Učitelů si vážím

V životě, a to nejen v březnu, se nejednou zamýšlím nad posláním učitele. Rád vzpomínám na ty, kteří mě učili v základní a střední škole i na ty, kteří životu v obci vštěpovali kulturu. Odtud se odvíjela budoucí životní orientace. Mohu jmenovat manželé Oldřicha a Jarmilu Říhovi, Oldřicha Bartoše, Františka Krejčího, Břetislava Wurzela, Marii Ptáčkovou, Anastázii Andělovou, Marii Tlustou a mnoho dalších. Vedli mě k osvojování si vědomostí, k utváření dovedností, rozvíjeli moje schopnosti, potřeby, zájmy, navozovali k správnému chování a jednání. Směřovali mě k vnímání přírody, utvářeli základy k racionálnímu hospodaření. Učili lidové, vlastenecké písně, verše, vedli k lásce ke knize, podněcovali k hraní divadel.

Díky učitelům jsem si vážil a vážím české knihy, z jejich doporučení jsem si mohl připomínat například stať Františka Pátka otištěnou ve Žďárském obzoru 1. července 1903. Tehdy F. Pátek mj. psal: „..Čech zvolna byl zdoláván stále, až přešel Bílou horou…a dál již volný nežil. Po vlastech českých zhoubná cizota, pak rostla a vzmáhala se v úkor Čechů zesláblých… Čech vyhnán z chrámů, paláců, statků svých, jež otcové mu dali hrdinní a chrabří vždycky, on stal se rabem, cizím nevolníkem a cizák vládl jím i jeho jměním. Čas krutý to byl pro národ český!…Parnas český zpustl, zašel téměř… Jen tu a tam, kde srdce české vskutku bilo, jak poklad chován tajně kvítek z něho – kniha česká – před nepřátelů zraky bystrými…živel český nepodlehl zcela…zbraně tyto posvátné on třímal pevně a postupoval vpřed – až vzkřísil národ!…“ Stejně stará Z. Ptáčková dodala: B. Litochlebová: „..O. Bartoš nebyl špatný učitel. Tenkrát za války jsme se toho moc nenaučili. Pořád se opakovaly věci kolem Velkoněmecké říše. On ale pro to nebyl a tak nás k ničemu nenutil. Byl proti Němcům. Bylo znát, že je vlastenec. Německy jsem se moc neučila. Tatínek to neměl rád a taky nechtěl abych se němčinu učila…“ J. Machová: „…Na Protektorát mám špatné vzpomínky. V této zlé době nám ubíhalo mládí. Bylo stanné právo, nebyly muziky, nebyly divadla, večer se nesmělo vycházet ven. Ráno jsme vstávali a venku Němci. Určitejm lidem nebylo možný věřit….“

Přičiněním učitelů jsem se dovídal, že u nás se rozvíjelo například loutkové divadlo v době národního obrození a že mezi takové velikány patřil Matěj Kopecký. Na jeho osvícenské ideje navázali v Cikháji v roce 1926. Z iniciativy učitelů uskutečnili občané sbírku při níž získali 143 korun jako základu k pořízení loutkové scény a loutek. Dne 13. února 1927 mohly předvést občanům první divadelní hru. Škoda, že dnes loutky zaprášené prachem odpočívají na půdě bývalé školy. Od roku 1901, díky otevření Národního domu ve Městě Žďáře a 13ti představením v roce, se inspirovali občané v čele s místním učitelem k hraní divadel. Tradice přecházela z generace na generaci. Vedle divadel byly připravovány lidové obřady k vánocům, velikonocům, k pálení čarodějnic, Kácení máje. Jak se dovídám z kronik výtěžek z kulturních akcí byl věnován na organizování různých přednášek, na promítání „světelných obrazů“, k zájezdům na památná místa naší vlasti. Kulturní aktivity se stávaly záležitostí téměř všech občanů. V kronice se můžeme dočíst, že například na vánoční besídku v roce 1940 rodiče dětí darovali 11, 75 kg pšeničné mouky, 3,60 kg tuku. 4, 85 kg cukru, 54 kusů vajec, 56 kg kávy, 2 cikorky, 2 citrony, 1, 51 kg marmelády, 1 kg tvarohu a 9 litrů mléka. Ve škole ženy a dívky připravily vánočky, koláče a několik druhů cukroví. Pan A. Tlustý č. 23 dal dřevo a propůjčil svoji pekárnu, kde se všechny pochoutky pekly.

Díky učitelům byla kdysi v Cikháji i malá kapela. Starší generace si ještě pamatuje jak v období 1. republiky vyhrával B. Hegenbart na harmoniku, J. Wasserbauer na křídlovku a foukací harmoniku, Josef Vais a M. Haman na klarinet, cestář Haman a A. Pešl na harmoniku, František Weiss na basu, J. Ptáček na kytaru, F. Pešl na housle. Nejúspěšnějším muzikantem byl S. Ptáček , který hrál na křídlovku a byl součástí mnoha kapel na Žďársku.

S úctou si připomíná práci učitelů i mnohem starší generace. V rozhovoru k historii obce Cikháj mnozí z nich vzpomínali na počmárané školní lavice, na rozbitá okna ve třídě, na výprasky za nezvládnuté učivo, na přísné učitelé. Tehdy jim byli protivní. S. Tlustý ve svých 75 letech řekl k učiteli O. Říhovi: „ Ve škole hodně naučil, Měl vždycky připravenej prut a kdo neuměl tak dostal…Žádnej z kluků, který k němu chodil se ve světě neztratil a dobře se dopracoval…“ Josef Vais ve svých 85 letech k témuž učiteli mj. řekl: „…To byl moc dobrej učitel. Nesnášel ale nepořádek špatné učení. Ten kdo neuměl, tak se s ním hned vypořádal…dneska, když si to všechno připomínám, tak si myslím, že to bylo dobrý a správný…povídal, abychom se na školu nedívali jako na mučírnu, ale jako na stánek, kde nás něco naučí pro život. Na jeho slova jsem nikdy nezapomněl…“
A. Bílá, přes osmdesát let, řekla: „…Ve škole jsme několikráte museli klečet a dostávali rákoskou. Dělali jsme ostudu jako mladý všude…Do školy jsem chodila za Říhy. Byl to dobrej učitel. Byl sice strašně přísnej, ale hodně naučil. Několikráte jsem byla po škole. Jednou to bylo k vůli dějepisu. Tenhle předmět jsem neměla ráda. Já ty různí králové jsem si nepamatovala…“

Díky učitelům panoval v obci realistický názor na svět, občané uměli a umí pracovat, překonávat překážky, radovat se, skromně a spokojeně žít, byli vlastenci. Ještě dnes mně zní slova historika F. Palackého, které nejednou připomínala učitelka A. Andělová: „Národ, jenž nemá citu národnostního, podobá se muži, jenž nemá citu pro čest!“ A na závěr nemohu pominout citát, který připomínal učitel O. Bartoš z knihy Děje husitů, díl III 1948 od Emanuela Arnolda: „Sedláče, měšťane, jdi na Lipanské pole, vyroň tam proud slzí, neboť pakli tě břímě panstva a světských tyranů až k zemi tíží, pomni, že jen na Lipanských polích a nikde jinde tvá práva lidská pochována leží, která však proudem nynějšího času zase vydobyta budou.“

Dík vám, milí učitelé.

Rudolf Hegenbart

Setkání bývalých žáků s učitelkou A. Andělovou po 42 letech v Herálci
Setkání bývalých žáků s učitelkou A. Andělovou po 42 letech v Herálci

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*