Lze věřit anonymům?

Po více jak dvaceti letech přišli významní autoři knihy Karel Sýs a Dušan Spáčil s dobrou myšlenkou, a zřejmě s dobrým úmyslem, zveřejnit názory některých dalších činitelů z předlistopadové doby. Vydali, v prosinci 2010, knihu rozhovorů pod názvem „Záhady 17. listopadu 89″. Blahopřál jsem jim. Nejen proto, že zveřejnili i rozhovor se mnou, ale především pro mnoho zajímavých myšlenek významných respondentů. Autoři na obal knihy napsali zřejmě i záměrně tendenční dotaz „Proč se tajemný Hegenbart rozhodl promluvit až po 21 letech?“ i když věděli, že skutečnost byla jiná. Když jsem se dotazoval na účel této zvláštní formulace bylo mně vysvětleno, že jde o komerční věc. Neměl jsem zájem cokoliv zveřejňovat, protože vím kam to vede a jak odpůrci čekají na každé slovo, aby znehodnotili cokoliv a zaútočili. Oni totiž z oné minulosti toho moc neznají protože byli zahleděni do sebe. Mají však zájem zveřejnit svoje smyšlené pravdy, ovlivnit veřejné mínění. Ze svých urážek a pomluv, někteří bývalí straničtí činitelé, neustoupili, což prokazovala i kniha rozhovorů pod názvem „Viděno deseti“. Po naléhání pana Sýse jsem návrh autora přijal. Jeho stanovisko, že čím více poznatků bude znát veřejnost, tím lépe se může orientovat ve složitých situacích té doby, jsem podpořil. Z mnohých odpovědí jako například pana Jičínského, Nevařila, Sedláka, prýští profesionalita, znalost problémů a příčin jejich jednání i chování mnoha činitelů tehdejšího systému. K různým aktivitám si může, nezaujatý čtenář, mnohé osvěžit, doplnit, pochopit dobu a podstatu problémů, zaujmout objektivní stanovisko anebo se zasmát.

CO SE MNĚ NELÍBÍ ?

Anonym! V knize vystupuje záměrně bez svého jména. Je to obava z odpovědnosti? Kdybych byl věděl, že bude zveřejněn anonym odmítl bych účast v projektu. Slušně řečeno je to neseriozní. V období reálného socialismu se tvrdilo, že anonymita je přežitek ze středověkých dob. Ale dnes je přece jiná situace. Nechápu proč autor vyprávění zůstává v anonymitě, proč skrývá svoji tvář v době „rozvinutého kapitalismu“, svobody, pravdy a lásky? Nebo se vrací do praktik středověku? Či je to jinak? Čeho se bojí? Společnosti anebo sám sebe? Chtěli dát autoři knize nějaký mystický náboj anebo zvýraznit tajuplně některou z osobností a druhou znehodnotit? Hned po vydání knihy jsem reagoval a napsal jednomu z autorů knihy. Dostal jsem odpověď, že anonym měl obavu o sebe. Prý to znám sám jak reaguje veřejnost. To nechápu! Pravda je, že i já měl obavy ze zveřejnění čehokoliv. Mluví-li však anonym pravdu, proč se bojí jejího zveřejnění? Kdyby obsah jeho výpovědí náhodou obsahoval sebeobjektivnější pravdy, nemohu mu věřit! Nikdy! Kniha ztrácí hodnotu, znehodnocuje úsilí obou intelektuálů jako autorů knihy, ale také může navádět k obdobné praxi. Že by měl anonym zájem, aby praktiky středověku anebo některé jevy z předlistopadových dob se vrátily?

CO BYLO A JE POSLÁNIM VEDOUCÍHO ČINITELE?

Dle výpovědí anonyma jde zřejmě o předlistopadového politika, který, jak sám vysvětluje, mnoho zná, mnoho viděl, má návody pro pochopení „pravdy“. Ve škole jsme se učívali, že pravda je shoda obsahu lidských poznatků se skutečností, že jejím kritériem, co do platnosti, je společensko historická praxe a obsahuje v sobě dialektiku absolutní a relativní pravdy. Tak proč se nepostavit veřejně za pravdu, proč nezveřejnit jméno i svou tvář. Ale pozor: schopnost nacházet pravdu je podmíněna širokým rozhledem, znalostmi problému ze subjektivní i objektivní stránky. Lze to říci o anonymovi? Osobně pochybuji! Ruský spisovatel A. P. Čechov napsal kdysi o talentu, že to značí „smělost, svobodnou hlavu a široký rozmach“ a pokračuje, že nejlepší spisovatelé „jsou realističtí a píší život takový jaký skutečně je, a protože každý řádek je napojen jak šťávou, tak i uvědoměním si cíle, cítíte kromě života, jaký je, také ten život, jaký má být, a právě to uchvacuje.“ Skutečné cíle anonyma, ač si mnohé dovozuji, jsem dostatečně nepochopil. Chce návrat anonymity, což i socialismus odmítal? To snad ne! Zdá se mně, že jeho formulace nejsou „naplněny šťávou“ a když tak krajně hořkou.
Síla opravdového vedoucího činitele by měla spočívat ve schopnosti nacházet pravdu, bránit ji a veřejně prosazovat, za pravdu se bít. Tak to bylo vždy v historii. Už středověká reakce pronásledovala ty, kteří hlásali pravdu, prohlašovala je za čaroděje, pronásledovala je, zavírala, posílala na hranici. Nutili Husa, aby odvolal své učení, nutili Galilea, aby upustil od své vědecké pravdy. A přece Hus a Galileo zvítězili. V předlistopadové době pomlouval režim nositele pokroku, někteří činitelé psali o nich anonymy, snažili se je společensky degradovat, nenechali je zvítězit.

Prostý i vzdělaný lid, nesoudí záměry činitelů podle anonymních řeči, ale podle konkrétních činů. A to je rozhodující pro život. Skuteční komunisté také vždy hájili pravdu, demokracii. Nejednou připomínali, že síla vzdělaného člověka spočívala a spočívá nejen ve schopnosti nacházet pravdu, zveřejňovat ji, ale také v umění ji prosazovat v každodenní praxi.

NA PRACOVIŠTÍCH SE RODÍ PRAVDA I PŘÁTELSTVÍ

Nedávno se zastavili u mě přátelé na kus řeči. Když jsem pracoval v Brně tak byli členy komise pro vědeckotechnický rozvoj, kterou jsem vedl. V debatě mj. pozitivně hodnotili knihu autorů Záhady 17. listopadu. Vážné výhrady měli, stejně jako já, k anonymovi. Anonymita dovedla komunistickou stranu do pekel. Uváděli příklady z předlistopadové praxe. Shodli se, že je hanbou když se někdo stydí uvést svoje jméno a odhalit svoji tvář. Doporučovali napsat delší článek o takové praxi, která byla zhoubná, zveřejnit fotografii anonyma. Uváděli příklady jak ten či onen bouřil za politiku KSČ a na druhé straně organizoval psaní anonymů, proti těm, kteří podporovali vědeckotechnický rozvoj. Řekl jsem jim, že bouřilo více funkcionářů, aniž si uvědomovali, že vedoucí úloha KSČ a vztah k Sovětskému svazu, jakožto základních pilířů existence socialistické společnosti, se měla vyvíjet. Měla odpovídat stupni kolektivního myšlení sociálních skupin, v němž se společnost nacházela, respektovat mezinárodní souvislosti, trendy světového vývoje, vůči lidu být otevřený, pravdivý. Těmto faktorům přizpůsobovat praktickou politiku, vztah k lidem, sami k sobě, předkládat perspektivy vývoje apod.

R. Hegenbart v rozhovoru s generálním ředitelem Žďárských strojíren o nových tvářecích strojích na veletrhu v Brně  v roce 1987, vpravo rektor VUT Brno
R. Hegenbart v rozhovoru s generálním ředitelem Žďárských strojíren o nových tvářecích strojích na veletrhu v Brně v roce 1987, vpravo rektor VUT Brno

Tak to je i v podnicích při výrobě moderních strojírenských zařízení. Vedoucí činitelé podniků museli znát společenské potřeby, trendy vědeckotechnického rozvoje, nároky na úsporu energií, materiálů, práce. Technici museli navrhnout a dělníci vyrobit výrobek vysokých užitných hodnot, který obstál i v nejsilnější konkurenci, předvést na veletrzích, úspěšně prodat, realizovat zisk. Takový výrobek nevytvářejí anonymové, ale konkrétní občané, kteří mají své jméno, svoji tvář. Je to souhra mnoha veličin, znalostí, schopností, umu, úsilí, dobrých vztahů, přátelství. Nejinak to je v potřebě uspokojovat společenský zisk, potřeby a zájmy lidu, ve starostech o fungování systému.

ANONYMA JE NUTNÉ JEDNOZNAČNĚ IGNOROVAT

Když se mě ptali přátelé zda bych podepsal článek, který odsuzuje anonymitu tak jsem odpověděl, že ano. Je přece čestné, ve zdravé a demokratické společnosti, otevřeně a bez ostychu a strachu říkat svůj názor. Pak i lidé takovému člověku věří. Z psaní o anonymovi a se zveřejněním jeho fotografie jsem však nesouhlasil. Přece nestojí za to reagovat na člověka, který ač může mít dobré úmysly, utíká do anonymity a navíc se chlubí kde všude byl, jak všechno zná, co všechno umí. A při tom si mnohé plete, obhajuje odumřelé, nenaznačuje východiska, perspektivy. S takovými přístupy může mít levicové hnutí problémy Spisovatel Čechov by se asi divil.

Rudolf Hegenbart

2 odpovědi na “Lze věřit anonymům?”

  1. Dobrý den, ozvu se, až si přečtu pramen, v dané chvíli nevím příliš o co jde? Zdeněk Hrabica

  2. Pan Hebenbart pise, ze „Skuteční komunisté také vždy hájili pravdu, demokracii.“. Budto vsichni viditelni vudcove komunismu nebyli „Skuteční komunisté“, a nebo se hluboce myli. Jinak by nedoslo k vrazdeni pod falesnymi pretexty od samotneho vzniku systemu v SSSR. Lhali i ve vecech, kdy meli moc naprosto v rukach, jako Zapotocky, ktery tvrdil, ze nebude menova reforma a par dni po te (1.6.1953) byla. Nebyly by se konaly procesy, nemusely by uzavirat hranice se zakazem cestovani, nemusela by existovat cenzura, atd. Zda se, ze prave pan Hegenbart nemluvi pravdu a stale se snazi oddelit komunismus, jak by ho rad videl, a komunismus jaky existoval a dosud existuje.
    Charles Wiener
    Zeneva, Svycarsko

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*