Bez znalosti vlastní historie nejsme národem

Pokrokový svět se vrací každoročně ke 2. světové válce, k jejímu politickému a sociálnímu významu. Právem. Byl to nejen boj armád, ale především to bylo střetnutí dvou společenských soustav, sovětského socialismu a nejagresivnější síly západního světa reprezentované fašistickým Německem. Cílem fašistů bylo ovládnout Evropu a zničit Sovětský svaz. Adolf Hitler prohlásil, že je třeba „…jakýmikoliv prostředky usilovat o to, aby svět ovládli Němci. Chceme-li vytvořit naši velkoněmeckou říši musíme především vytlačit a vyhladit slovanské národy.“ Vztah Němců k člověku vyjádřil Adolf Hitler slovy: Člověk je od narození pln nepravosti, vládnout mu lze jedině pomocí síly. Při zacházení s ním jsou přípustné jakékoliv metody. Když toho vyžaduje politika, je třeba lhát, zrazovat a dokonce zabíjet.“ Němci se zmocnili téměř celého západního pobřeží, zemí střední a východní Evropy a 22. 6. 1941 napadli Sovětský svaz. Hitlerův ministr války Herman Göring vydal pokyn: „Zabíjejte každého, kdo je proti nám, zabíjejte, vy nejste za to odpovědni, ale já, proto zabíjejte!“ Jeden z dalších vlivných pohlavárů nacistické říše prohlásil, že v Rusku musí vyhladit 30 milionů lidí a bude to jen dílčí příspěvek  ke snížení biologického potenciálu slovanských národů. 

Velitelství německé branné moci vydalo svým vojákům pokyn v němž se ukládalo: Nemáš srdce ani nervy, ve válce jich není třeba. Potlač v sobě lítost a soucit, zabíjej každého Rusa, sovětského člověka, nezastavuj se, ať máš před sebou starce nebo dítě, ženu nebo chlapce, zabíjej, tím se zachráníš před zkázou, zajistíš budoucnost své rodiny a proslavíš se na věky!

Citáty vybrány z publikace M. Šajnara „Nikdo nesmí být zapomenut. Nic nesmí být zapomenuto“. Vydalo okresní vlastivědné muzeum ve Žďáře nad Sázavou v roce 1978. Jde o fakta o obětech okupace 1939–1945 v tomto okrese.

Když fašistická vojska napadla Sovětský svaz, tehdejší předseda vlády Anglie Winston Churchill prohlásil: Hitler, to je zlověstné monstrum, nenasytný ve svém dychtění po krvi a loupení. Nyní chce pokračovat v započatých jatkách a pustošení na nekonečných prostorách Ruska a Asie. Strašlivá vojenská mašinérie drtí lidské životy, boří obydlí a ničí práva milionů lidí… nad propastí lidské degradace vlaje ďábelský emblém hákového kříže…“ 

A co u nás?

Rozbíjení Československa a jeho zánik byl dovršen 15. března 1939. Československá republika zmizela z mapy Evropy. Zabráním našeho pohraničí a okupací naší vlasti jsme ztratili jednu třetinu území s 1 250 000 obyvateli české a slovenské národnosti, 40 procent všeho průmyslu a většinu surovinových zdrojů, přervány byly dopravní spoje, zničen byl obranný systém. Německý fašismus chtěl zotročit a vyhladit náš národ. Na českých územích zavládl bezohledný fašistický teror. Začala germanizace a drancování národního hospodářství. Český národ se měl vystěhovat někam k Severnímu moři. Hlavní nápor byl veden proti československé kultuře. Zakázána byla divadla a kulturní pořady, zábavy. Omezováno bylo školství, vysoké školy uzavřeny. Výuka dějepisu byla zastavena a v učebnicích začerňovány pasáže o českém vlastenectví. Zeměpis se omezil jen na území Velkoněmecké říše. Odstraněny musely být obrazy prezidentů naší republiky, československé vlajky, obecní i školní kroniky, obrazy buditelů národního obrození. Občané obdrželi potravinové a oděvní lístky. Byl zákaz vycházení ve večerních hodinách. Agenda obecních úřadu musela být vykonávána v německém jazyku.  Přemalovávány byly směrníky na silnicích. Názvy obcí musely být psány v němčině a pod tím teprve původní název český. S hrůzou sledovali občané každodenní zatýkání a popravy vlastenců. Šlo o bytí a nebytí českého národa. 

I v malé obci pod Žákovou horou a Tisůvkou prožívali občané muka. Pravidelné příjezdy německých vojsk a gestapa, pouštění služebních psů po obci, přinášelo strach a hrůzu. Dne 1. května 1945 byla tato obec, každé stavení, obsazeno německými vojsky. My, pamětníci nezapomínáme na před okny stojící kulomety namířené do oken a na ozbrojenými vojáky prováděné prohlídky všech domácích a hospodářských prostor, vyšetřování rodičů, záznamy, vyhrožování. Dění dokresluje vzpomínka souseda Františka Ptáčka na slova německého vojáka, který mu při rozkazu otevřít vrata stodoly řekl: „Ziegenhain, sam partyzan. Likvidovat!“ A ukázal na krk jako podnět k jeho podříznutí. Na druhém konci vesnice hořel domek vlastence Josefa Vajse, o několik metrů na východ Němci prostříleli kulomety domek Josef Roučky, domorodce zatkli a odvezli, po bití zakrvácené občany přesunuli do koncentračních táborů. 11 občanů včetně tří žen bylo zatčeno a odvlečeno. Němci hledali partyzány, vysílačky. Krutě vládli němečtí fašisté světu, Evropě a našemu lidu. Vedle obrovských materiálních škod přišlo ve válce o život 60 milionů lidí této planety. Dvě stě šedesát milionů sovětských občanů padlo za svoji svobodu, za svobodu Evropy. 140 tisíc rudoarmějců padlo za svobodu Československa. 360 tisíc padlých a umučených Čechoslováků položilo své životy za naši vlast.

Ještě 10. května 1945 postřílela fašistická vojska ve Žďáře desítky občanů, zničili mnoho budov ve městě Žďáře.

Osvobození Rudou armádou, kaťuše na náměstí ve Žďáru nad Sázavou

S radostí a s nadšením vítali občané příjezd Rudé armády do našich měst a vesnic. Přišla svoboda, mír. Krásný byl měsíc máj! V dějinách obce, vlasti, v dějinách lidstva v nekonečném moři času, nepatrný zlomek. A přece pro nás Čechy je tento měsíc nezapomenutelný, nezaměnitelný, stále živý. V tomto krásném měsíci přišla svoboda! Rudoarmějci přinesli našemu lidu mír a štěstí. V Praze se tak stalo 9. května 1945, u nás v den následný. Ve sloce básně Pavla Kohouta z divadelní hry „Dobrá píseň“, kterou vydala Mladá fronta v roce 1952 se píše:

„Bylo to v máji čtyřicátém pátém – jak je dávno člověk nevěří – když ruský voják v přilbě, s automatem zazvonil večer u nás u dveří. Blátivou cestou zákopů a krytů, s obrazem slz a sirotků a vdov od Stalingradu do našeho bytu konečně došel seržant Moskalov!“  

V básni Vladimíra Holana se píše:

„…přišli sem! Přišli sem všichni, všichni, v které věřil náš jazyk v hloubi šeré, přišel Alešův maladěc! A touha věků, touha chtící bratrství všesjednocující, uskutečnila se přec.““

Německo kapitulovalo, bylo poraženo.

Většina účastníků osvobozovacích bojů od fašismu již nežije. Čas uběhl neúprosně a slavný tok života se změnil v historii. O její dramatičnosti podávají svědectví jen dokumenty, psané vzpomínky, články z novin, knihy a fotografie. Nebylo bezejmenných hrdinů, nebylo města, vesnice, domu, který by byl mimo dějiny. Mj. to dokladuje kniha Ondřeje Červeného „Osvobození Žďárska“, v níž je zaznamenáno osvobození každé obce okresu Žďár nad Sázavou. Kniha má 540 stran a vydalo ji nakladatelství Sypták v roce 2014. 

I letos v roce 2021 vzpomeňme na měsíc máj roku 1945

Vracejme se k událostem 2. světové války. Májové dny roku 1945 se staly klíčovými dny a zásadním mezníkem dějin Československé republiky. Připomínejme a nezapomínejme na neopakovatelnou atmosféru, na onu vůni májových bezových šeříků, na očekávání nového vývoje. Svým vnukům a pravnukům připomínejme statečnost a hrdinství občanů, vlastenectví. Každý účastník odboje měl svoje jméno, svoji tvář, svůj osud.  Národ, který si neváží svých hrdinů a zapomíná na ně, národ bez znalosti své historie, není žádným národem. 

Těžce vybojované vítězství nad fašismem přineslo nejen svobodu porobeným národům, ale i nové možnosti seberealizace dělníkům, rolníkům, inteligenci, mladé generaci. Revoluční výheň a poválečné nadšení přetavilo staré, ctihodné pojmy jako svoboda, rovnost, lidství a očistila je od nánosu frází a farizejství. Měnily se nejen lidské vztahy a zvyky, ale i všelidské ideje nabývaly nového význam. Lid, zbaven psí úzkosti o každodenní existenci mohl sklízet plody své námahy a radovat se z nich. Uprostřed hořících trosek a duchovního zmatku vyrůstal nový, sociálně spravedlivý svět, pro nějž naše technická civilizace založená na vědecké plánovitosti, na úžasné dělbě práce, vytvořila potřebné předpoklady. 

Lid se ujal řízení státu. Pochopil potřebnost a prospěšnost vzdělání, kulturní práce. Lid dovedl upřímně ctít a milovat ty, kteří se stali přirozenými, přesvědčivými vůdci státu. Hněvné prokletí našeho lidu zůstalo zachováno k těm, kteří zradili fašistickému nepříteli republiku, kteří sladce hovořili o lásce k vlasti, ale zneužívali národnostního citu proti všem, kteří podporovali pokrok. 

Odpůrci výsledků 2. světové války jsou znovu na scéně

Maloduchost, nenávist odpůrců k výsledkům 2. světové války, pokusy o přepisování dějin, nenávist, pomluvy předních činitelů za pokrok a osvobození, pokoušejí se znovu svést naše národy na cestu dávno zapomenutou. Nejednou nám činy mnohých připomínají návrat k praktikám protektorátu. Cítíme to na každém kroku. V tisku se objevovaly a objevují články od pisatelů, kteří dobu 2. světové války nezažili. Pomlouvají ale odboj partyzánů a občanů proti fašistickým vojskům. Znevažují osvobozovací úlohu a utrpení národů Sovětského svazu. Člověk je mnohdy na pokraji rozumu a nevěří vlastním uším a očím. V prosinci roku 1945 na ustavujícím sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých prezident dr. E. Beneše řekl mj.:

 „Přijde brzo chvíle, kdy viníci se budou před sebou samým a před světem očisťovat z toho, co v těch letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Že začnou – o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očisťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí svůj útok s útokem na naši svobodu národní a lidskou.“

A je to tu. Odpůrci den, co den projevují zjevnou snahu narušit výsledky 2. světové války. Zlikvidovali socialismus. Znevažují zdroje, z nichž se rozvíjela naše poválečná republika, socialistické principy naší státnosti.

Co z toho vyplývá?

Zůstaňme československými vlastenci! Spoléhejme na člověka, na jeho tvůrčí schopnosti, na jeho přátelství a internacionální cit. V hrdinech 2. světové války objevujeme jejich odvahu, statečnost, pevnou vůli, čestnost, věrnost československé vlasti. Snažme se zbavit chomoutu, který nás odvádí od uznávání výsledků našeho budování socialistické vlasti. Objevujme v sobě své sny, své tužby, své lásky i zarytou neústupnost. Učme se s mnohým nesouhlasit  a umějme to říci veřejně. Buďme s mnohým zajedno a umějme se za to bít. Nikdy však nezrazujme ideály demokratického socialismu, Československa! Chraňme a rozvíjejme českou státnost.

Rudolf Hegenbart     

duben 2021

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*