KVĚTEN, MÁJ PŘED 75 LÉTY

Od osvobození od fašismu uplyne letos v květnu 75 let. Už nás není mnoho, kteří si pamatujeme tu velkou radost obyvatel, pocity štěstí a vděčnosti za osvobození naší vlasti Rudou armádou. U nás v obci Cikháj na Českomoravské vrchovině občané prožívali radost v předstihu. Osvobodily ji partyzánské oddíly. Partyzáni přišli, aby zorganizovali stavění barikád a zamezili tak příjezdu německých vojsk. 

Dne 5. května 1945, díky partyzánům, po šesti letech zavlála na budově obecního úřadu a školy československá vlajka. Cestář Josef Haman vyhrával na harmoniku. Do 5. května 1945 partyzáni brigády M. J. Hus ztratili v bojích 11 příslušníků, v květnových dnech 108 příslušníků, ve vězení zemřelo 46 spolupracovníků.

 Na obrázku bývalí partyzáni a jejich spolupracovníci. Zleva Růžena Doležalová ze Škrdlovic, nadlesní Karel Němec z Nové Huti, Josef Roučka, Adolf Haman a Marie Ptáčková z Cikháje.
Pokračovat ve čtení „KVĚTEN, MÁJ PŘED 75 LÉTY“

Koronavirus

mé nesouvislé zamyšlení

Prožíváme složité období. Při zamyšleni nad problémy dneška jsem si připomenul naši okupaci fašistickým Německem, počátek 2. světové války. I tehdy to byla pro náš národ skličující doba. Zákaz vycházení, zákaz podání ruky, zákaz shromažďování, zatemnění našich myslí, odstranění výsostných znaků Československé republiky. Vznikl Protektorát Čechy a Morava. Československá republika zmizela z mapy Evropy.

Pokračovat ve čtení „Koronavirus“

30 let od sametu

(stručné poznámky)

Ona doba je stále živá, nevyjasněná. Slouží ale mnoha pisatelům k psaní fantastických příběhů, úvah, návodů, ke stylizaci svých pravd o svém podílu na změnách systému. A při tom mnozí u ničeho nebyli. Snad vnímali tehdejší realitu, nálady lidí z různých sociálních skupin u nás, organizovaný nedostatek banánů, pomerančů či toaletního papíru. Snad vnímali snahy velmocí v zájmu velkých zisků a světovlády, získat území, přírodní zdroje, levné pracovní síly.

Snad byli překvapení, jak rychle se zbořil socialistický systém, jak rychle odešli od moci jeho vedoucí lidé. Byli určitě udiveni! Vždyť každý z nich, aktivních pisatelů, nepočítal s převratem, nebojoval proti totalitnímu režimu, ale věrně sloužil socialistickému systému na všech stupních struktury společnosti. Ať už v KSČ, ve svazu mládeže, v organizacích Národní fronty či ve sdělovacích prostředcích. 

Pokračovat ve čtení „30 let od sametu“

Ještě slovo ke Slušovicím

(poznámky ke statím a článkům mnohých pisatelů)

Mnozí pisatelé, kteří ke Slušovicím vyjadřují lásku a pochopení mě nutí také se přihlásit. Já sice neumím vyjadřovat nekonečnou lásku planými slovy, ale vždy jsem je uznával a uznávám. Nevím, jestli to je, či byla láska, ale řekl bych, že to byl vždy pragmatický pohled člověka, který si uvědomoval potřeby československého národního hospodářství. Člověka, který znal koncepce a cíle hlásané komunistickou stranou v podmínkách rozvíjejícího se socialismu.

Pokračovat ve čtení „Ještě slovo ke Slušovicím“

Cesty k ukamenování člověka jsou složité

Něco na úvod

K 30. výročí převratu u nás bylo v minulém roce mnoho napsáno. Od mnoha autorů. Četl jsem různé názory, velké zásluhy těch či oněch, vize různých pisatelů. Popletly hlavu mnoha čtenářům. Při čtení si vytvářeli čtenáři i svoje vlastní dedukce. Jako pravdivé je předávali svým známým. Kolotoč na druhou! Jiní tvrdili, že se ze všeho vytratila pravda. Asi měli pravdu. Aby se dospělo k objektivním pohledům, budou mít historici hodně práce.

Pokračovat ve čtení „Cesty k ukamenování člověka jsou složité“

Domov můj – Vysočina

Naše krajina, obec Cikháj

„Ach, Čechy krásné, Čechy mé! 
Opánku tvrdě uchozený, úvozu nebes pohozený, tys´nebyl zrazen poprvé! Kolikrát vlast, když tma ji štvala, řemínky řek jsi rozvázala a bosa šlápla do krve! 
Ach, Čechy krásné, Čechy mé!
Ach, ty krásná Moravo! 
Moravo neopakovatelná, dramatická, historicky závažná, poetická, vońavá i tragická, ty země moravská. 
Žijeme, pracujeme i milujeme zde na rozhraní Moravy a Čech.”

Pokračovat ve čtení „Domov můj – Vysočina“

Ještě pár slov k minulosti před 30 ti léty

kusé poznámky autora

Zkušenosti z práce dvou okresů a Jihomoravského kraje i konkrétní fakta Výzkumného ústavu efektivnosti v Praze, prokazovaly, že produktivita práce hluboce zaostávala za průměrem průmyslově vyspělých ekonomik světa.  Stav vedl k zamyšlení!

Jak jsem reagoval?

Bylo známo ze škol i ze sovětských akademických pracovišť z roku 1974 a 1984, že cesta k dynamice hospodářství může vést jen a jen prostřednictvím změn společenských objektivních podmínek, prostřednictvím nového společenského klimatu, prostřednictvím změny člověka samotného. Bylo připomínáno, že kdykoliv v historii chtěl člověk změnit přírodu, musel změnit sebe sama, že vzestup dějin nezáleží ani tak na přírodní determinaci jako na lidských činech.

Jaké závěry jsem přijímal?

Sledoval jsem, v úzké spolupráci s podniky, s výzkumnými ústavy Jihomoravského kraje, že vývoj vědy a techniky ve světě se řítí kosmickou rychlostí za společenským pokrokem a u nás jako by tento proces stagnoval. Nabýval jsem přesvědčení, že dané společenské podmínky, konzervatismus, činitelé oficiálních mocenských struktur, se stávájí brzdou pokroku, mohou být příčinou našeho zaostávání za průmyslově vyspělým světem. Byl jsem a stále jsem přesvědčený, že demokratický socialismus má předpoklady v oblasti vědeckotechnického rozvoje, v oblasti lidských práv i lidského zdraví, být na špici dění. A to za předpokladu, zbaví-li se dogmatických stereotypů, kolem dokola se opakujících frází různých činitelů, že za těchto podmínek demokratický socialismus může být předvojem budoucího lepšího uspořádání světa i Evropy.

Pokračovat ve čtení „Ještě pár slov k minulosti před 30 ti léty“

Dopis, který jsem psal Doc. Františku Čubovi v říjnu 1993

Vážený pane Čubo,

sledujíc teatrální politickou scénu neodolal jsem, abych Vám nenapsal. Ne proto, že bych se znovu zajímal o „nehoráznosti“ ze strany pisálků, jejich pochybných myšlenek v knize „Hon na Slušovice“ nebo proto, že jste ignorovali moje pozvání domů a vlastně prokázali nechuť se setkat a jednat s člověkem, kterému snad i Vy „nevěříte ani pozdravu“, jak je citováno ve zmíněné knize.

Pokračovat ve čtení „Dopis, který jsem psal Doc. Františku Čubovi v říjnu 1993“

Nezapomenutelné Zlínsko

Ani po dlouhých létech nezapomínám na období mé práce v tehdejším okrese Gottwaldov – Zlín. Byla to vzrušující doba. Okres vždy vynikal usilovnou prací, technickými novinkami, schopnostmi dovádět mnohé ke spokojenosti občanů. Mohl bych jmenovat všechny průmyslové podniky, zemědělské podniky, oblasti služeb, ale i kultury, sportu. Byl to okres s vysokou koncentrací obuvnické, chemicko-gumárenské, strojírenské výroby, rozvinutým stavebnictvím a vynikajícími projektovými organizacemi. S okresem byla spojena úspěšná činnost mnoha výzkumných ústavů, studium a aktivity pedagogického sboru technologické fakulty vysokého učení technického a umělecko-průmyslové vysoké školy. Slávu okresu přinášela činnost zasloužilého mělce profesora Zdeňka Kováře, národních umělců Heleny Týrlové a Karla Zemana, kolektiv herců divadla, symfonického orchestru, v neposlední řadě úspěchy zdravotnictví.

Pokračovat ve čtení „Nezapomenutelné Zlínsko“