Připomenutí: Zastavme se a obnovme smysl líp

Vždy když posedávám před verandou svého domku a hledím na pětasedmdesátileté lípy, které vysázel otec v polovině května 1945, si vzpomenu na báseň Jana Nerudy „Láska“V její poslední sloce se praví:

„Koho bych miloval širém tom na světě?               

Srdce je vždycky, ach, srdcem jen dítěte, –

do stáří, do skonu volá si po matce.

Přežil jsem matku svou, žiju jen památce,

přežil jsem lásku svou, měl ji tak na krátce, –

všechno jsem oplakal, zase se osvěžil, –

tebe bych, národe, tebe bych nepřežil! 

Byl jsem u toho, jako desetiletý kluk, když otec lípy sázel. Z radosti ze svobody, kterou nám přinesla Rudá armáda. Z hrdosti nad českým národem, který pojal lípu jako svůj národní strom. Při výsadbě byl otec hrdý jako by přísahal věrnost. Už dávno nežije otec, matka, vlivem odporných virů a jedů přicházejících v údobí krizí, zemřela i moje manželka. 

Pokračovat ve čtení „Připomenutí: Zastavme se a obnovme smysl líp“

Poznání vede k řešení

1. Základ života je v pochopení přírody

Nejsilnějším místem emotivních prožitků je Českomoravská vysočina, Žďárské vrchy. Nacházíme zde vše. Údiv, radost, naději, bolest i zklamání. Překrásná příroda vnáší do našich srdcí svěží a prostou naději. Při pohledu na potůčky, které vytékají z našich studánek, sledujeme pramenitou vodu. Bublající voda vytváří na hladinách rybníčků barevné obrazy. Ze stromů nás pozorují ptáci. Při vycházkách lesem jeleni a srnčí. Naše srdce oblažuje vzácná květena. Všemi póry svého těla vdechujeme svěží vzduch. Rozumem vnímáme krásu a šíři našeho tichého kraje. Je tu všechno, co člověk potřebuje k zamilování.

Pokračovat ve čtení „Poznání vede k řešení“

Dopisy měly a mají svůj význam

Informují, podporují, vysvětlují, oznamují, přibližují blízké i vzdálené události. V těchto dnech jsem obdržel mail od bývalého spolupracovníka na ÚV KSČ JUDr. Milana Kružíka CSc.

Pracovali jsme spolu krátký čas. Byl ale vynikající a schopnou, perspektivní osobností. Přispíval k novému pojetí stranické práce i k vývoji společnosti. Od roku 1989 jsme se neviděli. Až v posledních letech jsme se, po dlouhé době zkontaktovali. Na vývoj společnosti a využívání vhodných prostředků jsme mívali shodné názory. Nic se nezměnilo ani po 30 letech.

Pokračovat ve čtení „Dopisy měly a mají svůj význam“

Trocha nostalgie před májovými dny

Život každého z nás plyne nezadržitelně do moře času. Vzpomínám na všechny chvíle, kdy tichá hladina zdánlivě klidného života rozvířila moji mysl a dané údobí zůstalo vryto v mé duši a ovlivňovalo můj život. Čím více přicházím do let, tím častější jsou touhy vrátit se na známá místa a prodlévat v lesních alejích, kde včelky se opíjely sladkou podmanivou vůní. Chtěl bych vzdávat úctu místům kde i „hlína voní po zetlelých vlasech dávno pohřebených dědů a báb“

Rozštěbetané mládí zůstalo v nostalgických vzpomínkách a životní pouť mně připsala nenapravitelně vrásky. Nic s tím nenadělám. Připomínám si blízkost, vzájemnost, sounáležitost k místům mého kraje – Českomoravské vysočiny. 

Pokračovat ve čtení „Trocha nostalgie před májovými dny“

Kdo je kdo

Po rozeslání mého textu přátelům pod názvem „Tak už mně haraší“ se mě dva příjemci článku zeptali kdo je paní Olga Vlasáková, jejíž výborný verš jsem použil. Paní Vlasáková před několika lety zemřela. Byla vynikající kreslířkou, publicistkou a národopisnou sběratelkou, zajímala se o folklor Jižní Moravy. Věnovala se tvorbě poezie. Protože ji inspirovalo lidové umění, zajížděla i k nám do okresu Žďár nad Sázavou. Pomáhala nám v oblasti životního prostředí při setkávání Otevírání a čistění studánek, shromáždění při vyhodnocování aktivit ve vysazování stromků, keřů, udržování území. Náš kraj kolem Žákovy hory a Tisůvky si zamilovala. Znal jsem ji jako osobnost s citlivou a vnímavou duší pevně spjatou s přírodou a jejími zákonitostmi.

Pokračovat ve čtení „Kdo je kdo“

Tak už mně haraší!

Poslední informace, ale i různé fámy, o koronaviru, způsoby léčení, statistiky, různá postižení občanů, počty úmrtí, jsou pro každého z nás varující. Všichni sdílíme obavy, tak či onak. Varující a nebezpečné pro život každého z nás jsou problémy ekonomiky. Výrobu omezují či zastavují podniky, služby. Lidé jsou vyřazováni z pracovních procesů. Finanční problémy, s tím spojené, nevěstí nic dobrého. 

Nic dobrého nevěstí ani přetížené nemocnice, únava a vypětí zdravotního personálu, pracovníků ochrany a obrany státu, dopravního systému, zastavení restaurací, hotelů, rekreačních zařízení, ochromení života vůbec. Hroutí se představy o uspokojování potřeb a zájmů lidu, hroutí se představy finančního a sociálního systému.

Pokračovat ve čtení „Tak už mně haraší!“

Květen, máj před 75 léty

Od osvobození od fašismu uplyne letos v květnu 75 let. Už nás není mnoho, kteří si pamatujeme tu velkou radost obyvatel, pocity štěstí a vděčnosti za osvobození naší vlasti Rudou armádou. U nás v obci Cikháj na Českomoravské vrchovině občané prožívali radost v předstihu. Osvobodily ji partyzánské oddíly. Partyzáni přišli, aby zorganizovali stavění barikád a zamezili tak příjezdu německých vojsk. 

Dne 5. května 1945, díky partyzánům, po šesti letech zavlála na budově obecního úřadu a školy československá vlajka. Cestář Josef Haman vyhrával na harmoniku. Do 5. května 1945 partyzáni brigády M. J. Hus ztratili v bojích 11 příslušníků, v květnových dnech 108 příslušníků, ve vězení zemřelo 46 spolupracovníků.

 Na obrázku bývalí partyzáni a jejich spolupracovníci. Zleva Růžena Doležalová ze Škrdlovic, nadlesní Karel Němec z Nové Huti, Josef Roučka, Adolf Haman a Marie Ptáčková z Cikháje.
Pokračovat ve čtení „Květen, máj před 75 léty“

Koronavirus

mé nesouvislé zamyšlení

Prožíváme složité období. Při zamyšleni nad problémy dneška jsem si připomenul naši okupaci fašistickým Německem, počátek 2. světové války. I tehdy to byla pro náš národ skličující doba. Zákaz vycházení, zákaz podání ruky, zákaz shromažďování, zatemnění našich myslí, odstranění výsostných znaků Československé republiky. Vznikl Protektorát Čechy a Morava. Československá republika zmizela z mapy Evropy.

Pokračovat ve čtení „Koronavirus“

30 let od sametu

(stručné poznámky)

Ona doba je stále živá, nevyjasněná. Slouží ale mnoha pisatelům k psaní fantastických příběhů, úvah, návodů, ke stylizaci svých pravd o svém podílu na změnách systému. A při tom mnozí u ničeho nebyli. Snad vnímali tehdejší realitu, nálady lidí z různých sociálních skupin u nás, organizovaný nedostatek banánů, pomerančů či toaletního papíru. Snad vnímali snahy velmocí v zájmu velkých zisků a světovlády, získat území, přírodní zdroje, levné pracovní síly.

Snad byli překvapení, jak rychle se zbořil socialistický systém, jak rychle odešli od moci jeho vedoucí lidé. Byli určitě udiveni! Vždyť každý z nich, aktivních pisatelů, nepočítal s převratem, nebojoval proti totalitnímu režimu, ale věrně sloužil socialistickému systému na všech stupních struktury společnosti. Ať už v KSČ, ve svazu mládeže, v organizacích Národní fronty či ve sdělovacích prostředcích. 

Pokračovat ve čtení „30 let od sametu“

Ještě slovo ke Slušovicím

(poznámky ke statím a článkům mnohých pisatelů)

Mnozí pisatelé, kteří ke Slušovicím vyjadřují lásku a pochopení mě nutí také se přihlásit. Já sice neumím vyjadřovat nekonečnou lásku planými slovy, ale vždy jsem je uznával a uznávám. Nevím, jestli to je, či byla láska, ale řekl bych, že to byl vždy pragmatický pohled člověka, který si uvědomoval potřeby československého národního hospodářství. Člověka, který znal koncepce a cíle hlásané komunistickou stranou v podmínkách rozvíjejícího se socialismu.

Pokračovat ve čtení „Ještě slovo ke Slušovicím“