Pokrokový svět se vrací každoročně ke 2. světové válce, k jejímu politickému a sociálnímu významu. Právem. Byl to nejen boj armád, ale především to bylo střetnutí dvou společenských soustav, sovětského socialismu a nejagresivnější síly západního světa reprezentované fašistickým Německem. Cílem fašistů bylo ovládnout Evropu a zničit Sovětský svaz. Adolf Hitler prohlásil, že je třeba „…jakýmikoliv prostředky usilovat o to, aby svět ovládli Němci. Chceme-li vytvořit naši velkoněmeckou říši musíme především vytlačit a vyhladit slovanské národy.“ Vztah Němců k člověku vyjádřil Adolf Hitler slovy: „Člověk je od narození pln nepravosti, vládnout mu lze jedině pomocí síly. Při zacházení s ním jsou přípustné jakékoliv metody. Když toho vyžaduje politika, je třeba lhát, zrazovat a dokonce zabíjet.“ Němci se zmocnili téměř celého západního pobřeží, zemí střední a východní Evropy a 22. 6. 1941 napadli Sovětský svaz. Hitlerův ministr války Herman Göring vydal pokyn: „Zabíjejte každého, kdo je proti nám, zabíjejte, vy nejste za to odpovědni, ale já, proto zabíjejte!“ Jeden z dalších vlivných pohlavárů nacistické říše prohlásil, že v Rusku musí vyhladit 30 milionů lidí a bude to jen dílčí příspěvek ke snížení biologického potenciálu slovanských národů.
Velitelství německé branné moci vydalo svým vojákům pokyn v němž se ukládalo: Nemáš srdce ani nervy, ve válce jich není třeba. Potlač v sobě lítost a soucit, zabíjej každého Rusa, sovětského člověka, nezastavuj se, ať máš před sebou starce nebo dítě, ženu nebo chlapce, zabíjej, tím se zachráníš před zkázou, zajistíš budoucnost své rodiny a proslavíš se na věky!
Citáty vybrány z publikace M. Šajnara „Nikdo nesmí být zapomenut. Nic nesmí být zapomenuto“. Vydalo okresní vlastivědné muzeum ve Žďáře nad Sázavou v roce 1978. Jde o fakta o obětech okupace 1939–1945 v tomto okrese.
Když fašistická vojska napadla Sovětský svaz, tehdejší předseda vlády Anglie Winston Churchill prohlásil: „Hitler, to je zlověstné monstrum, nenasytný ve svém dychtění po krvi a loupení. Nyní chce pokračovat v započatých jatkách a pustošení na nekonečných prostorách Ruska a Asie. Strašlivá vojenská mašinérie drtí lidské životy, boří obydlí a ničí práva milionů lidí… nad propastí lidské degradace vlaje ďábelský emblém hákového kříže…“
A co u nás?
Rozbíjení Československa a jeho zánik byl dovršen 15. března 1939. Československá republika zmizela z mapy Evropy. Zabráním našeho pohraničí a okupací naší vlasti jsme ztratili jednu třetinu území s 1 250 000 obyvateli české a slovenské národnosti, 40 procent všeho průmyslu a většinu surovinových zdrojů, přervány byly dopravní spoje, zničen byl obranný systém. Německý fašismus chtěl zotročit a vyhladit náš národ. Na českých územích zavládl bezohledný fašistický teror. Začala germanizace a drancování národního hospodářství. Český národ se měl vystěhovat někam k Severnímu moři. Hlavní nápor byl veden proti československé kultuře. Zakázána byla divadla a kulturní pořady, zábavy. Omezováno bylo školství, vysoké školy uzavřeny. Výuka dějepisu byla zastavena a v učebnicích začerňovány pasáže o českém vlastenectví. Zeměpis se omezil jen na území Velkoněmecké říše. Odstraněny musely být obrazy prezidentů naší republiky, československé vlajky, obecní i školní kroniky, obrazy buditelů národního obrození. Občané obdrželi potravinové a oděvní lístky. Byl zákaz vycházení ve večerních hodinách. Agenda obecních úřadu musela být vykonávána v německém jazyku. Přemalovávány byly směrníky na silnicích. Názvy obcí musely být psány v němčině a pod tím teprve původní název český. S hrůzou sledovali občané každodenní zatýkání a popravy vlastenců. Šlo o bytí a nebytí českého národa.
I v malé obci pod Žákovou horou a Tisůvkou prožívali občané muka. Pravidelné příjezdy německých vojsk a gestapa, pouštění služebních psů po obci, přinášelo strach a hrůzu. Dne 1. května 1945 byla tato obec, každé stavení, obsazeno německými vojsky. My, pamětníci nezapomínáme na před okny stojící kulomety namířené do oken a na ozbrojenými vojáky prováděné prohlídky všech domácích a hospodářských prostor, vyšetřování rodičů, záznamy, vyhrožování. Dění dokresluje vzpomínka souseda Františka Ptáčka na slova německého vojáka, který mu při rozkazu otevřít vrata stodoly řekl: „Ziegenhain, sam partyzan. Likvidovat!“ A ukázal na krk jako podnět k jeho podříznutí. Na druhém konci vesnice hořel domek vlastence Josefa Vajse, o několik metrů na východ Němci prostříleli kulomety domek Josef Roučky, domorodce zatkli a odvezli, po bití zakrvácené občany přesunuli do koncentračních táborů. 11 občanů včetně tří žen bylo zatčeno a odvlečeno. Němci hledali partyzány, vysílačky. Krutě vládli němečtí fašisté světu, Evropě a našemu lidu. Vedle obrovských materiálních škod přišlo ve válce o život 60 milionů lidí této planety. Dvě stě šedesát milionů sovětských občanů padlo za svoji svobodu, za svobodu Evropy. 140 tisíc rudoarmějců padlo za svobodu Československa. 360 tisíc padlých a umučených Čechoslováků položilo své životy za naši vlast.
Ještě 10. května 1945 postřílela fašistická vojska ve Žďáře desítky občanů, zničili mnoho budov ve městě Žďáře.
S radostí a s nadšením vítali občané příjezd Rudé armády do našich měst a vesnic. Přišla svoboda, mír. Krásný byl měsíc máj! V dějinách obce, vlasti, v dějinách lidstva v nekonečném moři času, nepatrný zlomek. A přece pro nás Čechy je tento měsíc nezapomenutelný, nezaměnitelný, stále živý. V tomto krásném měsíci přišla svoboda! Rudoarmějci přinesli našemu lidu mír a štěstí. V Praze se tak stalo 9. května 1945, u nás v den následný. Ve sloce básně Pavla Kohouta z divadelní hry „Dobrá píseň“, kterou vydala Mladá fronta v roce 1952 se píše:
„Bylo to v máji čtyřicátém pátém – jak je dávno člověk nevěří – když ruský voják v přilbě, s automatem zazvonil večer u nás u dveří. Blátivou cestou zákopů a krytů, s obrazem slz a sirotků a vdov od Stalingradu do našeho bytu konečně došel seržant Moskalov!“
V básni Vladimíra Holana se píše:
„…přišli sem! Přišli sem všichni, všichni, v které věřil náš jazyk v hloubi šeré, přišel Alešův maladěc! A touha věků, touha chtící bratrství všesjednocující, uskutečnila se přec.““
Německo kapitulovalo, bylo poraženo.
Většina účastníků osvobozovacích bojů od fašismu již nežije. Čas uběhl neúprosně a slavný tok života se změnil v historii. O její dramatičnosti podávají svědectví jen dokumenty, psané vzpomínky, články z novin, knihy a fotografie. Nebylo bezejmenných hrdinů, nebylo města, vesnice, domu, který by byl mimo dějiny. Mj. to dokladuje kniha Ondřeje Červeného „Osvobození Žďárska“, v níž je zaznamenáno osvobození každé obce okresu Žďár nad Sázavou. Kniha má 540 stran a vydalo ji nakladatelství Sypták v roce 2014.
I letos v roce 2021 vzpomeňme na měsíc máj roku 1945
Vracejme se k událostem 2. světové války. Májové dny roku 1945 se staly klíčovými dny a zásadním mezníkem dějin Československé republiky. Připomínejme a nezapomínejme na neopakovatelnou atmosféru, na onu vůni májových bezových šeříků, na očekávání nového vývoje. Svým vnukům a pravnukům připomínejme statečnost a hrdinství občanů, vlastenectví. Každý účastník odboje měl svoje jméno, svoji tvář, svůj osud. Národ, který si neváží svých hrdinů a zapomíná na ně, národ bez znalosti své historie, není žádným národem.
Těžce vybojované vítězství nad fašismem přineslo nejen svobodu porobeným národům, ale i nové možnosti seberealizace dělníkům, rolníkům, inteligenci, mladé generaci. Revoluční výheň a poválečné nadšení přetavilo staré, ctihodné pojmy jako svoboda, rovnost, lidství a očistila je od nánosu frází a farizejství. Měnily se nejen lidské vztahy a zvyky, ale i všelidské ideje nabývaly nového význam. Lid, zbaven psí úzkosti o každodenní existenci mohl sklízet plody své námahy a radovat se z nich. Uprostřed hořících trosek a duchovního zmatku vyrůstal nový, sociálně spravedlivý svět, pro nějž naše technická civilizace založená na vědecké plánovitosti, na úžasné dělbě práce, vytvořila potřebné předpoklady.
Lid se ujal řízení státu. Pochopil potřebnost a prospěšnost vzdělání, kulturní práce. Lid dovedl upřímně ctít a milovat ty, kteří se stali přirozenými, přesvědčivými vůdci státu. Hněvné prokletí našeho lidu zůstalo zachováno k těm, kteří zradili fašistickému nepříteli republiku, kteří sladce hovořili o lásce k vlasti, ale zneužívali národnostního citu proti všem, kteří podporovali pokrok.
Odpůrci výsledků 2. světové války jsou znovu na scéně
Maloduchost, nenávist odpůrců k výsledkům 2. světové války, pokusy o přepisování dějin, nenávist, pomluvy předních činitelů za pokrok a osvobození, pokoušejí se znovu svést naše národy na cestu dávno zapomenutou. Nejednou nám činy mnohých připomínají návrat k praktikám protektorátu. Cítíme to na každém kroku. V tisku se objevovaly a objevují články od pisatelů, kteří dobu 2. světové války nezažili. Pomlouvají ale odboj partyzánů a občanů proti fašistickým vojskům. Znevažují osvobozovací úlohu a utrpení národů Sovětského svazu. Člověk je mnohdy na pokraji rozumu a nevěří vlastním uším a očím. V prosinci roku 1945 na ustavujícím sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých prezident dr. E. Beneše řekl mj.:
„Přijde brzo chvíle, kdy viníci se budou před sebou samým a před světem očisťovat z toho, co v těch letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Že začnou – o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očisťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí svůj útok s útokem na naši svobodu národní a lidskou.“
A je to tu. Odpůrci den, co den projevují zjevnou snahu narušit výsledky 2. světové války. Zlikvidovali socialismus. Znevažují zdroje, z nichž se rozvíjela naše poválečná republika, socialistické principy naší státnosti.
Co z toho vyplývá?
Zůstaňme československými vlastenci! Spoléhejme na člověka, na jeho tvůrčí schopnosti, na jeho přátelství a internacionální cit. V hrdinech 2. světové války objevujeme jejich odvahu, statečnost, pevnou vůli, čestnost, věrnost československé vlasti. Snažme se zbavit chomoutu, který nás odvádí od uznávání výsledků našeho budování socialistické vlasti. Objevujme v sobě své sny, své tužby, své lásky i zarytou neústupnost. Učme se s mnohým nesouhlasit a umějme to říci veřejně. Buďme s mnohým zajedno a umějme se za to bít. Nikdy však nezrazujme ideály demokratického socialismu, Československa! Chraňme a rozvíjejme českou státnost.
Rudolf Hegenbart
duben 2021