Neúprosný osud politika

Nekorigované osobní vzpomínky na léta minulá 

Rudolf  Hegenbart

2018

NĚCO MÁLO NA ÚVOD

Jako desetiletý kluk jsem příčiny vzniku protektorátu Čechy a Morava nechápal, nechápal jsem ani následné utrpení lidu. Postupně jsem ale vnímal, jak různé skupiny a osobnosti míní z tohoto utrpení vyvodit důsledky. Vůbec jsem ale netušil, kolik úskalí taková zaměření skrývají. Panoval strach. Do obce přijížděla německá vojska, gestapo. Zatýkali místní občany. Odváželi je do koncentračních táborů. Vypálili a prostříleli domky. V ranních hodinách 1. května 1945 obsadili němečtí vojáci obec. V každém stavení hledali partyzány. Dne 5. května časně ráno stavěli občané barikády. Chtěli zabránit příjezdu dalších německých vojsk. Pak se mnohé změnilo. Odpoledne téhož dne prohlásili partyzáni obec za svobodnou. Na budovách obecního úřadu a školy zavlála československá vlajka. Dne 10. května přijel do obce první voják Rudé armády. Občané ho vítali slavnostně. Dva dny nato přijelo 1200 rumunských vojáků. Pomáhali zatýkat zběhlé německé vojáky, starali se o svoji očistu, o pořádek v obci. Vojska odjela z obce 27. května 1945. Ten den skončila u nás 2. světová válka, nastal mír.

Pokračovat ve čtení „Neúprosný osud politika“

Několik vzpomínek na dobu v Cikháji v letech válečných

Úvod

Při vzpomínkovém setkání občanů u Památníku odboje v Cikháji dne 6. května 2018 se někteří dotazovali na mnohé podrobnosti, které si nikde nepřečetli. Rozhodl jsem se, že napíši sedm poznámek. I přesto, že paní doktorka píše daleko podrobněji knihu o historii obce. Půjde o kusé doplnění. Při psaní jsem vycházel z mých prožitků v Protektorátu Čechy a Morava, ze znalostí rodičů, tchána, partyzána hajného Adolfa Hamana, z jeho písemných poznámek, které mně daroval i z mnoha setkání s partyzány. S mnohými jsem byl v přátelském vztahu, dlouho jsme si dopisovateli, s některými se setkal při mém studiu v Moskvě a pobytu na Krymu.

Na úvod použiji citace některých občanů, pamětníků války, se kterými jsem besedoval  roce 1999 o historii obce:

Pokračovat ve čtení „Několik vzpomínek na dobu v Cikháji v letech válečných“

Neměli bychom si mnohé stále připomínat?

Komenského mravoučné desatero

  1. Nevypravuj všeho, co víš. Nevěř všemu, čeho se doslýcháš. Nežádej všeho, co vidíš. Nečiň všeho, co můžeš, než toliko, co jsi povinen: a budeš opatrný.
  2. Buď skromný, ne nestydatý, mlčenlivý, nikoli mluvný! Když kdo mluví, mlč, když tobě co praví, poslouchej. Když tobě co poroučí, buď po vůli, je-li to souznačno s Vůlí Páně!
  3. Ke všem buď vlídný, k nikomu úlisný, vystříhej se pochlebovati!
  4. Buď dále nadto spravedliv! Nežádej ničeho cizího, nic sobě neosobuj!
  5. Máš býti také udatný, ku prácem čilý, zanechej prázdně lenochům!
  6. Štěstěna bývá nestálá, přináší rozdílné případy, často smutné. A ty snáší trpělivý člověk, choulostivý vzdychá, pláče a kvílí.
  7. Buď i dobrotivý a milosrdný! Kdo tebe oč žádá, dej mu s láskou to, jež mu prospěšno bude, máš-li. Bídnému pomáhej, můžeš-li.
  8. Urazil-li tě někdo, promiň mu vinu! Ublížil-lis ty někomu, ukoj a ukroť jej! Krásno jest tlumiti zlosť, odpouštěti viníku a promíjeti odprošujícímu.
  9. Nezáviděj nikomu, přej všem, vděk se čiň, komukoli můžeš, a zalíbíš se všem dobrým lidem.
  10. Mluv vždy pravdu, nechtěj lháti!

Pokračovat ve čtení „Neměli bychom si mnohé stále připomínat?“

Budeme ctít i po 100 letech naše národní zvyklosti, naši vlast?

1. Několik slov úvodem

Rád vzpomínám na školu, na své učitele. Z dob národního obrození učili nás vážit si mnoha spisovatelů, básníků, novinářů. Vývody, doporučení, zůstávají v trvalé paměti.

V roce 1999 jsem navštívil všechny nejstarší občany v naší obci, pamětníky. Besedoval s nimi o jejich mládí, o jejich rodičích, o událostech, které prožili oni a jejich rodiče, o obci. Zajímaly mě jejich prožitky, zkušenosti. Mínil jsem získat podklady k historií naší obce. Besedu vítali. Rozpovídali se o svém mládí, o škole, o své práci, o svých láskách.

Byli to tak říkajíc „obyčejní“ lidé. Pracovali v lese, na políčku či zahrádce, provozovali řemeslo. Večer se scházeli při síťování, zpívali národní písně, povídali si i v podvečer na zápraží. Posuzovali místní pověsti, zkušenosti ze školních let, probírali zprávy, které přiváželi povozníci z měst, četli si knihy či různé zpravodaje. Vzdělávali se.
Pokračovat ve čtení „Budeme ctít i po 100 letech naše národní zvyklosti, naši vlast?“

Teze k letošnímu výročí Cikháje – 3. část

Občané Cikháje v roce 1919 s nadšením přivítali zprávu o Verasillském míru. Za několik málo let po vzniku naší republiky, přicházeli němečtí politikové s myšlenkami, že pojetí národního státu převyšuje a překonává idea nového společenství. Tato idea prý bude transformovat životní prostor v novou duchovní říši. Představitel německé říše Joseph Goebbels to později komentoval na adresu okupovaných zemí slovy: „Znamená to pro vás, že jste příslušníky velké říše, která se připravuje na reorganizaci Evropy…“ Idea postupně byla vnášena do vědomí politiků až přišel Mnichov. Uplynulo 80 let od podpisu Mnichovské zrady. Dohoda umožnila obsadit pohraniční území naší republiky a připojit ho k německé říši. Ze svých domovů muselo odejít 1. 200 000 Čechoslováků.
Pokračovat ve čtení „Teze k letošnímu výročí Cikháje – 3. část“

Teze k letošnímu výročí Cikháje – 2. část

28. října si letos připomínáme 100. výročí od vzniku Československé republiky. Tato významná událost našich dějin, vrcholu národního osvobození, byla oslavena v obci na shromáždění občanů dne 9. prosince 1918. Byly vzpomenuty zásluhy T. G. Masaryka a Národního výboru utvořeného v roce 1916. Ten spolupracoval se skupinou buditelů v čele s T. G. Masarykem. Vzdělanci připomínali buditelské cesty generací. Josefa Dobrovského, který položil základy pro studium českého jazyka, Josefa Jungmanna, který pomáhal k jeho rozšiřování, Františka Palackého, historika českého a světového formátu. V neposlední řadě bylo připomínáno vše, co předcházelo vrcholu Národního obrození. V podmínkách Rakousko-Uherska to byla školská reforma z roku 1774, toleranční patent a zrušení nevolnictví v roce 1781.
Pokračovat ve čtení „Teze k letošnímu výročí Cikháje – 2. část“

Teze k letošnímu výročí Cikháje – 1. část

Měsíc máj je velikým svátkem. My, cikhájští občané, si připomínáme letos 15. květen 1368 – 650 let od vstupu civilizace do zdejšího území, stejně jako 240 let od sloučení, tehdy zde působících dvou osad Waldorf a Czikhaki, v jednu ves s názvem Ziegenhain, následně Cikháj.

V pradávné minulosti existovaly mezi novoměstským panstvím a žďárským klášterem pře o území zdejšího hlubokého pralesa. V lese převažovala jedle, buk, posléze smrky a javor. V hlubokých místních lesích bylo skryto veliké bohatství. K vyřešení vleklého sporu dal podnět maršálek českého království Jindřich z Lipé. Jím určení pánové posoudili místní katastr, označili ho a vypracovali příslušný právní dokument. Ten v roce 1366 ukončil dlouholeté spory. Stanovil hranice území novoměstského panství a žďárského kláštera.
Pokračovat ve čtení „Teze k letošnímu výročí Cikháje – 1. část“

Zkoumáme, píšeme se znalostí věcí a událostí?

Abych pravdu řekl tak se domnívám, že ne. Při čtení mnohého se mně zdá, že pisatelé píší účelově, jak se říká na zakázku, pro potřeby toho či onoho. Přesvědčovali mě o tom mnohé články, různé analýzy kolem roku 1989 a 17. listopadu 1989. Dnes už jde ono dění k zapomnění. Jsou jiné, aktuálnější a složitější problémy a starosti.  Najdou se však lidé, historici, studenti či zájemci o události oné doby, kteří se událostmi zabývají.

Nedávno jsem četl úryvek, mně neznámého autora, který se věnoval oddělení ústředního výboru KSČ s názvem Oddělení státní administrativy (někdo ho nazýval 13. oddělení). Toto oddělení jsem necelý rok v letech 1988 a 1989 vedl. Dočítal jsem se, že jsem byl dokonce generálem ministerstva vnitra, navrhoval tresty disidentům, organizoval zásahy příslušníků ministerstva vnitra proti demonstrujícím, kteří měli výhrady proti politickému systému a proti vedení společnosti, dosazoval kádry do funkcí, vlastnil hotely a podniky v Čechách a na Moravě, žil si nad poměry a dokonce i „řídil“ předního disidenta Václava Havla. Lež za lží.

Pokračovat ve čtení „Zkoumáme, píšeme se znalostí věcí a událostí?“

Vysázejme 100 lip jako symbol národní hrdosti

(moje osobní podzimní zamyšlení)

Naše republika, trvalý náš skvost

Blíží se podzim. Ve své básni na toto téma kdysi napsal František Halas v závěrečné sloce: „Jak peníz tiše položený slepci jsi tu, můj podzime, jak peníz tiše položený slepci jste tady, vy dny mé!“ Mimo mnoha starostí i radostí připomíná nám podzim významné dny. Den voleb a především 28. říjen, státní svátek, před 99 léty vznikl náš samostatný československý stát. Pro nás významná to událost. Trvale uložena v našich srdcích. Ve školní kronice naší obce se v prosinci roku 1918 píše: „Dne 21. prosince navrátil se z dlouhého exilu svého president republiky T. G. Masaryk, ten den oslaven byl ve škole promluvou k mládeži o zásluhách presidentových o zřízení našeho státu a vyvěšením červeno-bílého praporu.“

Vysazování lip projev národní hrdosti, slovanství

Místní občané po vzniku Československé republiky, na její počest přispívali v roce 1919 nejen dary, ale vysazovali lípy. Tehdy byly u obecního domu vysázeny 2 lípy, u místní školy jedna lípa a další u budovy č. 1 a č. 5. U lip, u obecního domu, se scházela pravidelně mladá generace, zpívala své oblíbené národní písně, debatovala, vyjadřovala díky našim činitelům, sjednocovala své názory, jak pomoci obci.  Tak se dělo až do obsazení naší země fašistickými německými vojsky a vzniku Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939.

Zrada českých zájmů

Pokračovat ve čtení „Vysázejme 100 lip jako symbol národní hrdosti“

Před volbami se vzpomínky za vzpomínkou vrací…

Foglarovy Kluby

Už je to dávno, kdy jsme jako kluci hltali knihu J. Foglara „Hoši od Bobří řeky“. Na jejím základě jsme si ověřovali naše schopnosti a vlastnosti, zda jsme bázliví nebo odvážní, pružní nebo těžkopádní a neohební, dovední či nešikovní, ušlechtilí nebo špatní. Zakládali jsme čtenářské Foglarovy kluby. U nás v obci, která se nalézá uprostřed lesů, pod Žákovou horou a Tisůvkou, nesl náš klukovský klub název „Lesní národ“, vedle v Herálci „Strážci údolí.“ Příkladem nám byl klub Rychlé šípy v čele s Jindrou Hojerem. Jejich příběhy byly otiskovány pravidelně v časopise Vpřed.   V obci jsme měli propůjčenou klubovnu. Zde jsme si četli zmíněnou knihu, příběhy Rychlých šípů, učili se k vzájemnému dorozumívání morseovku, připravovali se na „lovení“ třinácti bobříků. Pokračovat ve čtení „Před volbami se vzpomínky za vzpomínkou vrací…“