Zkoumáme, píšeme se znalostí věcí a událostí?

Abych pravdu řekl tak se domnívám, že ne. Při čtení mnohého se mně zdá, že pisatelé píší účelově, jak se říká na zakázku, pro potřeby toho či onoho. Přesvědčovali mě o tom mnohé články, různé analýzy kolem roku 1989 a 17. listopadu 1989. Dnes už jde ono dění k zapomnění. Jsou jiné, aktuálnější a složitější problémy a starosti.  Najdou se však lidé, historici, studenti či zájemci o události oné doby, kteří se událostmi zabývají.

Nedávno jsem četl úryvek, mně neznámého autora, který se věnoval oddělení ústředního výboru KSČ s názvem Oddělení státní administrativy (někdo ho nazýval 13. oddělení). Toto oddělení jsem necelý rok v letech 1988 a 1989 vedl. Dočítal jsem se, že jsem byl dokonce generálem ministerstva vnitra, navrhoval tresty disidentům, organizoval zásahy příslušníků ministerstva vnitra proti demonstrujícím, kteří měli výhrady proti politickému systému a proti vedení společnosti, dosazoval kádry do funkcí, vlastnil hotely a podniky v Čechách a na Moravě, žil si nad poměry a dokonce i „řídil“ předního disidenta Václava Havla. Lež za lží.

Pokračovat ve čtení „Zkoumáme, píšeme se znalostí věcí a událostí?“

Vysázejme 100 lip jako symbol národní hrdosti

(moje osobní podzimní zamyšlení)

Naše republika, trvalý náš skvost

Blíží se podzim. Ve své básni na toto téma kdysi napsal František Halas v závěrečné sloce: „Jak peníz tiše položený slepci jsi tu, můj podzime, jak peníz tiše položený slepci jste tady, vy dny mé!“ Mimo mnoha starostí i radostí připomíná nám podzim významné dny. Den voleb a především 28. říjen, státní svátek, před 99 léty vznikl náš samostatný československý stát. Pro nás významná to událost. Trvale uložena v našich srdcích. Ve školní kronice naší obce se v prosinci roku 1918 píše: „Dne 21. prosince navrátil se z dlouhého exilu svého president republiky T. G. Masaryk, ten den oslaven byl ve škole promluvou k mládeži o zásluhách presidentových o zřízení našeho státu a vyvěšením červeno-bílého praporu.“

Vysazování lip projev národní hrdosti, slovanství

Místní občané po vzniku Československé republiky, na její počest přispívali v roce 1919 nejen dary, ale vysazovali lípy. Tehdy byly u obecního domu vysázeny 2 lípy, u místní školy jedna lípa a další u budovy č. 1 a č. 5. U lip, u obecního domu, se scházela pravidelně mladá generace, zpívala své oblíbené národní písně, debatovala, vyjadřovala díky našim činitelům, sjednocovala své názory, jak pomoci obci.  Tak se dělo až do obsazení naší země fašistickými německými vojsky a vzniku Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939.

Zrada českých zájmů

Pokračovat ve čtení „Vysázejme 100 lip jako symbol národní hrdosti“

Před volbami se vzpomínky za vzpomínkou vrací…

Foglarovy Kluby

Už je to dávno, kdy jsme jako kluci hltali knihu J. Foglara „Hoši od Bobří řeky“. Na jejím základě jsme si ověřovali naše schopnosti a vlastnosti, zda jsme bázliví nebo odvážní, pružní nebo těžkopádní a neohební, dovední či nešikovní, ušlechtilí nebo špatní. Zakládali jsme čtenářské Foglarovy kluby. U nás v obci, která se nalézá uprostřed lesů, pod Žákovou horou a Tisůvkou, nesl náš klukovský klub název „Lesní národ“, vedle v Herálci „Strážci údolí.“ Příkladem nám byl klub Rychlé šípy v čele s Jindrou Hojerem. Jejich příběhy byly otiskovány pravidelně v časopise Vpřed.   V obci jsme měli propůjčenou klubovnu. Zde jsme si četli zmíněnou knihu, příběhy Rychlých šípů, učili se k vzájemnému dorozumívání morseovku, připravovali se na „lovení“ třinácti bobříků. Pokračovat ve čtení „Před volbami se vzpomínky za vzpomínkou vrací…“

Dodatek k rozhovoru Rudolfa Hegenbarta k roku 1989 a k 17. listopadu

 

Rád bych se zeptal, proč si myslíte, že různí pánové a činitelé, dříve třeba svazáčci, píší, mluví v projevech, uvádí v knihách, že jste s Lorencem usilovali o moc? 

Odpověď: Za prvé si myslím, že dnes už to mnoho lidí nezajímá. Zajímá to ty, kteří i s odstupem let by byli rádi na výsluní a dodatečně se přihlásili o zásluhy na převratu u nás a ty druhé odsoudili pro naivitu. Nejen nyní, ale i v nedávné minulosti různí pisatelé psali „absolutní pravdy“ jak Hegenbart s Lorencem zcela naivně se pokusili provést salónní převrat a získat moc, jak dobře víte, obdobně psal či píše i bývalý generální tajemník KSČ. Dokonce věděli a vědí, že jsme si rozdělili snad nejvyšší funkce. Opakuji, co jsem dříve psal, že se mně zdají nemocní.

Myslíte si, že se tomu věří? 

Odpověď: Pisatelé takových nesmyslů chtějí, aby se tomu věřilo. Rozumný a zdravý člověk i bez vysokoškolského vzdělání nemůže věřit kam až mohou zasahovat neuvěřitelné bláboly těchto tvůrců. Oni odvádějí pozornost od vlastních zájmů a aktivit oné předlistopadové, listopadové a polistopadové doby. Mně někdy připadají, jako by ztratili vědomí a ocitli se ve sféře snů, nadpřirozenosti, v oblasti trvalého balamucení veřejnosti.

Vy jste ale spolupracoval s A. Lorencem, ne? 

Odpověď: A proč bych nespolupracoval? Byl to vzdělaný, pracovitý, umný člověk s velkou perspektivou. To nebyl dogmatik. To byl perspektivní člověk, kterému bylo vlastní pomáhat rozvíjet a vést k demokracii naši společnost. Takové poznání bylo pro mě rozhodující.
Pokračovat ve čtení „Dodatek k rozhovoru Rudolfa Hegenbarta k roku 1989 a k 17. listopadu“

Nezapomínejme, za vším je vždy člověk

Na podzim si můžeme připomenout 72 let od seskoku výsadku členů štábu partyzánské brigády M. J. Hus. Stalo se tak 26. října 1944 v prostoru Žleby na Čáslavsku. Po seskoku následovala trnitá cesta k setkání členů štábu. Po konsolidaci se vydali k předem připravené základně na kótu 801 – Kamenný vrch mezi obci Cikháj a osadou Nová Huť, do Žďárských vrchů. Stalo se tak 2. listopadu 1944.

V průběhu let, které od války uplynuly, dospělo toto historické místo k zapomenutí. Navštěvnící ho nemohli najít. Situace se změnila až v roce 2015 díky Karlu Bohdálkovi, který, spolu s otcem, vyrobil ukazatele a umístil je tak, že dnes vedou návštěvníky spolehlivě k základně partyzánů na kótě 801. Patří mu veliké poděkování. Pokračovat ve čtení „Nezapomínejme, za vším je vždy člověk“

Vzpomínka na Pražské jaro 68

NEKORIGOVANÉ, JAZYKOVĚ NEUPRAVENÉ POZNÁMKY K BESEDĚ SE  SLOVENSKÝMI PŘÁTELI K POLITICE PRAŽSKÉHO JARA 1968

Studijní poklad pro potřeby adresáta

Rudolf Hegenbart

Červen 2016

noviny 68
A. Dubček spolu s presidentem gen. L. Svobodou v roce 1968, realizátoři politiky demokratického socialismu a heslo, které přijala naprostá většina národů Československa

Poznámka 1 – Moje zkušenosti před rokem 1968 z průmyslového podniku

Jako mladý technický pracovník, po absolvování práce ve strojírně podniku, byl jsem v 27 letech zvolen do čela celozávodního výboru KSČ podniku, který měl v té době  5.300 zaměstnanců.

Z pracovišť podniku jsem zaznamenával řadu momentů, které se vymykaly tezím, které hlásala komunistická strana. Například měnová reforma 1. června 1953. Dělníci mnoha pracovišť stávkovali, veřejně protestovali proti politice KSČ.

Pokračovat ve čtení „Vzpomínka na Pražské jaro 68“

Moje osudy před listopadem roku 1989 a po něm

Nekorigované studijní poznámky

Doplněk k brožuře ZTRACENÝ ŽIVOT

Psáno v roce 1997 a doplněno v roce 2016

RUDOLF HEGENBART

Ze Žďárských strojíren na vysokou školu politickou

Když jsem v roce 1964 odešel ze Žďárských strojíren a sléváren a nastoupil na vysokou školu politickou do Prahy netušil jsem, co všechno mě v dalším životě čeká. Ve Žďárských strojírnách bylo všechno dané, plnily se příkazy nadřízených, každodenní praxe nevyžadovala velkého přemýšlení. Válcovací tratě i tvářecí technika byla na vzestupu, podnik dosahoval dobrých výsledků. Zdálo se, že vše je v dobrých rukou, že jsou všichni spokojeni, čemuž nasvědčovalo heslo na průčelí továrny: “Kupředu československá úderná brigádo!“ Tuto větu prý pronesl J. V. Stalin na 19. sjezdu sovětských bolševiků. Zdálo se, že tradiční soustavy lidského myšlení jsou pořádku. A přece, ať skrytěji či veřejně, panovaly mezi pracujícími různé rozpory. Výrazným způsobem se projevily například při peněžní měně v roce 1953.

Pokračovat ve čtení „Moje osudy před listopadem roku 1989 a po něm“

Vzpomínky na cikhájské lesy a dvě hory

Nejvýznamnějšími kopci v Cikháji byly vždy Žákova hora (810 m) a Tisůvka (798 m) s Čertovým kamenem.

rozhledna na Žákově hoře
rozhledna na Žákově hoře

Jako horopisně i vodopisně důležitá je Žákova hora zaznamenána v archivních zprávách (v roce 1368 Schnelerperch, v roce 1366 Mons clericus). O Tisůvce se píše, že Čertův kámen je typickou ukázkou vrcholové skály, která vznikla při ústupu kontinentálního ledovce. K oběma horám jsme hleděli vždy s obdivem a pokorou. Kdysi byly tajemné, posléze, díky přírodním krásám, svému hospodářskému významu, rozhlednám, pověstem, umu, čestnosti a charakteru místního lidu, hojně navštěvované.

Tisůvka s Čertovým kamenem
Tisůvka s Čertovým kamenem

Rodiče se pyšnili faktem, že obě hory vždy byly a jsou střechou obce Cikháj. Z jejich okapů odtéká voda na jednu stranu do moře Severního, na druhou stranu do Černého jako pouta, která spojují oba světy do věčného přátelství. Od roku 1954 je zbytek jedlobukového pralesa kolem Žákovy hory o rozloze 14,98 ha státní přírodní rezervací. Díky bývalým majitelům lesů Zdenko Radslavu a Eleonoře Kinským je území chráněno již od roku 1933.

Pokračovat ve čtení „Vzpomínky na cikhájské lesy a dvě hory“

Moje vzpomínky a zamyšlení k 70. výročí osvobození

Něco málo na úvod

Nedávno jsem obdržel od přítele videozáznam z USA. Byl stručný. V rychlém přenosu fakt si nejsem jist zda jsem pochytil vše. Komentátor vyprávěl posluchačům o úloze televize. Prý je to největší moc na světě. Baví lid zábavou, zpravodajstvím, popisem událostí, jen aby jste nepřemýšleli, nečetli, o ničem sami neuvažovali. Televize prý strká pod nos zmanipulované věci s cílem, aby jim člověk uvěřil.

Zamyslel jsem se. Koneckonců mnohé události komentované naší televizí to jen potvrzují. Z komentování novoročního poselství presidenta jsem se dověděl z televize o Albertově, o červených kartách ač to s vánočními svátky ani z vizí prezidenta nemělo nic společného. Připadal jsem si, že místo vize na rok 2015 mám útočit právě proti presidentovi.

Pokračovat ve čtení „Moje vzpomínky a zamyšlení k 70. výročí osvobození“

25. zamyšlení – kusé poznámky R. Hegenbarta k výročí 17. listopadu

Rád vzpomínám na absolutní znalce člověka. Tehdy v listopadu 1989 jeden z nich prohlásil na moji adresu, že jsem se na rychlo snažil osedlat otázky životního prostředí, abych zakryl svoje krvelačné choutky. Další mně poslal korespondenční lístek s varováním, že dostanu 20 let tak jak jsem to navrhoval jiným. Dodnes netuším, za co mě chtěl či stále chce pisatel ukrýt ve věznici. Snad za moje negativní postoje k životnímu prostředí a k vědeckotechnickému rozvoji, za mé dlouholeté aktivity. A tak i po 25 letech od slavného „sametu“ jsem si mnohé připomenul sobě samému.

Počátkem roku 1970 jsem byl zvolen do funkce okresního činitele, který se zabýval ideologickou oblastí. Vstoupil jsem do politiky po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy naladěn teoriemi právě dokončené vysoké školy poltické. Úspěšně jsem obhájil diplomovou práci pod názvem „Role světového názoru v životě jednotlivce“. V této práci jsem neřešil ubíjení lidí, ale jejich aktivitu pro dobro své i ostatních s přesvědčením, že všechny načerpané teorie budu využívat ve své práci v jakýchkoliv podmínkách. Proto mě komunistická strana vyslala do této školy, abych tak činil. Při přebírání diplomu o ukončení školy z rukou rektora jsem také slíbil, že teoriím demokratického socialismu zůstanu věren po celý život.

Pokračovat ve čtení „25. zamyšlení – kusé poznámky R. Hegenbarta k výročí 17. listopadu“