisovatelů, básníků, novinářů. Vývody, doporučení, zůstávají v trvalé paměti.

V roce 1999 jsem navštívil všechny nejstarší občany v naší obci, pamětníky. Besedoval s nimi o jejich mládí, o jejich rodičích, o událostech, které prožili oni a jejich rodiče, o obci. Zajímaly mě jejich prožitky, zkušenosti. Mínil jsem získat podklady k historií naší obce. Besedu vítali. Rozpovídali se o svém mládí, o škole, o své práci, o svých láskách.

Byli to tak říkajíc „obyčejní“ lidé. Pracovali v lese, na políčku či zahrádce, provozovali řemeslo. Večer se scházeli při síťování, zpívali národní písně, povídali si i v podvečer na zápraží. Posuzovali místní pověsti, zkušenosti ze školních let, probírali zprávy, které přiváželi povozníci z měst, četli si knihy či různé zpravodaje. Vzdělávali se.
Pokračovat ve čtení „Budeme ctít i po 100 letech naše národní zvyklosti, naši vlast?“