Tak už mně haraší!

Poslední informace, ale i různé fámy, o koronaviru, způsoby léčení, statistiky, různá postižení občanů, počty úmrtí, jsou pro každého z nás varující. Všichni sdílíme obavy, tak či onak. Varující a nebezpečné pro život každého z nás jsou problémy ekonomiky. Výrobu omezují či zastavují podniky, služby. Lidé jsou vyřazováni z pracovních procesů. Finanční problémy, s tím spojené, nevěstí nic dobrého. 

Nic dobrého nevěstí ani přetížené nemocnice, únava a vypětí zdravotního personálu, pracovníků ochrany a obrany státu, dopravního systému, zastavení restaurací, hotelů, rekreačních zařízení, ochromení života vůbec. Hroutí se představy o uspokojování potřeb a zájmů lidu, hroutí se představy finančního a sociálního systému.

To všechno se děje nyní, v podmínkách po zboření socialistického systému, v podmínkách našeho souhlasu být součástí evropského systému. Ten pod líbivými slovy svých představitelů boří úlohu národních vlád, omezuje jejich aktivitu i svobodu pohybu a jednání každého z nás. Bojuje proti vlastenectví, proti národním zvykům, proti tradicím národním, znevažuje historii.

Před 30 ti lety po obrovské komedii a současně tragédii 17. listopadu 1989 byli vyhledáváni ti, kteří tuto hru mohli způsobit. Staré struktury obviňovaly ty, kteří mysleli na pokrok socialistického systému, odpůrci socialistického systému znemožňovali aktivitu všem, kteří probojovávali, v rámci tvorby úspěšného sociálního státu, spojení socialismu s vědeckotechnickým rozvojem. Ve federálním shromáždění a posléze u kulatých stolů rozhodli samotní komunisté. Dali se cestou kapitalismu! Chtěli být v Evropě jako bychom dosud žili někde jinde! Nepostřehli, že vítr změn vychází ze Západu, byť směr a průvan podpořily aktivně i některé zrádné východní struktury. Vše se konalo ukvapeně, nepromyšleně, bez znalostí možných teoretických východisek z té či oné strany. 

Každý se chtěl nějak rychle zavděčit, ukázat se jak „bojoval“ proti komunistům, získat v nových podmínkách postavení, ale i rychle odsoudit a znemožnit mnoho perspektivních osobností. Normální člověk se divil, co komunisté dělají sami se sebou, co dělají se socialistickým systémem, který byl tak usilovně vytvářen. Pro dobro všech sociálních skupin, pro každého z nás!

O situaci psala i spisovatelka Olga Vlasáková z Brna. Věnovala mně tuto báseň a vydala ji ve své sbírce:

„Jsou chvíle kdy cesta k expozici života

uzavře clona vějířů ocasních per šedivých ptáků

rozestřených do lamel karet falešného hráče.

Těžko je najít pevný bod v mlhavém nekonečnu gesta

kdy ruka mocných podle předlohy římských císařů směřuje palcem dolů.

Zrcadlo detailů odkryje do času v krůpějích vlčící obzor kontrastům tak

jako objevená barevnost sýkorky na pozadí ztemnělých stromů.

Ptali se vlka, kdy zima je největší!?

Prý když se slunko rodí!

Nejenom cykly mají svou výsadu slunovratů.

Ani člověk se bez nich neobejde!“

Nebudu dále komentovat. Určitě si každý vytvoří úsudek sám. V této souvislosti chtěl bych připomenout myšlenky, kterými jsem se tehdy zabýval. 

V době, kdy jsem ležel v nemocnici mě požádala agentura Reuters o rozhovor. Chtěli hovořit o mém obecném názoru na politickou a ekonomickou restrukturalizaci, na vazby mezi ekonomickou a politickou reformou, o průběhu reforem v ČSSR, o možnostech kádrových změn v KSČ, o politickém a demokratickém dialogu, který měl být veden KSČ. 

Pro nemoc se rozhovor neuskutečnil. Určitě bych ale řekl, že proces společenské přestavby u nás nemohou vést lidé, kteří nesouhlasili a vlastně rozbili i s mezinárodní pomocí systém, který se začal u nás vytvářet v roce 1968, který tehdy uvítal a podpořil celý národ. Určitě bych doložil, že hlavním motivem zničení politiky roku 1968 bylo zlikvidovat bratrský a pevný vztah k národům Sovětského svazu, ke Slovanům vůbec.

Určitě bych zopakoval svoje přesvědčení, že socialismus u nás měl a má všechny předpoklady k úspěchům v oblasti lidských práv, v systémech ochrany zdraví, v oblasti vědeckotechnického rozvoje, že je lepší než kapitalismus. Spojení socialismu s vědeckotechnickým rozvojem je obrovská příležitost uspokojit zájmy a potřeby všech sociálních skupin. Vše se mohlo a může pozitivně vyvíjet za předpokladu zbaví-li se společnost dogmatických stereotypů v ovlivňování společenských procesů. Určitě bych zvýraznil, že za těchto předpokladů socialismus může být předvojem lepšího uspořádání Evropy a světa. O rozvoj socialismu se u nás starají všechny sociální skupiny, a to je obrovská vize a jistota!

Určitě bych ale upozornil na amerického sociologa Daniella Bella. Ten chápal vědeckotechnickou revoluci jako období postkapitalistické a postkomunistické. Dle něj nová technika, ekonomický růst a stratifikace společnosti měla být upřednostňována teorií hodnot poznání na úkor teorie hodnoty práce. V popředí společenského zájmu měla být sociální skupina techniků a v organizaci společenského života pak sociální skupiny vzdělaných profesionálů. Společnost se měla zaměřit na rozvoj věd, informačních systémů, rozvíjet zdravotnictví. Starat se, aby vládní garnitury byly co nejobjektivnější, nezatížené třídními a osobními ambicemi, aby oplývaly nevšedním zájmem o vytváření nových intelektuálních technologií.

Nikdo v oné době u nás neanalyzoval takové vývody. Nezajímal se o jejich podstatu. Když jsem některé myšlenky zveřejnil tak článek přešli mocní mlčením nebo nelichotivými poznámkami jako ke každému návrhu na pokrok, změnu. Někdy i s nemístnou poznámkou, že se chci zviditelnit. Na jedné straně citáty líbivé, ale na druhé straně nebezpečné. Chápal jsem, že pan sociolog navádí, aby společenským pohybem se zabývala a usměrňovala ho jen úzká vybraná intelektuální skupina. V globálním světě by to znamenalo odstranit aktivity lidu v rozvoji společnosti, likvidaci tradic a zájmů národních seskupení, omezení samostatnosti národů.

Myslím si, že toto byla podstata 17. listopadu 1989 ať už na tom profitoval vědomě či nevědomě kdokoliv. Myslím si, že likvidace socialismu a jeho hybných sil byla v základu celého listopadového a polistopadového dění. Myslím si, že teorie sociologa Bella je v základu všeho, co prožíváme nyní s koronavirem. Mocným jde o světovou nadvládu a o poslušnost každého z nás…

Tak se mým myšlenkám alespoň zasmějte. Možná mně haraší, ale mám obavy, aby brzy neharašilo celému národu.

Rudolf Hegenbart     

duben 2020

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*