Bratrská pomoc…? Že by?

V květnu 1989 se v Československu setkali pisatelé detektivek. Přijel i významný spisovatel Sovětského svazu J. Semjonov. Neznal jsem ho, Nikdy se s ním nesetkal. Ministr vnitra ho pozval na večeři. Pozván jsem byl i já. Spisovatel měl zpoždění a tak nezbývalo než si dát v předstihu vodku a čekat, Po příchodu, po pozdravech a představení přítomných jsme zasedli ke slavnostnímu stolu. Ministr požádal spisovatele o přípitek. Spisovatel se ujal slova. Vedle obvyklých společenských frází vysvětlovat podstatu společenské přestavby, principy demokratizačního procesu, rozebíral pojmy jako svoboda a lidská práva, kritizoval nás za nehybnost v těchto oblastech, bez povšimnutí nenechal strukturu našeho hospodářství, špatný, nedokonalý, výrobní proces. Připadalo mně, že chce školit konzervativce či činitele kasárenského komunismu. Jeho vystoupení mě vyprovokovalo. Řekl jsem svůj názor otevřeně, bez diplomacie.

Zeptal jsem se zda-li si nespletl území, ve kterém se nachází. Připomenul mu, že nás o svobodě a demokracii nemusí školit. Na těchto principech se rodil a vznikl náš československý stát. Celému světu byla známa kulturní vyspělost našeho lidu, jeho tužby po svobodě, jeho píle, um, odvaha, víra ve spravedlnost. Měl by znát, že například za Rakousko – Uherska bylo více jak 60 % jeho průmyslové výroby v českých zemích. Odtud pramenil technický um a pracovní zručnost inteligence a dělníků. Naše orientace na těžký průmysl, absence vědeckotechnických styků s průmyslově vyspělým světem, byla dána mj. zájmy Sovětského svazu. Přešli jsme na energeticky náročné výroby, které, vedle mnoha kladných rysů, musely mít vliv i na životní prostředí a na myšlení obyvatel apod. Rozohněn jsem přátelsky dodal: bude-li nás i nadále „školit“, požádám přítomného ministra, aby přistavil letadlo, které by jej odvezlo do Damašku odkud může jít pěšky do Moskvy a cestou vyprávět, co je přestavba, jak se projeví u nich a v celém společenství národů.

Tušil jsem odplatu. Odvětil stručně: „Ty aparátčik!!“ Uvědomil jsem si, že jsem „přestřelil“, ale čas na omluvu nebyl. Tušil jsem, že se dostaví odezva….

Nečekaná návštěva v listopadu.

V týdnu před 17. listopadem 89, prostřednictvím politicko-organizačního úseku ústředního výboru KSČ, jsem byl informován, že nás ve dnech 14. – 17. listopadu toho roku navštíví delegace komunistické strany Sovětského svazu, v čele s mým partnerem. Velké překvapení. Nikoho jsem nezval, s nikým nic nedojednával. Návštěvu zorganizoval, bez mého vědomí, úplně někdo jiný. Všechny zájmy a práce musela jít stranou.. Bylo třeba se věnovat delegaci. Delegace se chtěla zabývat přístupem našich orgánů právní ochrany v boji proti porušování právních norem, otázkami systému působení orgánů právní ochrany a orgánů místní samosprávy, účastí veřejnosti na protispolečenské činnosti apod.
Tyto otázky zkoumala delegace, v mém doprovodu a v doprovodu mých spolupracovníků, v Praze, v Bratislavě, Trnavě a v Jihlavě. Návštěvy Motorpalu Jihlava a v Jihlavě se zúčastnil i tehdejší velvyslanec Sovětského svazu.

Dne 17. listopadu jsem se, v odpoledních hodinách, rozloučil s delegací. Odletěla do Moskvy. V Praze mě nikdo nepotřeboval a tak jsem odjel domů, na Českomoravskou vysočinu. Měl jsem práci, doma stavěl objekt na nářadí.

Doma klid, v Praze bitka

Ve večerních hodinách, v tento den 17. listopadu 89, se strhla v Praze na Národní třídě bitka mezi příslušníky Pohotovostního pluku SNB a studenty. Nikdo mě neinformoval, nevolal. Moje účast byla zřejmě bezpředmětná. Všichni ale věděli, že jsem bitku řídil já. Takovou úděsnou informaci jsem se dověděl neoficiálně na ústředním výboru KSČ až v pondělí 20. listopadu s dodatkem….prý budu zatčen za střet na Národní třídě. Stačil jsem zvolat: „To je spiknutí!“ Kolotoč obvinění, nenávisti, ze začal roztáčet! Začaly výslechy, obvinění, urážky, degradace.

Informace polticko-organizačního oddělení

K tomu dni byly informovány různé orgány a jednotlivci, ale ne oddělením, které jsem vedl, ale politicko-organizačním oddělením, což nebývalo zvykem. Ve právě P9107/4 se psalo:

„..17. listopadu 1989 v prostoru Národní třídy kolem 20. hodiny bylo soustředěno asi 3 tisíce osob, z nichž jen asi tisíc uposlechlo výzvy k rozchodu a opuštění prostoru. Zbývající setrvali na místě, demonstrativně se posadili na vozovku a pokračovali v provolávání hesel. Výzvy k opuštění prostoru byly pronášeny více jak 15x a téměř hodinu měli účastníci demonstrace možnost vyklidit prostor. Po marných výzvách pořádkové jednotky přikročily k vytlačení davu. V průběhu tohoto bezpečnostního opatření došlo k šarvátkám, vyvolaných především agresivními účastníky demonstrace. Při zákrocích bezpečnostních orgánů bylo kontrolováno celkem 179 osob, z nichž 145 bylo pro agresivní chování předvedeno na útvary veřejné bezpečnosti. Při zákrocích bylo zraněno celkem 38 osob, z toho jeden příslušník SNB a 1 občan USA…“

-ooo-

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*