Dne 26.10. 1990 zveřejnil deník Středočeský expres stať zvanou „Senzační odhalení pozadí událostí loňského 17. listopadu“ od pana Dolejšího. V Analýze pan Dolejší citoval i moji osobu. Zhrozil jsem se. Nic z jeho citací neodpovídalo pravdě, mým zkušenostem.
Počátkem listopadu 1989 jsem napsal panu Dolejšímu dopis, který přikládám.
Následně mně pan Dolejší odpověděl. Jeho dopis také přikládám.
S jeho názory jsem nebyl spokojený. Dokonce jsem došel k názoru, že text nemohl psát on, ale že Analýzu psaly určité skupiny z pražského prostředí a prostředí České republiky a jméno pana Dolejšího zneužily. Tyto skupiny mohly mít záměr odpoutat pozornost veřejnosti od skutečných strůjců událostí 17. listopadu 89 a zaměřit pozornost na jiné subjekty. Dokonce jsem byl tehdy přesvědčený, že střet na Národní třídě zorganizovaly skupiny z pražského prostředí konzervativního zaměření, které se chtěly vypořádat se všemi, kteří toužili po návratu k obdobnému prostředí jako po Lednu 1968. Domnívaly se, že vše proběhne dle jejich scénáře a lid odsoudí ty, na které oni upozorní. Bohudík, vše se jim vymklo z rukou a další vývoj společnosti převzaly do svých rukou opoziční síly. Já jsem byl zastáncem návratu k demokratizaci politiky, k čemuž vedla veškerá moje práce. Bohužel, moje návrhy nebyly vedením KSČ přijímány. Naopak jsem byl odsuzován, přehazován z funkce na funkci s cílem veřejně odsoudit, znemožnit, totálně zlikvidovat a potrestat. To mohlo být cílem skutečných organizátorů událostí na Národní třídě. Tyto skupiny toužily po moci.
Nedávno se ve sdělovacích prostředcích objevila zpráva, že to, co je v Analýze pana Dolejšího nemusí odpovídat skutečnosti. Proto jsem vyhledal dokumenty z minulosti a předkládám je veřejnosti.
Dovoluji si zveřejnit i text žaloby, kterou jsem kdysi na pana Dolejšího podal. Jako svědky jsem uvedl všechny osobnosti, které byly uvedeny v Analýze, které jsem ale neznal a nikdy s nimi nehovořil stejně jako osoby činné před rokem 1989, s kterými jsem ale nic neorganizoval, ani s hercem panem Bartoškou, kterého dodnes neznám. Snad jen z jeho působení na Karlovarském festivalu Tehdy v novinách Špígl jedna pisatelka psala na adresu pana Lise, že by na jeho místě nešla Hegenbartovi svědčit, protože i Komise pro dohled nad šetřením událostí 17. listopadu se o Hegenbartovi zmínila.
Samozřejmě nikdo ze zmíněných osobností se k soudu nedostavil. Neznali mě, nemohli znát, nikdy jsem se nimi nepotkal. Na pana Lise jsem vzpomínal, když po roce 1945 pracoval v ústředním výboru tehdy SČM jako zástupce předsedy Zdeňka Hejzlara. Po vyloučení Z. Hejzlara ze svazu mládeže se stal předsedou právě pan Lis. Tehdy byl radikálního levicového zaměření stejně jako pan Jiří Ruml, pozdější předseda Komise pro šetření událostí 17. listopadu 1989.
Úsudky o dění si vytvořte každý sám. Mně „akce pana Dolejšího“ ublížila i když jsem osobně přesvědčen, že to bylo dílo úplně jiné osobnosti a skupiny.
Kdo byl rozumný mohl si položit otázku jak politický vězeň komunistického režimu mohl znát všechny souvislosti tehdejší převratové doby. Nicméně mnoho činitelů tuto Analýzu vítalo, podporovalo a možná i dnes stále podporuje.
Rudolf Hegenbart
Iste v diskusii o udalostiach z roku 1989 je prípustné vytvárať rôzne hypotézy, ale predmetná „Analýza“ analýzou nie je. Považujem ju za špekuláciu a zrejmý úmysel manipulovať verejnú mienku. Nepodložené tvrdenia a falošné interpretácie mali vážne dopady na život ľudí, ktorí v tejto manipulácii boli špekulatívne podsúvaní. Žiaľ, ak cieľom bolo vniesť do spoločnosti zmätok, tak svoj zlovolný účel splnila.