Havel řízen z vísky na Moravě!

Už v létě 1989 z různých zahraničních a vnitřních zdrojů jsme se dovídali, že USA i generální tajemník komunistické strany Sovětského svazu M. Gorbačov mají zájem, aby presidentem republiky se stal Václav Havel. Australské noviny, dle mnohých čtenářů, sdělovaly, že v Československu bude politický převrat. Nepochybuji, že s takovou alternativou souhlasilo mnoho našich lidí z řad opozice i z řad komunistické strany a svazu mládeže. S tehdejším systémem a především prováděnou praxí, přešlapováním na místě, s nerozhodností vůdců při přeměnách společnosti, nesouhlasila většina národa. Jméno zmíněného disidenta bylo zřejmě mottem i událostí 17. listopadu 89.

Kdo potřeboval střet na Národní třídě?

Komunisté anebo ti, kteří se potřebovali zbavit nepohodlných lidí a vytvořit podmínky, aby jejich přední činitel byl skutečně presidentem? Střetem na Národní třídě si otevřeli cestu k vyšetřování, k obviňování, k likvidaci těch, kteří jim překáželi. Jakýkoliv jiný záměr byl nepřijatelný. Nemohl uspět L. Štrougal, ani na druhé straně A. Dubček, ani Hegenbart, o kterém roznášeli falešné zprávy, že bude generálním tajemníkem komunistické strany, nemohli uspět ani ti činitelé moci, kteří tak vroucně po této funkci toužili. Stali se nakonec loutky v režii těch, kteří připravovali přednímu disidentu cestu k moci. Jejich účast na shromážděních organizovaných opozicí byla směšná. Opozice s nimi nikdy nepočítala.

Opozice věděla, co činí

Nové činitele komunistické strany potřebovala opozice využít ke svým záměrům., ke schválení toho či onoho zákonu, různých opatření, ke schválení lídra do funkce, „oddělání“ nepohodlných lidí. A tak komunisté pod vedením nových činitelů komunistické strany se činili. Bez ohledu na své zásady volili jednomyslně toho koho jim opozice předložila, vypořádávala se s lidmi, kteří měli svůj názor a dlouhodobě připravovali společenské změny, ale ne kapitalistické, ale demokraticko socialistické. Národ ani komunisté nechtěli kapitalismus ani monarchii! Nestyděli se obvinit reformátory a označit je za stalinisty a ze stalinistů „udělat“ demokraty. Zorganizovali u mě domovní prohlídku s falešným udáním proto, že prý „listinná dokumentace 17. listopadu je v mých rukou“, po druhé mě mínili odvést na noční výslech do Prahy a možná ubít, po třetí mě obvinili, že jsem pozval vojska Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 ač jsem studoval a prosazoval principy „Pražského jara 1968“ a také mě vyslýchali za proces a za popravu Milady Horákové, ač mně bylo v té době 17 let a o politice a ani o Horákové nic nevěděl. Jednoznačně odmítli, pomluvili, zatemnili, všechny reformní kroky, návrhy na uspořádání společnosti v demokratickém duchu, všechny dohody, které jsem uzavřel v USA. Kanadě či s technickou inteligencí u nás.

Volání po potrestání, po smrti

Navrhovali vězení, smrt. Ubili mě společensky, ekonomicky. Když bylo třeba to či ono zvýraznit nelenili. Označili jednotlivce za spolupracovníky V. Havla, opozice. Veřejné mínění muselo pracovat v jejich prospěch a v neprospěch těch, které dali na index.. Média se předháněla. Dozvěděl jsem se, že jsem blízký přítel V. Havla, ač jsem s ním nikdy nemluvil a nesetkal se s ním. Přiložený sken dokumentuje tehdejší situaci. Národ, rodina, všichni věděli, že se stýkám s Havlem, jezdím za ním do Lán, manželka mu nosí ode mě, do tajné schránky, zprávy apod. Nesmyl za nesmyslem, lež za lží, ničeho se neštítili

Mottem se mně stala báseň J.V. Sládka

„V bolestech a hoři tiše, tiše, tiše –
vůči křivdám světa ještě tišeji,
ať se hlava chýlí, srdcem stále výše!
a tak neslyšnými kročeji

Ještě trochu lásky těm kdož byli moji
ještě požehnání kraji, v němž jsem vzrost,
ještě trochu práce a po všem tom boji
čekat tiše, tiše, smrt až řekne dost!“

Dnes pláčou nad rozlitým mlékem, možná truchlí… Budiž jim dobře. Mnozí podnikají, mají majetky,stali se kapitalisty, mají co chtěli. Víra? Přesvědčení? To u nich dávno neplatí. Zřejmě neplatilo nikdy…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*