Listopad, to je měsíc smutku. Vzpomínáme Všech svatých, Dušiček, vzdáváme úctu a hold svým nejbližším zemřelým předchůdcům. Je to i bláznivý měsíc. Počasí je nevlídné, chlad se míchá s oteplením, vlhko a lezavá zima jsou nepříjemné. Země začíná být studená, mokvající, pole a cesty rozblácené. Mlhy jim nedovolují oschnout. Příroda odumírá. Domov se stává jediným útulkem dokonalosti a krásy. Doma, pokud nemíníme být otravování poslechem kolem dokola opakujících se televizních zvěstí o množství nakažených spoluobčanů koronavirem, čteme. Vracíme se prostřednictvím románů a poezie, prostřednictvím historických fakt k životu. V minulosti hledáme v duších našeho národa pud po vzdělání, touhy po něčem vyšším, krásnějším. Hledáme poselství skutečné pravdy a lásky. Odmítáme lži a klamy, nucené povinnosti, odmítáme hořkost, která se nejednou v srdcích umístila, odmítáme svět, který nás učí lhát. Chceme se chopit celou duší idejí národních a tvořit pevné přesvědčení, posilovat odvahu, nevzdat se svého vlastenectví. Naše touhy se spojují s láskou k vlasti, s touhou v pravdě žít.
Pokračovat ve čtení „Listopad po letech“Dopisy měly a mají svůj význam
Informují, podporují, vysvětlují, oznamují, přibližují blízké i vzdálené události. V těchto dnech jsem obdržel mail od bývalého spolupracovníka na ÚV KSČ JUDr. Milana Kružíka CSc.
Pracovali jsme spolu krátký čas. Byl ale vynikající a schopnou, perspektivní osobností. Přispíval k novému pojetí stranické práce i k vývoji společnosti. Od roku 1989 jsme se neviděli. Až v posledních letech jsme se, po dlouhé době zkontaktovali. Na vývoj společnosti a využívání vhodných prostředků jsme mívali shodné názory. Nic se nezměnilo ani po 30 letech.
Pokračovat ve čtení „Dopisy měly a mají svůj význam“Tak už mně haraší!
Poslední informace, ale i různé fámy, o koronaviru, způsoby léčení, statistiky, různá postižení občanů, počty úmrtí, jsou pro každého z nás varující. Všichni sdílíme obavy, tak či onak. Varující a nebezpečné pro život každého z nás jsou problémy ekonomiky. Výrobu omezují či zastavují podniky, služby. Lidé jsou vyřazováni z pracovních procesů. Finanční problémy, s tím spojené, nevěstí nic dobrého.
Nic dobrého nevěstí ani přetížené nemocnice, únava a vypětí zdravotního personálu, pracovníků ochrany a obrany státu, dopravního systému, zastavení restaurací, hotelů, rekreačních zařízení, ochromení života vůbec. Hroutí se představy o uspokojování potřeb a zájmů lidu, hroutí se představy finančního a sociálního systému.
Pokračovat ve čtení „Tak už mně haraší!“30 let od sametu
(stručné poznámky)
Ona doba je stále živá, nevyjasněná. Slouží ale mnoha pisatelům k psaní fantastických příběhů, úvah, návodů, ke stylizaci svých pravd o svém podílu na změnách systému. A při tom mnozí u ničeho nebyli. Snad vnímali tehdejší realitu, nálady lidí z různých sociálních skupin u nás, organizovaný nedostatek banánů, pomerančů či toaletního papíru. Snad vnímali snahy velmocí v zájmu velkých zisků a světovlády, získat území, přírodní zdroje, levné pracovní síly.
Snad byli překvapení, jak rychle se zbořil socialistický systém, jak rychle odešli od moci jeho vedoucí lidé. Byli určitě udiveni! Vždyť každý z nich, aktivních pisatelů, nepočítal s převratem, nebojoval proti totalitnímu režimu, ale věrně sloužil socialistickému systému na všech stupních struktury společnosti. Ať už v KSČ, ve svazu mládeže, v organizacích Národní fronty či ve sdělovacích prostředcích.
Pokračovat ve čtení „30 let od sametu“Ještě slovo ke Slušovicím
(poznámky ke statím a článkům mnohých pisatelů)
Mnozí pisatelé, kteří ke Slušovicím vyjadřují lásku a pochopení mě nutí také se přihlásit. Já sice neumím vyjadřovat nekonečnou lásku planými slovy, ale vždy jsem je uznával a uznávám. Nevím, jestli to je, či byla láska, ale řekl bych, že to byl vždy pragmatický pohled člověka, který si uvědomoval potřeby československého národního hospodářství. Člověka, který znal koncepce a cíle hlásané komunistickou stranou v podmínkách rozvíjejícího se socialismu.
Pokračovat ve čtení „Ještě slovo ke Slušovicím“Cesty k ukamenování člověka jsou složité
Něco na úvod
K 30. výročí převratu u nás bylo v minulém roce mnoho napsáno. Od mnoha autorů. Četl jsem různé názory, velké zásluhy těch či oněch, vize různých pisatelů. Popletly hlavu mnoha čtenářům. Při čtení si vytvářeli čtenáři i svoje vlastní dedukce. Jako pravdivé je předávali svým známým. Kolotoč na druhou! Jiní tvrdili, že se ze všeho vytratila pravda. Asi měli pravdu. Aby se dospělo k objektivním pohledům, budou mít historici hodně práce.
Pokračovat ve čtení „Cesty k ukamenování člověka jsou složité“Podivná „Analýza“ pana Dolejšího k 17. listopadu
Dne 26.10. 1990 zveřejnil deník Středočeský expres stať zvanou „Senzační odhalení pozadí událostí loňského 17. listopadu“ od pana Dolejšího. V Analýze pan Dolejší citoval i moji osobu. Zhrozil jsem se. Nic z jeho citací neodpovídalo pravdě, mým zkušenostem.
Pokračovat ve čtení „Podivná „Analýza“ pana Dolejšího k 17. listopadu“Ještě pár slov k minulosti před 30 ti léty
kusé poznámky autora
Zkušenosti z práce dvou okresů a Jihomoravského kraje i konkrétní fakta Výzkumného ústavu efektivnosti v Praze, prokazovaly, že produktivita práce hluboce zaostávala za průměrem průmyslově vyspělých ekonomik světa. Stav vedl k zamyšlení!
Jak jsem reagoval?
Bylo známo ze škol i ze sovětských akademických pracovišť z roku 1974 a 1984, že cesta k dynamice hospodářství může vést jen a jen prostřednictvím změn společenských objektivních podmínek, prostřednictvím nového společenského klimatu, prostřednictvím změny člověka samotného. Bylo připomínáno, že kdykoliv v historii chtěl člověk změnit přírodu, musel změnit sebe sama, že vzestup dějin nezáleží ani tak na přírodní determinaci jako na lidských činech.
Jaké závěry jsem přijímal?
Sledoval jsem, v úzké spolupráci s podniky, s výzkumnými ústavy Jihomoravského kraje, že vývoj vědy a techniky ve světě se řítí kosmickou rychlostí za společenským pokrokem a u nás jako by tento proces stagnoval. Nabýval jsem přesvědčení, že dané společenské podmínky, konzervatismus, činitelé oficiálních mocenských struktur, se stávájí brzdou pokroku, mohou být příčinou našeho zaostávání za průmyslově vyspělým světem. Byl jsem a stále jsem přesvědčený, že demokratický socialismus má předpoklady v oblasti vědeckotechnického rozvoje, v oblasti lidských práv i lidského zdraví, být na špici dění. A to za předpokladu, zbaví-li se dogmatických stereotypů, kolem dokola se opakujících frází různých činitelů, že za těchto podmínek demokratický socialismus může být předvojem budoucího lepšího uspořádání světa i Evropy.
Pokračovat ve čtení „Ještě pár slov k minulosti před 30 ti léty“Dopis, který jsem psal Doc. Františku Čubovi v říjnu 1993
Vážený pane Čubo,
sledujíc teatrální politickou scénu neodolal jsem, abych Vám nenapsal. Ne proto, že bych se znovu zajímal o „nehoráznosti“ ze strany pisálků, jejich pochybných myšlenek v knize „Hon na Slušovice“ nebo proto, že jste ignorovali moje pozvání domů a vlastně prokázali nechuť se setkat a jednat s člověkem, kterému snad i Vy „nevěříte ani pozdravu“, jak je citováno ve zmíněné knize.
Pokračovat ve čtení „Dopis, který jsem psal Doc. Františku Čubovi v říjnu 1993“Nezapomenutelné Zlínsko
Ani po dlouhých létech nezapomínám na období mé práce v tehdejším okrese Gottwaldov – Zlín. Byla to vzrušující doba. Okres vždy vynikal usilovnou prací, technickými novinkami, schopnostmi dovádět mnohé ke spokojenosti občanů. Mohl bych jmenovat všechny průmyslové podniky, zemědělské podniky, oblasti služeb, ale i kultury, sportu. Byl to okres s vysokou koncentrací obuvnické, chemicko-gumárenské, strojírenské výroby, rozvinutým stavebnictvím a vynikajícími projektovými organizacemi. S okresem byla spojena úspěšná činnost mnoha výzkumných ústavů, studium a aktivity pedagogického sboru technologické fakulty vysokého učení technického a umělecko-průmyslové vysoké školy. Slávu okresu přinášela činnost zasloužilého mělce profesora Zdeňka Kováře, národních umělců Heleny Týrlové a Karla Zemana, kolektiv herců divadla, symfonického orchestru, v neposlední řadě úspěchy zdravotnictví.
Pokračovat ve čtení „Nezapomenutelné Zlínsko“