Malé poznámky a zamyšlení před koncem roku

Ve skrytu svého domova jsem, se svými nejbližšími, prožil advent a příjemné Vánoce. K příjemným Vánocům jsem si popřál, i s celou svojí rodinou a přáteli zdraví a dobro v míru. Všichni jsme toužili po Vánocích, jaké známe z dětství. Cítil jsem sílu domova, velikost rodiny, svého národa. Utvrzoval jsem svoje přesvědčení o síle dobrých skutků z krásného soukromého i společenského života. 

Pokračovat ve čtení „Malé poznámky a zamyšlení před koncem roku“

Nepolitický pohled na politiky a politiku

Politikem od mládí

Národní obrození za Rakousko-Uherska a první republiku vnímám z vyprávění rodičů, od učitelů školy a z vlastního základního a vysokoškolského studia. Zažil jsem Protektorát Čechy a Morava. Poválečné události až do dnešních dnů jsem už sám prožíval, a tak mohu ze svého osobního pohledu mnohé posuzovat. Mohu konstatovat, že v určitém směru jsem byl v politice od dětských let. A to od chvíle, kdy jsem se stal členem Foglarova klubu s podnětnými myšlenkami Rychlých šípů a Hochů od Bobří řeky, přes Svaz mládeže, kulturní i sportovní instituce a angažovanost v nich, až po práci v orgánech komunistické strany všech stupňů a vládní činnost na úrovní české vlády. Prošel jsem zemědělstvím i prací ve významném průmyslovém podniku. Mohu tak posoudit, jak se do politiky vstupuje, jak se v ní žije a co tato práce od politika vyžaduje. Mohu potvrdit, že politika je jednou z těžkých, nejnáročnějších prací vůbec. Ve své činnosti prochází politik mnoha problémy ve svém vlastním „já“ i ve způsobu svého života. Nějaký čas jsem vždy potřeboval k pochopení, že nepracuji pro sebe, ale pro všechny ostatní. To předpokládalo neustále se učit, vzdělávat a být neustále s občany, poslouchat jejich názory a porovnávat je se svými názory i se všeobecným zadáním řídících orgánů.

Pokračovat ve čtení „Nepolitický pohled na politiky a politiku“

Moje podvečerní nekorigované zamyšlení

Kdysi, počátkem roku 1989, jsem četl samizdat Lidových novin a v něm článek pana Jiřího Rumla. Psal, že švestky na Vysočině v podzimu dozrávají později. Byl jsem tehdy přesvědčený, že oznamuje svým čtenářům okamžik, kdy dojde u nás ke společenskému zvratu. V Austrálii, v červnu 1989, noviny psaly, že u nás bude převrat a prezidentem se stane V. Havel. Ono to tak bylo.  

Jsem rád, že i já mám, jako miliony občanů, tu vlastnost, že po celý život umím střádat zážitky života. Nosím je v sobě jako soukromý skanzen, v němž pietně uchovávám památky z minulosti. Nejsou to jen hodnoty nejcennější. Přesto se s nimi nemohu rozloučit. Ač jsou milé či nemilé, vláčím je životem jako závažné. Jako kříž na Golgotu. Žiji dnes přítomností. Je taková málo přehledná, nepochopitelná. Snažím se všechno minulé uspořádávat, porozumět událostem. Věci a lidi zařadit na patřičné místo. Nacházet jejich vzájemné souvislosti, správné proporce. Dějiny života ilustruji. Skládají se z mozaiky drobných příhod. Nejednou si kladu otázku: Co asi dělají ti lidé, které pořád nosím v paměti? Jak žijí a žijí vůbec? Vím, že mnoho z nich se krátce po listopadu vzdalo ideálů socialismu, ač jim sloužili, a po listopadu 1989, přestoupili na cestu kapitalistického budování a dodnes pomlouvají socialismus. Zkrátka rychle se překabátili.

Pokračovat ve čtení „Moje podvečerní nekorigované zamyšlení“

Poznáním minulosti tvoříme budoucnost

Jazykově neupravený text. Slouží pro osobní potřebu adresáta!

1.

Jsem součástí generace, která prožila 2. světovou válku, všechny krutosti a násilí německých fašistů. Po skončení války jsem jako kluk nevnímal všechny souvislosti událostí ani jejich pravý dosah a smysl. Spolu s rodiči, po trpkých zkušenostech života v Protektorátu Čechy a Morava, ale prožíval obrovskou radost a veškerou spontánní aktivitu občanů za nový poválečný život. I my kluci jsme začali být aktivní, hledali dobrodružství. Prostředkem byl Foglarův čtenářský klub se jménem Lesní národ. S velkým zájmem jsme četli jeho knihu Hoši od Bobří řeky a „lovili“ 13 bobříků.

Jednou z nejkrásnějších a nejvzácnějších vlastností nás členů Klubu mělo být stát se někomu věrným přítelem. Vzorný kamarád nikdy neměl urazit druhého, neoplácet zlé zlým, odpouštět tiše beze slov, nedopustit falešné pomluvy kamaráda, nevyužívat svého přátelství k tomu, abych od přítele něco získával. Přátelství mělo být vznešené, čestné, nesobecké. Prostředí pod Žákovou horou a Tisůvkou nám umožňovalo naplňování obsahu bobříků. Byly to bobříky ušlechtilosti, odvahy, síly, dobrých činů, mrštnosti, květin, ale také záchrany, mlčenlivosti, plavání. Plnění nebylo jednoduché, dorozumívali jsme se morseovkou. Podporovali jsme také všechny aktivity, které vedly k zachování tohoto krásného přírodního bohatství pro další generace. S řídícím učitelem jsme pomáhali sázet malé smrčky na pasekách, čistit ohrady, kde byla zaseta semena pro nové smrčky, borovice, jedle.

Pokračovat ve čtení „Poznáním minulosti tvoříme budoucnost“

Vzpomínka na doby dávno minulé

Nekorigovaný text

Malý úvod

Už bych vůbec nic nepsal. Co odnesl čas se už nikdy nevrátí. Není třeba se utápět v minulosti. Minulost je třeba zobecnit, využít zkušeností pro další orientaci a práci. Bohužel, při rovnání knih v mé knihovničce jsem vytáhl i knihu Miloše Jakeše „Příběh komunisty“.  A tak jsem sedl a chvíli listoval. Bohatý byl jeho život. Plný aktivit, zvratů, problémů i vítězství. Celý život zůstal věrný principům a zásadám, které reprezentoval Klement Gottwald. Nalistoval jsem i stránky kde si spolu se svým tazatelem, všímá mé osoby. Cílevědomě vedené, sugestivní otázky jsou zajímavé. Bohužel, mnohé odpovědi lživé. To nebylo u M. Jakeše nic nového. Mnohé mohlo být zkresleno formulacemi tazatele. Tazatel byl mým odpůrcem. Jen v jednom měl M. Jakeš pravdu, když citoval moje slova, že po třetím přemístění z místa na místo v Praze jsem se rozhodl přestat podporovat nejvyšší činitele komunistické strany a státu ať se stane cokoliv. A také měl pravdu, že jsem byl zastáncem politiky, kterou jsem prožíval a studoval v roce 1968. Jen bych dodal, že já jsem nikdy do Prahy nechtěl jít. Donutil mě on různými sliby včetně přednostního přidělení bytu v Praze. Já jsem mu ale odpověděl, že já se nikdy do Prahy stěhovat nebudu, že chci žít na Vysočině. Můj přesun považoval za prostředek k zabránění mé podpory slušovickému řídícímu systému a prosazování principů politiky Jara 1968 v Gottwaldově. Byl by férový, kdyby to řekl otevřeně a nehledal jiná falešná slova. Knihu jsem zavřel, zařadil mezi ostatní a začal psát, abych si mnohé znovu připomenul.

Pokračovat ve čtení „Vzpomínka na doby dávno minulé“

„Senzační“ Analýza 17. listopadu pana Dolejšího

Zavzpomínal jsem, jak to tehdy vlastně bylo, když se v příloze Mladé Fronty Víkend dne 17. listopadu 1989 psalo, že: „První den prázdnin uvedl Jakeš do klíčové funkce vedoucího 13. oddělení ÚV KSČ Rudolfa Hegenbarta. Tento stranický aparátník, který před tím řídil v české vládě komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj a ekologickou komisi, se stal nejvyšším šéfem armády, bezpečnosti a soudnictví. Lidé, kteří ho znali z dřívějších funkcích, o něm prohlašovali, že je to schopný a kritický manažer. Ještě v únoru upozornil v týdeníku Tvorba, že 32 procent obyvatel Československa žije v silně narušeném životním prostředí…“.

Pokračovat ve čtení „„Senzační“ Analýza 17. listopadu pana Dolejšího“

Ještě několik poznámek k pobavení o době dávno minulé

Úvodem

Jsem absolventem Vysoké školy politické v šedesátých letech kde jsem prožíval období Pražského jara 1968, posléze absolventem Vysoké školy ekonomické, výrobně ekonomické fakulty a dvou studií na Akademii společenských věd v Moskvě. Při přebírání Diplomu od rektora vysoké školy politické jsem slíbil, že zásadám politiky Pražského jara 1968 zůstanu věrný.

Pokračovat ve čtení „Ještě několik poznámek k pobavení o době dávno minulé“

Fakta a argumenty

Kdosi mně poslal v období 17. listopadu 2020 článek z Faktů a Argumentů, Analýzu pana Dolejšího. Nestačil jsem se divit. K Analýze pana Dolejšího jsem se vyjádřil už dříve, a dokonce vedl s ním soudní spor. Vše je zveřejněno na mých webových stránkách. Byl a stále jsem přesvědčený, že ten text nebyl dílem samotného pana Dolejšího, ale skupiny konzervativců kolem městského stranického orgánu Prahy. Jak mohl vězeň minulého režimu znát tolik faktů, které s oblibou zveřejnil časopis Fakta a Argumenty? 

Pokračovat ve čtení „Fakta a argumenty“

Po 31 letech děkuji panu Pavlu Rychetskému za článek ze září roku 1989

Opravdu je to už dávno. Tehdy ke konci osmdesátých let v minulém století jsem se spolu s mnoha odborníky i činiteli KSČ zabýval nespokojeností mnoha vrstev naší společnosti. Poměrně hluboce jsme se zabývali ekonomickými procesy, které měly přispívat k rentabilitě a k úspěchům národního hospodářství. S desítkami odborníků akademie věd, výzkumných ústavů, výroby, vysokých škol, jsme sepsali pro ÚV KSČ dokument, který říkal mj., že:

  • Nedošlo k výraznějším změnám v praktickém využívání vědy a techniky.
  • Nedostatky přetrvávají v celé šíři společenského spektra.
  • Dílčí úspěchy nemají výraznější vliv na kvalitu ekonomického a sociálního růstu.
  • Prohlubuje se míra našeho zaostávání za předními průmyslově vyspělými zeměmi.
  • Pokračuje vysoká materiálová a fondová náročnost tvorby národního důchodu.
  • Zvyšují se nároky na potřebu živé práce.
  • Spolupráce s průmyslově vyspělými ekonomikami je nízká.
Pokračovat ve čtení „Po 31 letech děkuji panu Pavlu Rychetskému za článek ze září roku 1989“

Listopad po letech

Listopad, to je měsíc smutku. Vzpomínáme Všech svatých, Dušiček, vzdáváme úctu a hold svým nejbližším zemřelým předchůdcům. Je to i bláznivý měsíc. Počasí je nevlídné, chlad se míchá s oteplením, vlhko a lezavá zima jsou nepříjemné. Země začíná být studená, mokvající, pole a cesty rozblácené. Mlhy jim nedovolují oschnout. Příroda odumírá. Domov se stává jediným útulkem dokonalosti a krásy. Doma, pokud nemíníme být otravování poslechem kolem dokola opakujících se televizních zvěstí o množství nakažených spoluobčanů koronavirem, čteme. Vracíme se prostřednictvím románů a poezie, prostřednictvím historických fakt k životu. V minulosti hledáme v duších našeho národa pud po vzdělání, touhy po něčem vyšším, krásnějším. Hledáme poselství skutečné pravdy a lásky. Odmítáme lži a klamy, nucené povinnosti, odmítáme hořkost, která se nejednou v srdcích umístila, odmítáme svět, který nás učí lhát. Chceme se chopit celou duší idejí národních a tvořit pevné přesvědčení, posilovat odvahu, nevzdat se svého vlastenectví. Naše touhy se spojují s láskou k vlasti, s touhou v pravdě žít. 

Pokračovat ve čtení „Listopad po letech“