Ještě pár slov k minulosti před 30 ti léty

kusé poznámky autora

Zkušenosti z práce dvou okresů a Jihomoravského kraje i konkrétní fakta Výzkumného ústavu efektivnosti v Praze, prokazovaly, že produktivita práce hluboce zaostávala za průměrem průmyslově vyspělých ekonomik světa.  Stav vedl k zamyšlení!

Jak jsem reagoval?

Bylo známo ze škol i ze sovětských akademických pracovišť z roku 1974 a 1984, že cesta k dynamice hospodářství může vést jen a jen prostřednictvím změn společenských objektivních podmínek, prostřednictvím nového společenského klimatu, prostřednictvím změny člověka samotného. Bylo připomínáno, že kdykoliv v historii chtěl člověk změnit přírodu, musel změnit sebe sama, že vzestup dějin nezáleží ani tak na přírodní determinaci jako na lidských činech.

Jaké závěry jsem přijímal?

Sledoval jsem, v úzké spolupráci s podniky, s výzkumnými ústavy Jihomoravského kraje, že vývoj vědy a techniky ve světě se řítí kosmickou rychlostí za společenským pokrokem a u nás jako by tento proces stagnoval. Nabýval jsem přesvědčení, že dané společenské podmínky, konzervatismus, činitelé oficiálních mocenských struktur, se stávájí brzdou pokroku, mohou být příčinou našeho zaostávání za průmyslově vyspělým světem. Byl jsem a stále jsem přesvědčený, že demokratický socialismus má předpoklady v oblasti vědeckotechnického rozvoje, v oblasti lidských práv i lidského zdraví, být na špici dění. A to za předpokladu, zbaví-li se dogmatických stereotypů, kolem dokola se opakujících frází různých činitelů, že za těchto podmínek demokratický socialismus může být předvojem budoucího lepšího uspořádání světa i Evropy.

Pokračovat ve čtení „Ještě pár slov k minulosti před 30 ti léty“

Dopis, který jsem psal Doc. Františku Čubovi v říjnu 1993

Vážený pane Čubo,

sledujíc teatrální politickou scénu neodolal jsem, abych Vám nenapsal. Ne proto, že bych se znovu zajímal o „nehoráznosti“ ze strany pisálků, jejich pochybných myšlenek v knize „Hon na Slušovice“ nebo proto, že jste ignorovali moje pozvání domů a vlastně prokázali nechuť se setkat a jednat s člověkem, kterému snad i Vy „nevěříte ani pozdravu“, jak je citováno ve zmíněné knize.

Pokračovat ve čtení „Dopis, který jsem psal Doc. Františku Čubovi v říjnu 1993“

Nezapomenutelné Zlínsko

Ani po dlouhých létech nezapomínám na období mé práce v tehdejším okrese Gottwaldov – Zlín. Byla to vzrušující doba. Okres vždy vynikal usilovnou prací, technickými novinkami, schopnostmi dovádět mnohé ke spokojenosti občanů. Mohl bych jmenovat všechny průmyslové podniky, zemědělské podniky, oblasti služeb, ale i kultury, sportu. Byl to okres s vysokou koncentrací obuvnické, chemicko-gumárenské, strojírenské výroby, rozvinutým stavebnictvím a vynikajícími projektovými organizacemi. S okresem byla spojena úspěšná činnost mnoha výzkumných ústavů, studium a aktivity pedagogického sboru technologické fakulty vysokého učení technického a umělecko-průmyslové vysoké školy. Slávu okresu přinášela činnost zasloužilého mělce profesora Zdeňka Kováře, národních umělců Heleny Týrlové a Karla Zemana, kolektiv herců divadla, symfonického orchestru, v neposlední řadě úspěchy zdravotnictví.

Pokračovat ve čtení „Nezapomenutelné Zlínsko“

Po 30 letech čtu svůj rozhovor v Izvěstii ze dne 2. 8. 1989

Vzpomínám jako by to bylo včera. Pohovořili jsme, sepsali, konzultovali, přeložili do ruského jazyka a odeslali do Moskvy.

V. Fjodorov byl vynikající muž, vnímavý, přátelský. Počátkem listopadu časopis Signál zveřejnil jeho stať „Říjen a přestavba“. Vyvozoval poučení z historie a naváděl k nové politické orientaci. Například psal:

…zkušenosti lidu patří veškerému lidstvu a nikdo nemá právo jimi pohrdat, uměle přetrhávat nitě spojující minulost a současnost. Nové myšlení má vycházet z pochopení jednoty lidstva, kontinuity vývoje. I socialistická společnost vstřebává kladné prvky kapitalismu jako řadu úspěchů v tržní ekonomice, ve zbožně peněžních vztazích… Bez demokracie se společnost ubírá k politické stagnaci a degradaci. Přestavba musí reagovat na všechny stránky života na ideologii, na politické struktury, ekonomiku, kulturu. Svobodný rozvoj každého umožní svobodný rozvoj společnosti…“ 

Já bych to doplnil citátem už nevím zda K. Marxe či V. I. Lenina: „Komunistou se můžeš stát jen tehdy obohatíš-li svou mysl vším, co lidstvo vytvořilo…“

Pokračovat ve čtení „Po 30 letech čtu svůj rozhovor v Izvěstii ze dne 2. 8. 1989“

17 zastavení před 17. listopadem 2019

kusé, nekorigované, několikrát připomenuté vzpomínky a prožitky Rudolfa Hegenbarta

VZPOMÍNKA 1

Pracoval jsem ve Žďárských strojírnách, které vyráběly lisy a válcovací zařízení. Komunistická strana mě vyslala na vysokou školu politickou. Studoval jsem v Praze v letech 1965–69. Prožíval zde období Pražského jara 68. Studoval jeho základní principy, pojetí demokratického socialismu! Obhájil diplomovou práci pod názvem „Role světového názoru v životě jednotlivce“. Na této škole jsem posléze obhájil postgraduální práci „Práce okresního výboru a jeho úloha při zvyšování akceschopnosti základních organizací“ a práci „Socialistické zemědělství a úloha strany“.

V roce 1982 jsem ukončil studium na Vysoké škole ekonomické, na Výrobně-ekonomické fakultě v Praze a obhájil závěrečnou práci s názvem „Problematika rozvoje výrobního oboru 513 tvářecí stroje na kovy“. V roce 1975 a v roce 1984 jsem absolvoval studium na Akademii společenských věd v Moskvě.

Pokračovat ve čtení „17 zastavení před 17. listopadem 2019“

Vznik a rozvoj obce Cikháj je spjat se Žďárským klášterem

Počátek civilizace

Civilizace na území dnešní obce přišla v roce 1366 když Jindřich z Lipé po dlouhém sporu o pozemky mezi Klášterem a novoměstským panstvím vyslal své poddané k vyměření katastru. Dva roky na to, 15. května 1368, mohl dát Boček Žďárský příkaz k využívání přerostlého dřeva v této oblasti. Začala těžba a s ní i stavba prvních chatrčí. V lese pracovali občané české i německé národnosti. Tento den vzala obec jako základ vzniku obce.

Pokračovat ve čtení „Vznik a rozvoj obce Cikháj je spjat se Žďárským klášterem“

Jsme či nejsme v Evropě?

Některé diskuse a spory, které sleduji v našich sdělovacích prostředcích, jsou mně nesrozumitelné.     Hovory o tom, že chceme být v Evropě či se máme přiblížit Německu jsou mnohdy pozoruhodné. Kladu si sám pro sebe otázku: Cožpak jsme byli někdy jinde než v Evropě?

Už ze školních let víme, že naše republika vždy patřila a patří k oněm více jak 45 státům, které tvoří základ pevniny Evropy. Víme dobře, že chloubou Evropy jsou například překrásná území Francie, Italie, Španělska či severu Finska, Švédska, Dánska. Jsou to i velké rozlohy severoněmeckých nížin, ale i ruských rovin. Víme dobře, že za geografický střed Evropy je označován vrch Melechov na Havlíčkobrodsku! Stejně dobře víme, že český národ žil a žije ve středoevropském prostoru. Velkomoravská říše a od přelomu 9. a 10. století České knížectví, od roku 1198 České království, byly toho důkazem. Víme také, že po staletí český národ vedl zápas o svou existenci.

Pokračovat ve čtení „Jsme či nejsme v Evropě?“

Neúprosný osud politika

Nekorigované osobní vzpomínky na léta minulá 

Rudolf  Hegenbart

2018

NĚCO MÁLO NA ÚVOD

Jako desetiletý kluk jsem příčiny vzniku protektorátu Čechy a Morava nechápal, nechápal jsem ani následné utrpení lidu. Postupně jsem ale vnímal, jak různé skupiny a osobnosti míní z tohoto utrpení vyvodit důsledky. Vůbec jsem ale netušil, kolik úskalí taková zaměření skrývají. Panoval strach. Do obce přijížděla německá vojska, gestapo. Zatýkali místní občany. Odváželi je do koncentračních táborů. Vypálili a prostříleli domky. V ranních hodinách 1. května 1945 obsadili němečtí vojáci obec. V každém stavení hledali partyzány. Dne 5. května časně ráno stavěli občané barikády. Chtěli zabránit příjezdu dalších německých vojsk. Pak se mnohé změnilo. Odpoledne téhož dne prohlásili partyzáni obec za svobodnou. Na budovách obecního úřadu a školy zavlála československá vlajka. Dne 10. května přijel do obce první voják Rudé armády. Občané ho vítali slavnostně. Dva dny nato přijelo 1200 rumunských vojáků. Pomáhali zatýkat zběhlé německé vojáky, starali se o svoji očistu, o pořádek v obci. Vojska odjela z obce 27. května 1945. Ten den skončila u nás 2. světová válka, nastal mír.

Pokračovat ve čtení „Neúprosný osud politika“