KVĚTEN, MÁJ PŘED 75 LÉTY

Od osvobození od fašismu uplyne letos v květnu 75 let. Už nás není mnoho, kteří si pamatujeme tu velkou radost obyvatel, pocity štěstí a vděčnosti za osvobození naší vlasti Rudou armádou. U nás v obci Cikháj na Českomoravské vrchovině občané prožívali radost v předstihu. Osvobodily ji partyzánské oddíly. Partyzáni přišli, aby zorganizovali stavění barikád a zamezili tak příjezdu německých vojsk. 

Dne 5. května 1945, díky partyzánům, po šesti letech zavlála na budově obecního úřadu a školy československá vlajka. Cestář Josef Haman vyhrával na harmoniku. Do 5. května 1945 partyzáni brigády M. J. Hus ztratili v bojích 11 příslušníků, v květnových dnech 108 příslušníků, ve vězení zemřelo 46 spolupracovníků.

 Na obrázku bývalí partyzáni a jejich spolupracovníci. Zleva Růžena Doležalová ze Škrdlovic, nadlesní Karel Němec z Nové Huti, Josef Roučka, Adolf Haman a Marie Ptáčková z Cikháje.

Básník Petr Křička, který se za 2. světové války ukrýval v obci Cikháj u řídícího učitele Oldřicha Bartoše, ve sbírce válečné lyriky v básni pod názvem „Lesy šumí“ v jedné sloce napsal:

„Ó zimo, zimo plná hrůz a něhy, tvá je teď sláva, království i moc, buď milosrdna k počavším už lánům, i k osevu, jenž v jejich lůnu spí – na srdci lesů chlapcům partyzánům, dej oddech, klid a teplé bezpečí.“

Básník Vitězslav Nezval o partyzánech napsal:

„Spali v horách a v lesích, ve skalinách, v křoví, nad hlavou jim houkávaly ručnice a sovy živilo je samo nebe, zvěř a rybolovy.

Černé rokle byly plny jejich stop a zbraní, žili s ptáky černých lesů, s ještěrkami strání, slavní čeští Janošíci, čeští partyzáni.“

Památník na kótě 801 Kamenný vrch, v katastru mezi Cikhájem a Novou Hutí, kde byla první základna partyzánů. Odtud odcházeli do dalších míst žďárské, čáslavské a havlíčkobrodské oblasti.

Dne 10. května 1945 přijel na koni první voják Rudé armády do naší i do dalších obcí jako předzvěst příjezdu dalších. Záhy vojáci Rudé armády, naši osvoboditelé, přijeli bojovými vozidly, na nákladních autech. Vítání v obci bylo veliké. Objímání, slzy, úsměv, kytice šeříků, radost, proslovy a uznání. Na československém území padlo za naši svobodu 144 tisíc vojáků Rudé armády. Sovětský svaz ztratil v bojích s fašisty 25 milionů svých občanů. Fašisté jim zničili 1710 měst, přes 70 tisíc vesnic a osad, 65 tisíc kilometrů železničních tratí, zbořeno bylo 31 850 továren a závodů. Nekonečné jsou hroby pod Moskvou, Volgogradem, pod Varšavou, pod Berlínem, v horách Jugoslávie, pod Duklou, Prahou, Ostravou, Brnem, ale i na naší Českomoravské vrchovině. 

Mapa okleštěného a zničeného Československa po roce 1939. Fašisté ustavili Protektorát Čechy a Morava. Tak vypadala mapa české, moravské a slezské země. Slovensko bylo samostatné pod fašistickým vedením.

Ve hrůzné válce našlo zbytečnou smrt 360 tisíc Čechoslováků, z nichž 200 tisíc zemřelo v policejních věznicích a koncentračních táborech. 

Generál Ludvík Svoboda, hrdina bojů ve 2. světové válce, mj. prohlásil před odchodem svých vojáků na frontu:

„Zatímco Západ nás zradil, víme, kdo jediný nám zůstal věren. A my, kteří jdeme za obnovu svého národa bojovat a obětovat třeba i vše, odcházíme do tohoto boje s vědomím, že to bude Sovětský svaz, s nímž nás budou pojit nejpevnější svazky.“

Na obrázku generál Ludvík Svoboda při projevu. V pozadí představitelé státu Klement Gottwald a Antonín Zápotocký

Po válce generál Svoboda řekl: „Hrůzy války a jejich následky doufám naučily myslící vedoucí lidi v Evropě a na celém světě, že pravá lidskost a blaho člověčenstva záleží v práci a jejich kulturních výtěžcích.“

Připomeňme si 9. a 10. květen 1945. Tehdy jsme vítali vojáky Rudé armády jásotem, provoláváním slávy a zasypáváním květinami. Byli jsme vojákům Rudé armády vděčni. Stavěli jsme jim pomníky. 

Památník ve Žďáru nad Sázavou

Kdysi mladý funkcionář mládeže, Pavel Kohout, to ve své práci Dobrá píseň, vydanou Mladou Frontou v roce 1952, charakterizoval slovy: „Bylo to v máji čtyřicátém pátém – jak je to dávno, člověk nevěří – když ruský voják v přilbě, s automatem zazvonil večer u nás u dveří. Blátivou cestou zákopů a krytů, s obrazem slz a sirotků a vdov od Stalingradu do našeho bytu konečně došel seržant Moskalov.“

A básník Vítězslav Nezval napsal: „Přišli včas, jak legendární vojska z dávných kronik. Zvítězili. Nyní sedí v hloučcích u harmonik, mají kouzlo ruských písní, jejich zvláštních tonik.“

Básník Jaroslav Seifert, napsal: „Do šeříku padly dny té slávy. Nikdy ještě nám tak nevoněl, ten květ bílý, modrý usměvavý, přivázaný na lafetě děl.“

Básník S.K. Neumann vše doplnil slovy: „Vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už miliony. Snad všichni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme.“                                

V Praze vítali občané Rudou armádu 9. května 1945. Tančili, zpívali, radovali se z osvobození

Ano, byli jsme tehdy mladí, a přesto vše vnímali. Náš řídící učitel tehdy vítal rudoarmějce vřelými slovy a naše děvčata obdarovávala rudoarmějce voňavými bezovými keříky, pan starosta podával všem ruku a vojáky objímal.

Připomeňme slova Vítězslava Nezvala: „Přes šest roků budilo nás vyzvánění hran, olej utrpení přetékal nám přes kahan, národe, stals na hranici jako Mistr Jan. Dlouhé dny a dlouhé týdny, přes šest roků cítili jsme vzpouru v srdci na každičkém kroku až nám požár bojů zrodil svobodnější sloku.“

V naší obci vypuklo povstání obyvatel na pokyn partyzánů 5. května 1945. Předcházel mu vítězný boj s přesilou německých vojsk o výsadek potravin a zbraní ze Sovětského svazu dne 27. dubna 1945 a poté, dne 1. května 1945, totální obsazení obce a prohlídka každého domku německými vojsky. 

Na události před 75 lety vzpomínám s úctou. Je to historický dokument, obraz tehdejšího dění a výraz toho, co jsme prožívali. Jde o důkaz, který odmítá přepisování dějin. 

Znovu si připomínám verše tentokrát Vladimíra Holana: „Mám děkovat… A hlas se chvěje… Chvěje se ale úžasem, který, ač nebyl bez naděje, přec jenom žasne: přišli sem! Přišli sem všichni, všichni, v které věřil náš jazyk v hloubi šeré, přišel Alešův maladěc! A touha věků, touha chtící bratrství všesjednocující, uskutečnilo se přec.“

Památníky v naší obci Cikháj jsou symbolem boje za skutečnou demokracii, za rovnost lidí, za úctu člověka k člověku, a především je vzdáním úcty těm, kteří za naše osvobození trpěli v koncentračních táborech a umírali na bojištích války, kteří podporovali partyzánský odboj.

Jako pamětník prosím: Nezapomínejme na nesmírně zakrvavený obvaz synů východní ruské země a jejich spojenců. Obětovali se i pro nás! Nekalme paměť dnů, kdy lidská důstojnost se vytrácela, byla likvidována. 

Díky odvaze Rudé armády se fašistickým generálům chvěla kolena, na jejich uniformách se křivily puky, protože prohráli své tažení za nerostným bohatstvím, za územím, za levnou pracovní silou. Kvapem v máji 1945, i přes naši obec, utíkali na Západ.

Kdyby padl Sovětský svaz, my bychom ve své vlasti nezůstali. Na půl vyvražděni, na půl vyvezeni na Sibiř, smazáni z mapy a z dějin, zůstaly by jen strupy toho, co jsme my Češi, Moravané, Slezané, byli.

Pracujme pro svoji českou vlast, naši domovinu, nasměrujme náš život ke vzájemné úctě člověka k člověku, ke vzájemnému pochopení, k lásce, k novým aktivitám, ať je to cesta k míru.

Propojme úsilí, naši víru v českou budoucnost, jako k rovnoprávnému, suverénnímu, svobodnému státu. Poctivá práce a um, ruce a mozky nás všech, to je naše zbraň, to je naše bojiště, to je naše vítězství. 

Při vzpomínkách na májové dny před 75 lety budou rozkvétat u nás do slavnostního hávu stromy, šeříky, poroste obilí, budou se usmívat naše děti. Za to vše děkujeme těm, kteří nám zajistili život v míru.

Památník partyzánského odboje v Cikháji
Hlavní Památník v obci Cikháj. Připomíná partyzánský odboj mnoha oddílů a pomoc místních obyvatel partyzánům. Památník navrhla výtvarnice Libuše Vojtková ze Žďáru nad Sázavou. Kámen váží 24 tun a byl převezen z lesů od Křižánek. Postaven byl svépomocí občanů. Odhalen byl v roce 1975 za účasti velkého počtu občanů. Součástí byl bohatý kulturní program. Vystoupil i pěvecký soubor z okresu Gribanovo ze Sovětského svazu. Při té příležitosti došlo k setkání všech bývalých českých a ruských partyzánů.
Památný odznak účastníků setkání v květnu roku 1975 v Cikháji

Rudolf Hegenbart  

2020

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*