Zkoumáme, píšeme se znalostí věcí a událostí?

Abych pravdu řekl tak se domnívám, že ne. Při čtení mnohého se mně zdá, že pisatelé píší účelově, jak se říká na zakázku, pro potřeby toho či onoho. Přesvědčovali mě o tom mnohé články, různé analýzy kolem roku 1989 a 17. listopadu 1989. Dnes už jde ono dění k zapomnění. Jsou jiné, aktuálnější a složitější problémy a starosti.  Najdou se však lidé, historici, studenti či zájemci o události oné doby, kteří se událostmi zabývají.

Nedávno jsem četl úryvek, mně neznámého autora, který se věnoval oddělení ústředního výboru KSČ s názvem Oddělení státní administrativy (někdo ho nazýval 13. oddělení). Toto oddělení jsem necelý rok v letech 1988 a 1989 vedl. Dočítal jsem se, že jsem byl dokonce generálem ministerstva vnitra, navrhoval tresty disidentům, organizoval zásahy příslušníků ministerstva vnitra proti demonstrujícím, kteří měli výhrady proti politickému systému a proti vedení společnosti, dosazoval kádry do funkcí, vlastnil hotely a podniky v Čechách a na Moravě, žil si nad poměry a dokonce i „řídil“ předního disidenta Václava Havla. Lež za lží.

Oddělení prý mělo obrovskou moc i když se mělo jednat o pomocný orgán generálního tajemníka ÚV KSČ. Ve zmíněném článku se dále píše: „Formálně prý nemělo nařizovací a výkonnou moc, nicméně nepřímo řídilo mocenské rezorty státu a oblasti.  Z toho lze usuzovat, že dozor a kontrola VKR vojenskou prokuraturou ustupovaly aktivní spolupráci dle aktuálních potřeb  stranického řízení. Jak skutečně oddělení státní administrativy na konci 80. let pracovalo, poodhalil ve svých vzpomínkách gen. Aloiz Lorenc, v letech 1985 až 1989 první náměstek federálního ministra vnitra ČSSR, který od podzimu roku 1988 přímo řídil Hlavní správu VKR a fakticky celou Stb. Oddělení se vyjadřovalo ke všem návrhům, které ministr vnitra předkládal předsednictvu ÚV KSČ a přikládalo stanovisko ke všem jeho kádrovým i personálním návrhům. Zástupce oddělení pravidelně navštěvoval kolegia a operativní porady ministra na FMV, kde k projednávaným bodům vyjadřoval stanovisko oddělení. Taktéž se pracovníci oddělení účastnili jednání štábů správ FMV. Dle vyjádření gen. Lorence se vztahy ÚV KSČ k jiným státním orgánům formovaly totožně, což se týká i prokuratury jako celku.“

Generál A. Lorenc jistě ví, co říkal a proč to říkal. Určitě dobře ví, mimo jiné, že taková praxe vyplývala z ústavního článku o vedoucí úloze komunistické strany ve společnosti, a ne z přání někoho ze zmíněného oddělení. Navíc tato praxe se mně nestala vlastní a já ji odmítal.

Dovolím si generála A. Lorence malinko doplnit, aby se mohl čtenář při svých úvahách přiblížit objektivní pravdě. Neznám praxi tohoto oddělení před rokem 1988. Osobně jsem nastoupil do tohoto oddělení jako vedoucí 25. července 1988 a to ne jako generál, voják, ale jako civilista. Stalo se tak, podle mě dost neuváženě, ale zřejmě cíleně, po mém odvolání z funkce místopředsedy české vlády pro vědeckotechnický rozvoj. Byla to moje třetí funkce za tři roky mé působnosti v Praze. Nejprve ekonomické oddělení ÚV KSČ se starostí o vědeckotechnický rozvoj, po roce funkce místopředsedy české vlády pro vědeckotechnický rozvoj a po dalším roce funkce vedoucího oddělení, které se zabývalo mocenskými orgány státu.  Pro mě tyto přesuny byly k smíchu i k pláči. Tak nepochopitelnou personální práci organizovali snad ještě jen v Kocourkově. I když o Kocourkově pochybuji, protože se domnívám, že tam mohli být rozumnější. Člověk se nestačil podívat ani pořádně z okna a už kráčel jinam.  Právem jsem se domníval, že to nebyla úcta k člověku, k jeho práci a schopnostem, ale cílevědomá mašinerie s cílem likvidace člověka za jeho reformní postoje, jednání.

Nebudu se vracet k mým výsledkům práce v jiných teritoriích a úsecích, ale budu uvádět práce, které jsem organizoval na oddělení státní administrativy, které mělo, jako píše v článku mně neznámý autor, tak neuvěřitelnou moc.

Musím ocenit bývalého generálního tajemníka M. Jakeše, který ještě před uvedením do funkce vedoucího zmíněného oddělení mně umožnil seznámit se s kádrovými materiály všech pracovníků oddělení. Byl to významný a užitečný krok. Mimo jiné jsem se dozvěděl kolik důstojníků z ministerstva vnitra a ministerstva obrany pracuje v tomto oddělení. Až mě zamrazilo v zádech. Tak provázaný aparát komunistické strany, tím více tohoto zmíněného oddělení, s orgány vnitra a armády snad neměl žádný bratrský stát.  Připadalo mně, že Stb vlastně sama řídí i aparát tohoto oddělení a při tom na veřejnost uvádí, že je řídí komunistická strana.

Po mém uvedení do funkce vedoucího oddělení stanovil generální tajemník úkoly: zpracovat koncepci práce oddělení a jednotlivých odborů branné, bezpečnostní a právní politiky v souladu se společenskou přestavbou, nezasahovat do kompetencí práce rezortů a také zajistit odchod všech důstojníků ministerstva vnitra a ministerstva obrany, kteří pracují jako vedoucí odborů či jako pracovníci odborů aparátu komunistické strany, ale jsou placeni a odměňování svými resorty s daleko vyššími finančními částkami než mají civilní pracovníci aparátu strany. Bylo řečeno, že je podezření, že si vytváří vlastní politiku, rozmisťují a navrhují pod rouškou strany vlastní kandidáty, že politika důstojníků nemusí být v souladu s politikou ústředního výboru komunistické strany, mohou ovlivňovat  práci ostatních pracovníků ústředního výboru, ovlivňují různá stanoviska k věcným či kádrovým návrhům ministrů protože je sami píší, že nemusí být objektivní protože jsou povinni jako důstojníci respektovat především návrhy svého ministra, který je , a ne vedoucího oddělení. Předkládání stanovisek je pak naprosto formální a nemusí odpovídat cílům společenské přestavby. Generálním tajemníkem bylo řečeno, že důstojníci vnitra a armády byli přijati do aparátu komunistické strany po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy po srpnu 1968 jako třídně zakalení komunisté.

Po odchodu důstojníků na jejich bývalá pracoviště přišli do čela odborů a do pracovní činnosti civilisté s vysokoškolským vzděláním, s právním, filosofickým a strojírenským zaměřením. Obdrželi úkol nezasahovat do kompetencí vedoucích pracovníků rezortů, nevysedávat v jejich kancelářích, ale kontrolovat a vyhodnocovat jejich úsilí za naplnění cílů společenské přestavby.

V zájmu splnit úkol generálního tajemníka M. Jakeše zpracovat koncepci a zaměření práce oddělení a odborů byl zadán úkol teoretickým pracovištím, vysoké škole SNB a ústavu marxismu-leninismu, zpracovat dokument, který by byl základem pro splnění úkolu vypracovat program oddělení a odborů, pro práci pracovníků, pod názvem „Ochrana socialistické společnosti v podmínkách společenské přestavby“.

Současně v souvislostech se společenskou přestavbou byla připravována a konzultována reorganizace oddělení. Bylo navrženo zrušit všechny stávající tři odbory, právní, bezpečnostní a branné politiky, a nahradit je dvěma úseky. První úsek se měl zabývat využíváním a zneužíváním práva v činnosti vedoucích činitelů zmíněných resortů a druhý úsek se měl zabývat problematikou životního prostředí a lidských práv. Byl diskutován návrh pojmenování těchto úseků stejně jako nový název oddělení. Místo názvu oddělení státní administrativy, který odpovídal administrativně byrokratickému systému, byl diskutován a navrhován název Právní oddělení. Návrh byl podán vedení strany, které doporučilo řešit názvy až v průběhu anebo po nadcházejícím sjezdu KSČ. Na návrzích, ale i na programu, se dále pracovalo. Nový pracovník odboru bezpečnostní politiky, mladý právník, který byl vedoucím odboru bezpečnostní politiky za odvolaného důstojníka ministerstva vnitra, projednával naše návrhy s některými činiteli ministerstva vnitra. Vrátil se rozladěný. Bylo mu totiž řečeno, že je „blbec“ a Hegenbart, že je „zločinec“.

Všechny naše nové přístupy k práci oddělení státní administrativy se projevily po událostech v Palachově týdnu v lednu 1989. Předsednictvo KSČ tehdy schválilo návrhy vlády, které vedly ke zpřísnění opatření vůči demonstrujícím občanům, sdělovacím prostředkům. Tato opatření měla výraz v neobvyklém zásahu jednotek ministerstva vnitra proti manifestujícím občanům, kteří manifestovali proti společenskému systému a proti některým vedoucím činitelům komunistické strany a státu.

Mohutná lednová manifestace roku 1989 byla ale varováním pro komunistickou stranu a společenský systém, rozhodující událostí pro další vývoj.  Oddělení, které jsem vedl, se zásahem bezpečnostních sil proti občanům a studentům nesouhlasilo a zpracovalo dokument pro generálního tajemníka a předsednictvo komunistické strany s návrhy na zvýšenou politickou aktivitu ve společnosti, mezi občany a mezi mládeži. Formulovat tehdejší vážné společenské problémy společnosti, názory lidu, pomohl náměstek federálního ministra vnitra gen. A. Lorenc a posléze i sám ministr gen. F. Kincl. Dokument i s navrženými úkoly pro politickou aktivitu je přiložen a umístěn na mé webové stránce. Dokument byl předán generálnímu tajemníkovi, který jej přijal, ale po konzultaci s dalšími tajemníky a pracovníky mě ho vrátil jako bezpředmětný. Na zasedání ústředního výboru komunistické strany jsem otevřeně vystoupil s podnětem personálních změn v ústředním výboru KSČ a ve státě.

Významné aktivity projevilo oddělení v dalších měsících. Týkaly se tehdy široce diskutovaných otázek o životním prostředí. Vedoucí oddělení spolu s ministrem vnitra české republiky, který měl v náplni práce ministerstva problematiku životního prostředí, se několikráte sešel s odborníky z této oblasti legálně v hotelu Praha. Jedenkráte byl pozván i náměstek federálního ministra vnitra gen. A. Lorenc a generální prokurátor federace JUDr. Pieščak. Oba diskutovali vstřícně, otevřeně a souhlasili s nutností veřejně mluvit o složitých otázkách životního prostředí, nic nezakrývat a aktivně problémy řešit. Odborníci z oblasti životního prostředí zpracovali stanovisko o řešení a nabídli pomoc generálnímu tajemníkovi a vládě. Jménem odborníků jsem stanovisko podepsal a předal gen. tajemníkovi, předsedovi federální vlády L. Adamcovi a také ústřednímu výboru Národní fronty, který stanovisko projednal a souhlasil s navrženými závěry.

Vedle těchto aktivit jsem se se souhlasem generálního tajemníka M. Jakeše zabýval kontrolou plnění úkolů z dohod a úmluv, které jsem podepsal za českou vládu ve funkci místopředsedy české vlády pro vědeckotechnický rozvoj s představiteli republiky Severní – Porýní – Vestfálsko  NSR, s firmou Baťa z Kanady a s firmou moderních technologií Berger v USA. Některou kontrolu provedl sám generální tajemník a já jsem napsal zápis z jednání a prováděl průběžnou kontrolu plnění. Plnění dohod bylo ale brzděno. Náměstek ministra energetiky pan Blažek přišel s dotazem, co má dělat, že ho navštívil příslušník Stb s pracovníkem ústředního výboru z oblasti průmyslu a vyzývali ho, aby omezil svou aktivitu při plnění úkolů vůči republice NSR. Mně vyřizoval pracovník z odboru bezpečnostní politiky vzkaz od jednoho náčelníka Stb, abych dal ruce pryč od spolupráce s Němci nebo špatně dopadnu. Vzkázal jsem mu ať mě přijde sám informovat o problémech, které vidí anebo beze mě navštíví generálního tajemníka a podá mu informaci. Nepřišel, ale na poradě příslušníků Stb hovořil o jakési neefektivnosti spolupráce. Napsal jsem dopis ministru vnitra gen. F. Kinclovi a požádal ho o vysvětlení a zdůvodnění proč se plete Stb do schválených a podepsaných dohod, proč brzdí plnění úkolů z nich vyplývajících.  Do konce listopadu 1989 neodpověděl.

Vyvrcholením prvního pololetí roku 1989 byl aktiv představitelů mocenských orgánů státu počátkem června 1989. Šlo o projednání námětů pro sjezd komunistické strany, který se měl konat v roce 1990. V zastoupení generálního tajemníka M. Jakeše jsem pronesl úvodní projev. Mj. jsem řekl, že:

  • komunistická strana si nebude osobovat právo rozhodovat za státní orgány a za jejich představitele a také oni nemají žádné právo, při výkonu svých funkcí, se na ni odvolávat nebo se za ni schovávat,
  • prvořadý důraz bude kladen na osvojování si metod k účinnému boji s konservatismem, dogmatismem, se zastaralými myšlenkovými metodologickými stereotypy,
  • budou sledovány jejich aktivity k trvalému překonávání administrativně direktivních metod,
  • budou posuzovány jejich aktivity při odstraňování všech bariér, které nepřejí společenské přestavbě a demokratizaci,
  • bezpečnostní aparát musí výrazně přispívat k ochraně a podpoře všeho, co společenskou přestavbu urychluje,
  • musí svádět rozhodné zápasy s různými deformacemi právního řádu,
  • nedůstojným se jeví oddalování otázek, které souvisejí s povolováním cest a s odstěhováním našich občanů do zahraničí, jakož i při zjednodušování a urychlování pasové a vízové praxe,
  • musí odstraňovat příčiny negativních jevů v každodenním životě především ze strany bezpečnostních orgánů,
  • v procesu společenské přestavby mnohé aspekty trestné činnosti zanikají a nové mohou vznikat

Po skončení mého projevu mě pošeptal generální tajemník M. Jakeš, že „to bylo dobré“, vedle sedící předseda federálního shromáždění A. Indra se mě ptal, s „kterým revizionistou jsem pamflet psal“.

V srpnu 1989 vyšel v sovětské Izvěstiji můj článek pod názvem „V srdci Evropy a proč je nutná přestavba v Československu“, o který jsem byl požádán v květnu toho roku sovětskou agenturou. Stať je zveřejněna na mých webových stránkách s poznámkami gen. taj. M. Jakeše, které si dělal při čtení na dovolené v Sovětském svazu. Článek byl u nás překládán některými pracovníky české vlády a rozmnožován. Naše sdělovací prostředky na článek nereagovaly. Telefonicky mně vyjádřil podporu předseda federální vlády L. Adamec a náměstek federálního ministra vnitra gen. A. Lorenc. Generální tajemník projednával, za mé účasti, článek na předsednictvu komunistické strany. Mimo jeho úvodních připomínek a nesouhlasu s některými pasážemi, nikdo z členů předsednictva nereagoval. V aparátu ústředního výboru se však vytvářela vůči mé osobě nepřátelská atmosféra s názory, že můj článek nebyl schválen sekretariátem ani předsednictvem ústředního výboru komunistické strany a další urážlivá pojmenování. Článek však byl, před odesláním do redakce sovětské Izvěstiji, diskutován nejen na oddělení, které jsem vedl, ale byl předán k vyjádření i sekretariátu generálního tajemníka M. Jakeše. Po týdnu mně byl vrácen se souhlasem ke zveřejnění a předán šéfredaktorovi časopis Signál Pavlu Minaříkovi ke konečné úpravě a k překladu do ruského jazyka.

Na základě nepříjemných tlaků jsem byl dne 23. srpna 1989 postižen infarktem, převezen na jednotku intenzivní péče a vyřazen z aktivní práce.

Všechny aktivity oddělení vyžadovaly mnoho usilovné, cílevědomé aktivní politické a odvážné práce. Byl jsem přesvědčen, že naše aktivity podpoří generální tajemník M. Jakeš, což nejednou učinil. V dubnu 1989 jsem se ho ptal kam si myslí, že by se měl odvíjet společenský vývoj. Tehdy odpověděl, že „maximálně do obdobných podmínek, které existovaly po JARU 1968“. Pro mě to byla důležitá a významná informace. Věřil jsem mu byť nejednou přešlapoval z jedné nohy na druhou, měnil názory, byl nerozhodný. Bál se však o socialismus a obával se o své vrstevníky, kteří zůstávali na platformě Gotwaldovy politiky. Bohužel, funkce generálního tajemníka se vzdal a noví činitelé se ubírali vlastní cestou, která vedla nakonec do pekel.

To je několik malých doplnění „k poodhalení práce oddělení“, jak ji charakterizoval ve svých vzpomínkách gen. A. Lorenc. Zřejmě některé skutečnosti opomenul. Opomenul i to, že za krátký čas mé působnosti na tak mimořádně složitém úseku jsem se ani jednou nezúčastnil žádných jednání kolegií ministrů, prokuratur, soudů či štábů s vědomím, že tam nemám co dělat, protože jsem nevnikl a neznal jejich problémy a konkrétní úkoly a obhajovat jako „chytrý“ jejich stereotypy a při tom popíjet kávu jsem nemínil. Měl jsem dostatek starostí s reorganizací a se změnami práce tohoto oddělení, s personálním obsazením apod. Vedoucí činitel by měl přicházet na jakékoliv jednání s nějakou vizí, která by vycházela ze znalostí skutečností a potřeb ochrany a rozvoje demokratické socialistické společnosti. Nemoc zapříčinila, že jsem nedokončil svoji vizi a díky odpůrcům v komunistické straně, i mimo, skončil odhozen a zlikvidován na smetišti dějin, navíc urážen, jako bychom oddělení a já osobně řídili všechny mocenské orgány státu.

Rudolf Hegenbart, září 2017

 

Na této webové stránce je možné si připomenout návrh opatření oddělení lednu v 1989, které nebylo vedením KSČ přijato. Je uloženo pod názvem ”Leden 1989 – nástup ke společenskému zvratu” v odstavci “Ukázka dokumentu, který byl v lednu 89 předložen….”

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*