Ještě několik vět k minulosti

Vím dobře, že několik mých následných vět nemá smysl, ale uvedu je jen pro ty, kteří analyzovali události 17. listopadu 1989 a nevěděli, co vlastně analyzují. Měli však společné zadání: očernit a zlikvidovat komunistickou stranu a její osobnosti – dogmatiky i pokrokově smýšlející, včetně Hegenbarta. Celkový trend doby byl zlikvidovat socialismus, a především jeho nositele a propagátory. Samozřejmě i nositele principů socialismu, který se začal utvářet po lednu 1968. Byl jsem zastáncem těchto perspektivních principů. Studoval jsem je na vysoké škole v Praze v letech 1964–69. Byl jsem aktivním činitelem té doby. Proto se organizovaly proti mně útoky, pomluvy a vedlo bezhlavé vyšetřování, s cílem znemožnit jakoukoliv moji společenskou angažovanost. 

Dobře to napsal pan Kotrba v Britských listech v jeho stati pod názvem „JSME S VÁMI, BUĎTE S NÁMI!“ Byla zveřejněna 19. listopadu 2003. Mj. psal: „Právě Hegenbart, inteligentní, tudíž nebezpečný muž, patřící ke spojencům a záštitám „reformních“ ekonomických pragmatiků, kteří se pokoušeli pozdvihnout upadající ekonomiku, spotřební průmysl a přivést Západ do České republiky i za cenu ekonomické a vědeckotechnické špionáže a zákulisního obchodu s informacemi, se diví pragmatickému vyústění listopadové frašky, kterou romantičtí snílci a cyničtí novináři nazvali “velvet revolution“, a kterou on sám pomáhal ve jménu svých lednově – perestrojkových ideálů připravovat… Věděl o generační nespokojenosti s tupostí starců i o snaze funkcionářů SSM uskutečnit „perestrojku“ a způsobit  odchod „ještěrů“ z čela tehdejší KSČ… Pravdu zná pouze několik lidí, kteří ty události tvořili a ti ví i to, že boření pečlivě a dlouhá léta budovaných mýtů nepomůže nikomu a ničemu. Ani Kristovi na Golgotě. A už vůbec ne Golgotě samé… Ona bájná pravda s velkým P už stejně najevo nevyjde. Protože ten, kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost… Archivy byly za 14 let pečlivě vytříbeny aktivisty různých dokumentačních středisek, publikovány jsou pouze mýtotvorné snímky, ne nepodobné Gottwaldovu řečnění ze Staroměstského náměstí.“

V tomto duchu a v rámci svého zviditelnění pracovali analyzátoři a pisatelé na plné obrátky. Psali, psali, byť mnozí oplývali amatérismem a nedostatky ve znalostech filosofie, politiky jako takové i zákulisních her. Zakryli skutečné zahraniční i naše nositele společenských změn. Hledali oběť oněch událostí v řadách komunistické strany, a především mezi těmi, kteří se zabývali vědeckotechnickým pokrokem. Ti také krátce po listopadu 1989 byli izolováni, vyslýcháni a zneschopněni. Analyzátoři, vědomě či nevědomě ignorovali fakt, že převratné události řídil někdo jiný, s cílem nastolit znovu zapomenuté společenské fašistické pořádky, další mínili socialismus nahradit liberalismem.

Procházel jsem mnoha nesmyslnými výslechy i když jsem byl doma po dvou infarktech. Jako příklad uvádím výslech ve věci popravy Milady Horákové, byť v době, kdy byla souzena mně bylo 17 let a o procesu ani o politice jsem nic nevěděl. Nemá smysl uvádět další výslechy, které působily jako výsměch, ale likvidovaly člověka. To zřejmě bylo podstatou a cílem všech výslechů, na různých úrovních. Zmíním se jen o prvním. To přijeli za mnou dva prokurátoři města Prahy domů a vyšetřovali mě, že jsem všechno 17. listopadu 1989 řídil já. Když jsem vše rázně odmítl a zdokumentoval, tak jeden z vyšetřovatelů se mě zvýšeným hlasem zeptal: „Co mám říci městskému prokurátorovi? A tak, co jste vlastně řídil?“ Odpověděl jsem, že jsem řídil dvě sekretářky a tři vedoucí odborů. Výslech, stejně jako ostatní, byl nechutný, ale vždy cíleně a jednostranně vedený. Jejich předem připravený scénář byl jasný: dobrat se faktů, aby byly doloženy a splněny jejich předem stanovené cíle, zlikvidovat vyslýchaného!

Pokračovat ve čtení „Ještě několik vět k minulosti“

Malé poznámky a zamyšlení před koncem roku

Ve skrytu svého domova jsem, se svými nejbližšími, prožil advent a příjemné Vánoce. K příjemným Vánocům jsem si popřál, i s celou svojí rodinou a přáteli zdraví a dobro v míru. Všichni jsme toužili po Vánocích, jaké známe z dětství. Cítil jsem sílu domova, velikost rodiny, svého národa. Utvrzoval jsem svoje přesvědčení o síle dobrých skutků z krásného soukromého i společenského života. 

Pokračovat ve čtení „Malé poznámky a zamyšlení před koncem roku“

Nepolitický pohled na politiky a politiku

Politikem od mládí

Národní obrození za Rakousko-Uherska a první republiku vnímám z vyprávění rodičů, od učitelů školy a z vlastního základního a vysokoškolského studia. Zažil jsem Protektorát Čechy a Morava. Poválečné události až do dnešních dnů jsem už sám prožíval, a tak mohu ze svého osobního pohledu mnohé posuzovat. Mohu konstatovat, že v určitém směru jsem byl v politice od dětských let. A to od chvíle, kdy jsem se stal členem Foglarova klubu s podnětnými myšlenkami Rychlých šípů a Hochů od Bobří řeky, přes Svaz mládeže, kulturní i sportovní instituce a angažovanost v nich, až po práci v orgánech komunistické strany všech stupňů a vládní činnost na úrovní české vlády. Prošel jsem zemědělstvím i prací ve významném průmyslovém podniku. Mohu tak posoudit, jak se do politiky vstupuje, jak se v ní žije a co tato práce od politika vyžaduje. Mohu potvrdit, že politika je jednou z těžkých, nejnáročnějších prací vůbec. Ve své činnosti prochází politik mnoha problémy ve svém vlastním „já“ i ve způsobu svého života. Nějaký čas jsem vždy potřeboval k pochopení, že nepracuji pro sebe, ale pro všechny ostatní. To předpokládalo neustále se učit, vzdělávat a být neustále s občany, poslouchat jejich názory a porovnávat je se svými názory i se všeobecným zadáním řídících orgánů.

Pokračovat ve čtení „Nepolitický pohled na politiky a politiku“

Význam státních idejí v současnosti vzrůstá

Prožíváme krásný měsíc červenec. Dovolené, dětské tábory, pobyty v přírodě. Krásná je naše vlast kam se podíváš. Samá pohoda ve prospěch naší spokojenosti a našeho zdraví. V červenci se ale také neobyčejně rozmnožuje hmyz. Spousta druhů mj. much, masařek, víří vzduchem a plní ovzduší lesních pasek a luk nepřetržitým bzučivým tónem a nejednou také otravují i nás. Zaznamenávám i existenci společenského hmyzu, který narušuje naší národní pohodu a zbavuje nás národního citu i lásky k naší přírodě. V tichosti na své zahrádce jsem se zahleděl do malé publikace z roku 1968 pod názvem České myšlení. Jsou v ní slova T. G. Masaryka o ideálech humanitních. A tak při listování knihou jsem se zamýšlel nad vznikem společenského hmyzu, který odmítá tyto ideály a cítí se světovým Evropanem zapomínajícího na tradice českého národa.

Pokračovat ve čtení „Význam státních idejí v současnosti vzrůstá“

Moje podvečerní nekorigované zamyšlení

Kdysi, počátkem roku 1989, jsem četl samizdat Lidových novin a v něm článek pana Jiřího Rumla. Psal, že švestky na Vysočině v podzimu dozrávají později. Byl jsem tehdy přesvědčený, že oznamuje svým čtenářům okamžik, kdy dojde u nás ke společenskému zvratu. V Austrálii, v červnu 1989, noviny psaly, že u nás bude převrat a prezidentem se stane V. Havel. Ono to tak bylo.  

Jsem rád, že i já mám, jako miliony občanů, tu vlastnost, že po celý život umím střádat zážitky života. Nosím je v sobě jako soukromý skanzen, v němž pietně uchovávám památky z minulosti. Nejsou to jen hodnoty nejcennější. Přesto se s nimi nemohu rozloučit. Ač jsou milé či nemilé, vláčím je životem jako závažné. Jako kříž na Golgotu. Žiji dnes přítomností. Je taková málo přehledná, nepochopitelná. Snažím se všechno minulé uspořádávat, porozumět událostem. Věci a lidi zařadit na patřičné místo. Nacházet jejich vzájemné souvislosti, správné proporce. Dějiny života ilustruji. Skládají se z mozaiky drobných příhod. Nejednou si kladu otázku: Co asi dělají ti lidé, které pořád nosím v paměti? Jak žijí a žijí vůbec? Vím, že mnoho z nich se krátce po listopadu vzdalo ideálů socialismu, ač jim sloužili, a po listopadu 1989, přestoupili na cestu kapitalistického budování a dodnes pomlouvají socialismus. Zkrátka rychle se překabátili.

Pokračovat ve čtení „Moje podvečerní nekorigované zamyšlení“

Zamyšlení při příležitosti 14. září

 Po skončení 2. světové války nám řídící učitel Oldřich Bartoš dne 14. září 1946 začal, v první hodině vyučování vlastivědy, číst ze školní kroniky následující informaci:

„Dotlouklo jedno z nejušlechtilejších srdcí, srdce presidenta Osvoboditele, jenž byl také čestným občanem naší obce. Jako bychom všichni cítili, že ztrátou jeho ztrácíme jistotu a svoji bezpečnost, bezpečnost našeho národa a státu. Pohřeb byl konán 21. září do Lán, do společného hrobu, kde se setkal se svou velkou ženou v tichém nekonečném smíru v klínu země, kterou tolik miloval. V naší obci uctěna památka zemřelého presidenta 17. září ve škole. Klid a slzy byly důkazem veliké lásky k tomu, který odešel navždy.“

Pokračovat ve čtení „Zamyšlení při příležitosti 14. září“

Poznáním minulosti tvoříme budoucnost

Jazykově neupravený text. Slouží pro osobní potřebu adresáta!

1.

Jsem součástí generace, která prožila 2. světovou válku, všechny krutosti a násilí německých fašistů. Po skončení války jsem jako kluk nevnímal všechny souvislosti událostí ani jejich pravý dosah a smysl. Spolu s rodiči, po trpkých zkušenostech života v Protektorátu Čechy a Morava, ale prožíval obrovskou radost a veškerou spontánní aktivitu občanů za nový poválečný život. I my kluci jsme začali být aktivní, hledali dobrodružství. Prostředkem byl Foglarův čtenářský klub se jménem Lesní národ. S velkým zájmem jsme četli jeho knihu Hoši od Bobří řeky a „lovili“ 13 bobříků.

Jednou z nejkrásnějších a nejvzácnějších vlastností nás členů Klubu mělo být stát se někomu věrným přítelem. Vzorný kamarád nikdy neměl urazit druhého, neoplácet zlé zlým, odpouštět tiše beze slov, nedopustit falešné pomluvy kamaráda, nevyužívat svého přátelství k tomu, abych od přítele něco získával. Přátelství mělo být vznešené, čestné, nesobecké. Prostředí pod Žákovou horou a Tisůvkou nám umožňovalo naplňování obsahu bobříků. Byly to bobříky ušlechtilosti, odvahy, síly, dobrých činů, mrštnosti, květin, ale také záchrany, mlčenlivosti, plavání. Plnění nebylo jednoduché, dorozumívali jsme se morseovkou. Podporovali jsme také všechny aktivity, které vedly k zachování tohoto krásného přírodního bohatství pro další generace. S řídícím učitelem jsme pomáhali sázet malé smrčky na pasekách, čistit ohrady, kde byla zaseta semena pro nové smrčky, borovice, jedle.

Pokračovat ve čtení „Poznáním minulosti tvoříme budoucnost“

Bez znalosti vlastní historie nejsme národem

Pokrokový svět se vrací každoročně ke 2. světové válce, k jejímu politickému a sociálnímu významu. Právem. Byl to nejen boj armád, ale především to bylo střetnutí dvou společenských soustav, sovětského socialismu a nejagresivnější síly západního světa reprezentované fašistickým Německem. Cílem fašistů bylo ovládnout Evropu a zničit Sovětský svaz. Adolf Hitler prohlásil, že je třeba „…jakýmikoliv prostředky usilovat o to, aby svět ovládli Němci. Chceme-li vytvořit naši velkoněmeckou říši musíme především vytlačit a vyhladit slovanské národy.“ Vztah Němců k člověku vyjádřil Adolf Hitler slovy: Člověk je od narození pln nepravosti, vládnout mu lze jedině pomocí síly. Při zacházení s ním jsou přípustné jakékoliv metody. Když toho vyžaduje politika, je třeba lhát, zrazovat a dokonce zabíjet.“ Němci se zmocnili téměř celého západního pobřeží, zemí střední a východní Evropy a 22. 6. 1941 napadli Sovětský svaz. Hitlerův ministr války Herman Göring vydal pokyn: „Zabíjejte každého, kdo je proti nám, zabíjejte, vy nejste za to odpovědni, ale já, proto zabíjejte!“ Jeden z dalších vlivných pohlavárů nacistické říše prohlásil, že v Rusku musí vyhladit 30 milionů lidí a bude to jen dílčí příspěvek  ke snížení biologického potenciálu slovanských národů. 

Pokračovat ve čtení „Bez znalosti vlastní historie nejsme národem“

Vzpomínka na doby dávno minulé

Nekorigovaný text

Malý úvod

Už bych vůbec nic nepsal. Co odnesl čas se už nikdy nevrátí. Není třeba se utápět v minulosti. Minulost je třeba zobecnit, využít zkušeností pro další orientaci a práci. Bohužel, při rovnání knih v mé knihovničce jsem vytáhl i knihu Miloše Jakeše „Příběh komunisty“.  A tak jsem sedl a chvíli listoval. Bohatý byl jeho život. Plný aktivit, zvratů, problémů i vítězství. Celý život zůstal věrný principům a zásadám, které reprezentoval Klement Gottwald. Nalistoval jsem i stránky kde si spolu se svým tazatelem, všímá mé osoby. Cílevědomě vedené, sugestivní otázky jsou zajímavé. Bohužel, mnohé odpovědi lživé. To nebylo u M. Jakeše nic nového. Mnohé mohlo být zkresleno formulacemi tazatele. Tazatel byl mým odpůrcem. Jen v jednom měl M. Jakeš pravdu, když citoval moje slova, že po třetím přemístění z místa na místo v Praze jsem se rozhodl přestat podporovat nejvyšší činitele komunistické strany a státu ať se stane cokoliv. A také měl pravdu, že jsem byl zastáncem politiky, kterou jsem prožíval a studoval v roce 1968. Jen bych dodal, že já jsem nikdy do Prahy nechtěl jít. Donutil mě on různými sliby včetně přednostního přidělení bytu v Praze. Já jsem mu ale odpověděl, že já se nikdy do Prahy stěhovat nebudu, že chci žít na Vysočině. Můj přesun považoval za prostředek k zabránění mé podpory slušovickému řídícímu systému a prosazování principů politiky Jara 1968 v Gottwaldově. Byl by férový, kdyby to řekl otevřeně a nehledal jiná falešná slova. Knihu jsem zavřel, zařadil mezi ostatní a začal psát, abych si mnohé znovu připomenul.

Pokračovat ve čtení „Vzpomínka na doby dávno minulé“